Ilustrační snímek

Že si místní banky berou vysoký poplatek, na to jsem zvyklý a když musím měnit, stavím se v Praze v Panské u místních arabů a ti mají poměrně poctivé kurzy. A nešidí.

Ondřej si toho dne zapoměl vyměnit v Praze a spoléhal na to, že , jak to tu říkáme, „V Německu všechno funguje a všechno je v pořádku“. A tak z něj vypadlo, že si nakoupil eura za cenu 42 korun za jedno.

REISE-BANK na hlavním nádraží není bankou jak by se mohlo zdát, ale jde o obyčejnou směnárnu. Jsou jediní v centru města. Tak jsme tam zašli výměnu reklamovat.

Zbytek určitě znáte jako identické příběhy se směnárnami Pražské firmy Interchance, která má asi deset směnáren v centru Prahy.

Chtěli jsme to zkontrolovat – bylo nám přečeno, že je to v pořádku.

Chtěli jsme tu transakci stornovat – že prý to nejde.

Chtěli jsme vědět, kde tu mají uvedeno, že mají tak vysokou marži – prý to klientům říkají.

(Ondřejovi neřekli nic).

Bylo z toho nechutné, uhádané nikam nevedoucí divadlo. Víceméně se mi ty za silným sklem schované, socialisticky neochotně se chovající dámy vysmály.

A tak bych Vám všem Pražským vekslákům a jiným směnárníkům chtěl předložit k úvaze návrh ke zřízení Vaší pobočky kousek za hranicí v centru Drážďan. Stačí Vám k tomu založení mini GMBh se základním vkladem 1000 euro a pronájem několika metrů čtverečních plochy pro směnárnu. Nájmy jsou levnější než v Praze. Drážďany jsou hezké město s šestisettisícovou populací, silným turistickým ruchem a na směnárnu potřebujete jediné povolení, které jde vyřídit za dva dny.

A nový Klondike kde jdou čile obchody a máte 15 korun na jednom euru bude náležitě dobyt. No neberte to.

Zdroj: Blog autora