Němečtí militanti pečlivě četli v reakcích evropských států jak byly ochotné k aktivní obraně svých zájmů a zájmů svých spojenců a zájmových regionů.

Stín Mnichovské dohody v roce 1938 a okupace česko-moravského životního prostoru z 15. 3. 1939 se začal zvedat zcela viditelně – oficiálně již v roce 1935, uvedl k březnové okupaci v roce 1939 Čech a Moravy pro Prvnizpravy.cz František Roček.

Němečtí a italští političtí analytici (a tudíž i politici jako jakýsi Hitler) získali zásadní signály neschopnosti evropských mocností jednat v širších a dlouhodobějších souvislostech.  

Postupně vykrystalizovaly protikladné zájmy dvou velmocí Francie a Velké Británie, jimž se musela přizpůsobovat československá politika. Francouzská vláda podporovala Benita Mussoliniho, aby tak oslabila svého britského rivala v Africe a na Blízkém východě a současně aby si naklonila svého fašistického souseda…Velká Británie naproti tomu spatřovala v italské agresi přímou hrozbu svému koloniálnímu panství v Africe a ohrožení cesty do Indie.

Pokud někdo je pyšný na to, že z Československa se dostaly nějaké zbraně do poloviny roku 1935 do Habeše, a tím zlepšily mizernou situaci ve výzbroji habešské armády, jednalo se jenom o obchod a shodou okolností z Československa. Nebyla to žádná demokratická aktivita československé demokratické vlády.

Něco jiného jsou principy mezinárodního práva v Paktu Společnosti národů a pragmatická spolupráce s Francií, aby mohlo i Československo těžit ze snahy Francie o udržení status quo ve střední Evropě. Československo potřebovalo francouzskou podporu kvůli maďarským tendencím vůči Slovensku a německé snaze o pohlcení Rakouska. Důležité bylo i zachování pokud možno přátelských vztahů s Itálií.
Marně. Na podzim 1938 se Československo dočkalo téhož přístupu jako Habeš v roce 1935 od Italů, Francie a Velké Británie.

Habeš byla na okraji zájmu československých politiků. Ani zastoupení jsme tam neměli, sice byla podepsána obchodní dohoda v prosinci 1934, ale nebyla ratifikována, protože mezitím došlo k válce. Firma Sellier & Bellot dodávala v třicátých letech loveckou a sportovní munici, v roce 1935 uzavřela habešská vláda s firmou dohodu na dodávku 4 milionů nábojů. V březnu 1935 dohodu vláda schválila, ale v dubnu vzala  rozhodnutí zpět na přání ministerstva zahraničí.

Zbrojovka Brno chtěla dodat do Habeše starší pušky a kulomety, ale ani k tomu v roce 1935 nedala vláda souhlas. Československý vlezdoprdelismus dokládá fakt, že o embargu byla informována italská vláda.

Manifest vlezdoprdelismu

Ministr zahraničí Edvard Beneš rozhodnutí o zachování neutrality poslal 26. 7. 1935 do 16 evropských zemí. Být německým analytikem, jásal bych. Aniž to Beneš zamýšlel, již v roce 1935 oficiálně oznámil, že Československo je bezmocnou loutkou neschopnou vlastní politiky. Cesta k Mnichovské dohodě a k okupaci 15. března 1939 začala vlastně 26. 7. 1935:

„Postavení československé vlády v habešsko – italské konfliktu:

1.Československá vláda zachovává a bude zachovat, možná do samého konce, přísnou neutralitu. K tomuto rozhodnutí je vedena nutností zachovat ve střední Evropě existující situaci, udržet nejlepší možné vztahy s Itálií, nekomplikovat další vyjednávání o rakouském problému konfliktem nebo napětím mezi Itálií, ČSR nebo Malou dohodou a ponechat si v této záležitosti do budoucna zcela volné ruce, ať už v jakémkoliv smyslu.
2.V důsledku toho se vláda vyvaruje všech vyjádření pro či proti Itálii, a pro či proti Habeši. Nezúčastní se žádného zákulisního jednání pro či proti. Žádám všechny naše představitele, aby se těmito nařízeními striktně řídili.
3. Náš představitel v Radě Ligy národů bude zachovávat stejný postoj, zdrží se všech prohlášení a diskuzí pro nebo proti, rovněž takových, jež by mohly být interpretovány jako intervence či zasahování.

4. Pokud se na program jednání Rady Ligy dostane nějaká rezoluce, bude náš představitel hlasovat stejně jako Francie, zejména pokud dojde ke shodě mezi Francií a velkou Británií. V každém případě bude naše vláda respektovat práva a závazky Ligy národů také v tomto konfliktu, avšak nebude se v něm aktivně či iniciativně angažovat. V současné době leží tato povinnost na Velké Británii.“

Neutralita znamenala nechat volné ruce silnému útočníkovi – fašistické Itálii. Benešův vlezdoprdelismus potěšil všechny evropské mocnosti vůlí nic moc neřešit. Proto se nelze divit, že byl Beneš 9. září 1935 zvolen předsedou Valného shromáždění Společnosti národů.  

V kontextu oznámení z 26. července 1935 to zní komicky: Jeho hlavním cílem mělo být vyřešení italsko - habešského konfliktu.

Měsíc po jeho zvolení Italové vtrhli do Habeše a Beneš nezklamal – jeho projevy postrádaly rozhodnost a připravenost na co nejtvrdší postih útočníka.

Sice 11. října 1935 Společnost národů rozhodla, že embargo do Habeše ruší. Jenže, záměrná liknavost československých kompetentních institucí nevedla k žádným důležitým dodávkám zbraní do Habeše.

Vlezdoprdelismus pokračoval až do hořkého konce, neboť 15. dubna 1938, na naléhání velvyslance v Itálii Františka Chvalkovského Československo uznalo italskou okupaci Habeše, a dokonce dříve než Britové a Francouzi. Italové na podzim 1938 se nám za to odvděčili Mnichovskou dohodou…

Naproti tomu Habeš po 15. březnu 1939 nepřestala uznávat existenci suverénního Československa.

Když došlo k mnichovské zradě, aniž o tom kdokoliv řekl oficiálně jediné slovo, bylo jasné, že bude jenom otázkou času, kdy Hitlerova klika nechá obsadit zbytek Československa. Zvláště, když ztratilo většinu pohraničních opevnění, a armáda je demoralizována mnichovskou zradou.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)