Zdeněk Zbořil: Něco z minulého týdne a bez humoru
23. února 2019 - 03:20
Mohli bychom ale také říci, že ukázal na ideovou bezradnost oponentů ANO se základní programovou tézí, kterou definoval zakladatel hnutí, a kterou možná zanechá jako dědictví po svém působení v politice. Jejím základním kamenem je odmítání logomachie (slovíčkaření), vyhýbání se žurnalistickým zkratkám a výpůjčkám „pravice x levice“. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Zdeněk Zbořil.
To, co mnozí politici a političtí pozorovatelé považují s trochou ironie za úspěšný strategický plán a snahu o vytvoření catch-all-party, myslí Andrej Babiš vážně jako obsah své politiky. Není to žádná „nepolitická politika“ a ani „ideologická (někdo říká „politická“) politika“. Je to vlastně „jen“ ale starost o správu státu a obhajoba jeho zájmů doma i v zahraničí. Babiš a jeho nejbližší politické okolí se neptá, zda snižování nebo zvyšování daní je pravicové nebo levicové, ale zda je daňový systém optimální, zda je možné jej v případě jeho úspěchu nebo neúspěchu relativně rychle měnit. Proto ANO tak vzrušuje své kritiky odmítáním pravo-levé dychotomie (dobré x zlé, bílé x černé, nebe nebo peklo) a rychlým definováním konkrétních úkolů, které považuje za aktuální. A které, v poslední době, někteří nestačí ani statisticky zaznamenávat.
To, dnes už celému ANO umožňuje reagovat na proměny politické a sociální skutečnosti a nedbat rad svých kritiků mimo Hnutí. Ještě jednu důležitou událost bylo možné na 5.sjedu ANO 2011 zaznamenat. Nenaplnila se proroctví, že okolo Andreje Babiše nemohou žít a pracovat silné politické osobnosti. Nejen pp.Faltýnek, Brabec a pí.Pokorná-Jermanová se předvedli podobně aktivní jako jejich šéf. A nejen oni. Na úrovni krajů a velkých měst jich je stejných hned několik a všichni jsou „doma“ úspěšní (nejen Radek Vondráček v PS, ale i kritický Macura, brněnský Vokřál et al.). Doufejme, že i nominace do EU v čele se zatím jen pro veřejnost sympatickou paní Ditou Charanzovou neskončí podobným fiaskem jako s dobrodružným Pavlem Teličkou.
Babišovo působení na úrovni mezinárodně politické přináší další zklamání a smutek jeho zavilým kritikům. Za jeden týden toho stihl víc než Bohuslav Sobotka za půl roku. O cestě do Státu Izrael a pozvání do Spojených států pochybovali a stále ještě pochybují odpůrci současného politického personálu moci výkonné. Dokonce jeden aktivista tvrdil, že Trump ani neví, kde Česká republika leží. Nad tím se už ani nedá zaplakat, jen snad roztrhnout plášť a odejít do pouště. Přitom, při vší skromnosti a znalosti objemu agendy česko-amerických vztahů, si můžeme dovolit konstatovat, že je rozhodně jiná než si představuje generál v.v. Petr Pavel, zbrojaři Armády ČR, stavitelé nukleárních elektráren, nebo na světovou revoluci pomocí páté generace bezdrátových systémů se připravující Piráti.
Kdo si všiml, že nadcházející schůzka hlav KLDR a USA se bude konat ve Vietnamské socialistické republice, vnímá tuto symboliku sensitivněji než naši rusofobové a šiřitelé nenávisti vůči všemu co pochází z ČLR. I když mnozí stále nezapomínají připomínat, podobně jako jeden profesor University Karlovy, je „blbeček“.
Jak budou naši experti, spojení pupeční šňůrou s ČT, hodnotit Babišovu návštěvu Státu Izrael si ani nedovolujeme prorokovat, ale jistě si najdou nějaký úhybný manévr. Asi stejně snadno, jako když dokázali vyvolávat hysterii okolo Venezuely a když se ukázalo, že Donald Trump, na rozdíl od jiných svých předchůdců, nedbá na rady svých rádců a do žádné velké války nespěchá. A to i přesto, že kdo bude žít v dosahu amerického „kosmického vojenství“ by se měl připravit na skutečnost, že bojovat se bude nejen v kosmu, ale i ve střední a východní Evropě.
Toho, že někteří reprezentanti politiky EU se chovají jako komunistická politbyra ve dnech kdy se vypouštěly a rozpouštěly jejich komunistické, socialistické a dělnicko-rolnické strany, si všiml i mnohými proklínaný Georg Soros. Ani to nevzrušilo jeho věrné, aby se nad tím zamysleli a veřejně sdělili své podobné obavy.
Snad ale nejsmutnější událostí minulého týdne je zpráva z ukrajinského obchodního domu Gorodok, který si tamní personál, zřejmě v záchvatu předvolebního běsnění na Ukrajině, vyzdobil nacistickou vlajkou, kterou u nás média „zjemnila“ na „swastiku“. Pokud je to pravda a pokud se budeme držet tezí pana MZV Petříčka, že jde o vnitropolitickou záležitost státu Ukrajina, měli bychom se znovu podívat na to, kteří většinou adolescenti byli v minulých dvaceti letech trestně stíháni za svůj obdiv k německému nacionálnímu socialismu. A také kdo z tehdy aktivních „extremistologů“ ve svých odborných vyjádřeních nebo manuálech pro Policii ČR varoval před propagací německého nacismu a zamlčování jeho viny. Tady by mohla BIS upozornit vládu trochu rychleji, než učinila svým varováním ministra školství nejen svou Zprávou, ale i osobní intervencí o „sovětské výuce dějepisu“..
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
Zdroj
