Ani stovky informací nám nedají jistotu, že sestavíme dostatečnou mozaiku reality. A opět je ve hře intuice, cosi tajemného v nás, na co se nemůžeme spolehnout, protože jde jenom o zkratku, ne o metodu hodnocení. Přesto určité tendence jednání můžeme objevit s jistou dávkou tušené jistoty.

Nakonec přemíra informací vede k tomu, že člověk budoucnost vnímá jako určitou mlhavou síť věšteb jako v době, kdy lidé měli nanejvýš tištěné noviny, aby se dozvěděli co se děje za rohem v tramtárii.

Venezuelské bezútěšno

Např. není třeba se nějak více zabývat situací ve Venezuele, protože dosavadní armádou podporovaný Madurův režim dlouhodobě nevydrží. Ideologické (politické) hledisko není důležité, protože důležitý je jenom ekonomický stav země. Nic jiného lidi konec konců nezajímá. Madurův režim momentálně není schopen v dostatečném množství a ceně zaručit chléb a hry. A nebude ani schopen se účinně bránit.

Četl jsem v těchto dnech velkou psinu: „Madurova vláda a opozice by v tak ožehavé chvíli měly zachovat chladné hlavy a přistoupit na národní dialog pod záštitou OSN a neutrálních států, jinak riskují vleklý civilní konflikt s účastí Spojených států.“ (Daniel Veselý, Maduro stále vzdoruje. Ve hře je i vojenská intervence, Britské listy, 26. 2. 2019)

Chladné hlavy v takových situacích mají pouze mrtvoly. Jde o přetahovanou, která skončí až tím, že jeden bude v blátě a druhý mu ještě dupne na hlavu a prohlásí, že zvítězila demokracie.

Národní dialog znamená totéž, že slabší podlehne. Jestli je dialog pod záštitou OSN nebo cikánů z Chánova také není podstatné, protože záštita neznamená nic víc než kulisu.

Neexistují ani neutrální státy, ale jenom státy, které mají určité zájmy. Ve Venezuele neriskují vleklý civilní konflikt s účastí Spojených států, protože tento konflikt již probíhá. Otázkou jenom je konečný součet mrtvol v průběhu „dialogu“. Zatím je jich jenom několik málo. Autor předpokládá, že počet mrtvých ani při nejhorší variantě nepřesáhne 20 – 30 000.

Kdo namítá, že v kritické situaci byla svého času také Kuba, a není ani dnes na tom nejlépe, a přitom vyplazující vůči USA svůj doutníky páchnoucí jazyk, neuvědomuje si, že Kuba je ostrov. Ostrovní říše se hůře ovlivňuje a představuje přirozenou baštu i vězení. Infiltrace jakýchkoliv protivládních človíčků musí proběhnout přes střežené přístavy a přes pláže. Moře je přirozená hradba. Ta ve Venezuele chybí.

Brexitový hlavolam

Oblíbeným sportem komentářníků je Brexit. Novým hitem je idea/snaha o druhé referendum. Jak by referendum č.2 dopadlo? Tentokrát by nadpoloviční počet hlasů byl pro setrvání Velkobritánska v Eurotramtárii.

Důvod je jednoduchý:

Když bylo první referendum, k urnám šli ve větší míře starší ročníky obyvatelstva, tedy méně vzdělaní, protože dříve nebyla na každém rohu střední škola a za druhým rohem škola vysoká s bakalářským a magisterským doskočištěm. Proto panuje iluze větší vzdělanosti (chytrosti) biologicky mladých osob. Přitom nejde o vzdělanost. Vyšší specializace v určitém omezeném oboru ještě neznamená, že člověk má větší rozhled než řidič autobusu nebo majitel obchodu na předměstí.

I odpůrci brexitu pokorně uznali, že vina za brexit je na straně mladých – neměli čas jít k nějakým blbým urnám. Jejich méně vzdělaní rodiče a prarodiče se tam došourali…

Mladí voliči jsou lépe manipulovatelní, když se jim před nosem mává světlou buducností. Něčím novým. Proto v referendu o skotské nezávislosti (2014) hlasovali i šestnáctiletí a sedmnáctiletí. David Cameron jim však v referendu o odchodu Británie z EU v roce 2016 odmítl povolit účast. To je logické. Bylo to právo voličů, ne dětí.

Čísla o účasti mládeže při referendu jsou jasná: 18 let – 24 let: 36 %, 25 – 34 let: 58 %, 35 – 44 let: 72 %, 45 – 54 let: 75 % a od 55 let výše přes 80 %. Ochota jít volit (vyjádřit se) roste s věkem aneb obhajovat své postoje a zájmy ve volbách je elementárním znakem dospělosti. Mládež na to hodila bobek. Teď jsou mladí vyděšeni masivní protibrexitovou kampaní. Nemají zkušenost a nevědí, co si mají myslet. Dnes po dlouhodobé nejistotě a názorovém chaosu co je a bude brexit znamenat, by mládež ve velkém šiku hlasovala proti brexitu.

Mládež je masa nejasně tušící, že by z účasti na EU mohla mít (alespoň krátkodobě) nějaký prospěch, protože mládí je biologicky nastaveno ke zkoušení nového. Už jenom šidítko naprosto volného pohybu britských nohou po prostoru EU v rámci eurozóny je projevem širokorozchodné svobody. Nebo ne?

Z mláděte se stává časem většinou konzervativně opatrnější (až vychcaný) jedinec po delší sérii zklamání a ztrátě iluzí. Dokonce i liberálové (i třeba zeleně šílení) s postupujícím stářím docházejí do konzervativní fáze. Ta se projevuje ale nebezpečně urputností – vědí, že koho nepřeválcují, pijáristicky neuškrtí, nad tím nezvítězí. Z Liberálů se stanou nemilosrdní Hunové svých představ. V západních státech EU jsou bohužel Hunové značně úspěšní. Viz německá říše – SRN.

Do těchto psychopatických struktur mají dobře nakročeno i CZ/ČR Piráti, protože jejich teroristická stranická organizace nehýčká jenom prozatímní snílky ve věku do 30 let.

Kim a Donald

Nemá cenu věnovat jediný pohled souloži amerického a severokorejského nejvyššího pobratima. Kim i Donald se prostě sejdou po vietnamsku a nezmění se nic. Změny budou kosmetické, na čemž je založena celá civilizace – pokud není výhodnější rozpoutat válku.

Na vietnamském mejdanu jde pouze o nalezení důvodu k čemukoliv, co je momentálně mediálně výhodné. Severní Korea (KLDR) je mocensky bezvýznamná, její sousedi naopak. Proto velmi vzdáleným USA bude stačit jenom, když Donald se dohodne na nějakém Stanovisku a mikro změnách. Neboť USA nepotřebují KLDR vůbec k ničemu. KLDR je jenom amerikánskou převodní politickou pákou vůči sousedům. Jednání s KLDR je pro Donalda důležité jenom v rámci vnitrostátního boje v USA mezi gangy republikánů a demokratů.

Masakr volební pilou

Kdo vyhraje pomaličku se blížící volby v post-indiánských USA? Věštba skrze intuici říká, že prezidiální volby v USA budou v podstatě občanskou válkou mezi gangem republikánů a demokratů. Demokraté vedou prezidentskou kampaň proti Donaldovi po celé období jeho vlády. Tak hluboká nenávist ukazuje, že nemůžeme již s USA počítat jako se zodpovědným téměř-spojencem.

Kroky spojence - USA budou stále více přísně účelové. Protože ztrácí svou imperiální jedinečnost, musí si podržet dosavadní roli s využití naprosto všech sil, které ještě USA zbývají.

Jde (politicky) v USA o rozvrácenou společnost, přičemž oba protivníci (demokraté a republikáni) se vlastně chovají stejně, ale upřednostňují jiné „manažérské“ hodnoty - své specifické způsoby prosazování vlastních ekonomických korporátních sponzorů.

Agresivní zahraniční politika USA nepoleví, naopak se bude stupňovat – bez ohledu na to, zda zvítězí  republikánský či demokratický prezident(ka).

Jde pouze o to oblbnout voliče na posledních 24 až 48 hodin před volbami. V tomto špinavém boji o hlasy sázím na to, že více hlasů získá prezidiální kandidát demokratiánů. Ti maximálně využijí neexistující demokratické, liberální a humanisticky šroubované vize jako pozitivní alternativu k nenáviděnému Donaldovi.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:mp)