Helena Válková – mistryně zla a nespravedlnosti

Putin prý začal likvidovat potenciální nepřátele hned v roce 2000; nejdříve si posvítil na oligarchy, miliardáře, kteří pohádkově zbohatli během divoké privatizace za Jelcinovy éry a ovlivňovali velkou část politické scény i médií. Nebyla také v Československu divoká privatizace, kdy se zhaslo, aby se vše rozkradlo, jelikož peníze jsou pouze špinavé. První údajná Putinova oběť? Vladimir Gusinskij, majitel televizní stanice NTV, která často kritizovala Putinovo tažení v Čečensku. Vysílala také satirický pořad Kukly, obdobu dávných nováckých Gumáků, který si z nového prezidenta dělal často legraci. Když prý Gusinskij odmítl snahu Kremlu o ovlivňování zpravodajství, byl náhle obviněn z podvodu a krátce na to prchl za hranice.

Kolikpak jsem měli u nás ředitelů televizí, co šli k soudům za zpronevěru a jiné prohřešky, kolik redaktorů (Hrabovský a jiní) bylo Havlem odejíto? Kolik bylo u nás demonstrací kvůli eufimisticky řečeno poplatnosti a nevyrovnanému zpravodajství ČT? Putin má též kolem sebe závistivce. O několik měsíců po Gusinském utekl z Ruska také Boris Berezovskij, mediální magnát a významný zákulisní hráč, který údajně Putinovi pomohl do prezidentské funkce. S novým režimem se ovšem rozešel a ne odešel, ale uprchl do Velké Británie, kde dále pokračoval v boji proti Putinovi. Letos v březnu byl nalezen mrtvý ve svém domě v Berkshire, britská policie posléze jakékoliv cizí zavinění vyloučila. Prostě sebevražda ze smutku po své původní vlasti…

V roce 1995 se s magnátem Borisem Berezovským spojil Roman Abramovič, svůj k svému, s nímž využili bankrotu Borise Jelcina, ne Putina, před volbami a poskytli mu půjčku na slušné úroky. Šlo o tak slušné úroky, že mohli za 100 milionů dolarů koupit miliardovou státní ropnou společnost Sibněft. Díky Jelcinově insolvenci se poté dostali až do Kremlu, kde získávali nedocenitelné kontakty. Brzy však vzal Berezovský do zaječí, aby spolu s někdejším agentem KGB Alexandrem Litviněnkem ve Velké Británii lanařili ke spolupráci s britskou rozvědkou ruské policisty, na což Litviněnko doplatil, když byl otráven radioaktivní látkou.

A co píše o Berezovském pracovnice francouzského ministerstva zahraničních věcí dr. Francoise Thomová ve své analytické knize: „Mráz přichází z Kremlu, aneb Máme se bát Putina?” “…Nejmocnější kremelský oligarcha Boris Berezovský předal čečenskému teroristovi Samilu Basdajevovi, nepříteli Ruska č. 1, osobně milion dolarů před jeho vpádem do Dagestánu. V důsledku toho pak tento Ruskem financovaný útok rozpoutal dodnes uměle udržovanou čečenskou válku… To vše šlo však mimo Abramoviče, který se rozhodl začít investovat také do hliníku a vytvořil Russian Aluminium, druhého největšího producenta hliníku na světě. V té době již jako miliardář rozjel v roce 1999 také politickou kariéru, když se stal poslancem za Čukotku, aby si zajistil imunitu. O rok později už tam byl už guvernérem.

Gogol by nenapsal lepší příběh svého hrdiny Čičikova z Mrtvých duší. Velký Roman, co snad i snil o tom, že jednou bude carem z rodu Romanovců, se začal z Ruska pomalu a ostražitě stahovat a prodávat svoje podíly v Sibněftu za 13 miliard dolarů, v Russian Aluminium či letecké společnosti Aeroflot za další desítky miliard. Jeho novým cílem se stala Velká Británie. Nejznámější případ představuje Michail Chodorkovskij, bývalý šéf ropné společnosti Jukos a někdejší nejbohatší muž Ruska. Znelíbil se tím, že se chtěl otevřeně angažovat v politice a Putina a jeho svitu obviňoval z masivní korupce. Ve dvou procesech byl odsouzen za daňové podvody a submisivní Amnesty International ho označila za „vězně svědomí“. Chodorkovskij byl loni na amnestii Putinem propuštěn na svobodu…

Světovou pozornost vyvolal případ Pussy Riot, zakuklených feministek, které v moskevském Chrámu Krista spasitele protestovaly proti spojenectví Putina s pravoslavnou církví. Dvě z nich si odpykaly dvouletý trest za „výtržnost motivovanou náboženskou nenávistí“. Bože nedopusť, aby v katedrále Sv. Petra ve Vatikánu členky skupiny Pussy Riot opět zazpívaly církev hanobící pamflet: Bohorodičko, vyžeň Putina:”, jak to učinily v pravoslavném chrámu Krista Spasitele v Moskvě, jen s tím rozdílem, že by mohly zaměnit slovo “Putina” za “papeže Františka”. Také se přece zabývá dle Femen politikou, což vykřikovaly v následujícím videu.

V domácím vězení je nyní jeden z předáků protestního hnutí Sergej Udalcov. Úřady ho viní z podněcování masových nepokojů a levicovému aktivistovi hrozí i pobyt za mřížemi. Další představitelé opozice jako Boris Němcov jsou pravidelně obtěžováni policií a zatýkání. Další hlasitý kritik Putinova režimu a někdejší šachový šampion Garri Kasparov, nedávno odešel za hranice a vrátit se prozatím nehodlá. A co řidič Smetana?

Třicetiletý řidič olomouckého Dopravního podniku na protest proti politickým elitám pokreslil nejméně 30 reklam na autobusech, které si před volbami 2010 pronajaly strany ODS, ČSSD a KDU-ČSL. Připisoval na ně slogany, v nichž politiky označoval za lháře, zloděje, korupčníky a prostitutky. Nejvíc pokreslených polepů patřilo ODS, která se jako jediná rovněž u soudu domáhala, aby jí řidič zaplatil škodu 15 tisíc korun. Pokutu vyrovnal, odmítl ale domácí vězení i odpracovat 100 hodin prospěšné práce.

Zamlčet však nejde, že v Česku mají státní zástupci, nedávno ještě prokurátoři totality, neuvěřitelnou moc, když zatýkají v Rusku různé Navalné, (populární ruský bloger a vůdce ruské opozice Alexej Navalný). Moskevský soud mu uložil podmíněný trest 3,5 roku vězení za údajnou zpronevěru 27 milionů rublů (asi 11 milionů korun) francouzské kosmetické firmy Yves Rocher. Jeho bratra Olega kvůli stejnému „provinění“ přitom odsoudil ke 3,5 roku odnětí svobody nepodmíněně. V Česku můžeme jmenovat – justiční omyly, viz. Yekta Uzunoglu a Lízner, nic není nemožné, resp. v kauzách Rath, Wolf, Tluchoř, Fuksa, Šnajdr, Nagyová, Páleník, Kovanda, Boček, Rath, Rittig, Janoušek, Grygárek… Všechny už obvinili, někteří dokonce seděli za mřížemi; zkrátka čeští prokurátoři jsou zmenšeninou těch ruských, média si však všímají jen těch kolem Putina. Kdyby doplnili jiný příklad, tím by si sami vyrazili svůj pseudoargument z rukou…

Novináři se bez ždibce soucitu zajímali hlavně o to, jestli bude překonán rekord pro Guinessovu knihu rekordů v kategorii “pobyt politika ve vazební věznici”. Bohužel, pouze ho vyrovnal MUDr. Rath. Marie Peričevičová v roce 1995 také strávila osmnáct měsíců ve vazbě. Teprve poté policejní vyšetřovatel Obvodního úřadu vyšetřování Prahy 7 přiznal, že se zmýlil a zrušil obvinění, že se dopustila mnohamiliónového podvodu na Finančním úřadu z vrácením DPH za odebrané mléčné výrobky od neexistující firmy. Ještě hůř dopadl případ kurdského lékaře a podnikatele MUDr. Ergüna Yekty Uzunoglu. Navzdory neopodstatněnosti a nezákonnosti dvou a půl leté vazby (1994-1997), o bezúhonnosti a morálních kvalitách dr. Y.Uzunoglu nešlo pochybovat, přesto soudce Mgr. V. Rašík vynesl rozsudek o vině obžalovaného a o trestu ztráty svobody na 2 roky podmíněně s odkladem na 5 let.

Je kauza Rath podobná kauze Lizner, šéfa Střediska cenných papírů (SCP) a Centra kuponové privatizace (CKP)? Ten byl v roce 1996 odsouzen na šest let do vězení za zneužití pravomoci veřejného činitele a úplatkářství. V restauraci Asia došlo v říjnu 1994 k jeho schůzce s podnikatelem Alešem Sotonou, vlastnícím společnost Trans World International. Jaroslav Lizner byl policií zadržen stejně jako Rath přímo s úplatkem, nyní ve výši 8,5 milionů korun, za údajné zajištění výhodné ceny akcií Mlékáren Klatovy, které chtěl Luboš Sotona koupit od C.S. fondů. Avšak Sotonova družka Zuzana Jíravová uvedla, že byla k výpovědi proti Liznerovi donucena svým násilnickým druhem. Byla to pouze další léčka… Lizner se stal jen obětí hry podnikatele, který neměl peníze na zakoupení akcií a šéf CKP miliony převzal pouze jako ručitel a záruka, že je Sotona vrátí…

Ministerstvo financí prominulo vrácení dotace a vysoké penále asi tuctu podnikům a osob, například obci Rudoltice, kde byty ze státního příspěvku postavil bez výběrového řízení starostův syn. Aniž si toho mohl kdo všimnout, připsala si na konci roku 2009 neznámá vesnice Rudoltice pozoruhodný primát: ministerstvo financí jí udělilo jeden z největších dotačních pardonů. Vesnice na Orlickoústecku o necelých 30 obyvatelích nemusela vracet ani 68 milionů korun z dotací, ani platit 11milionové penále.

Další „nevinná kauzička“ se týká i Karla Schwarzenberga. V roce 2002 zažádal po státu dotace na opravy svých rybníků v rámci programu Obnova rybníků po povodních 2002 a v září 2003 získal 2,7 milionu korun na Kroupovský rybník a o dva měsíce později 1,8 milionu korun na obnovu rybníka Ždír. U Kroupovského rybníku byl přesažen termín pro kolaudaci asi o 6 měsíců. ExKalouskovo ministerstvo financí ČR mu prominulo povinnost dotaci téměř pět milionů vrátit. Víc se ale nedozvíme. Zmíněné korupční ministerstvo sice zveřejnilo část firem, jimž odpustilo sankce, ale úzkostlivě tají seznam fyzických osob, jež se dočkaly Kalouskova odpustku. Naštěstí už jen exministr tvrdil, že “jejich zveřejnění mu nedovoluje zákon, protože dotace jsou v daňovém režimu, na nějž se vztahuje mlčenlivost”. Jenže, to už se leckterá balada změnila ve vězeňské blues.

Výslech na ruské policii: “Za jak dlouhou dobu si na úplatcích vyděláte na BMW?

Chodorkovskij: “Asi tak za 2-3 týdny.”

Tymošenková: “Asi tak za 2-3 měsíce”

Navalný: “Asi tak za 2-3 roky”.

Policie: “Za tak dlouho…?”

Chodorkovskij: “BMW přece není zas tak malá firma…”

Inu,  o jakápak lidská práva jde; 47 politických vězňů Ruska nebo 248 nevinných odsouzených na doživotí a k trestu smrti ve Spojených státech…? A zatím u nás se vzorně zástupci vlády a justice právě dohodli v otázce platů soudců a státních zástupců. Ti mají podle nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který se jednání účastnil, dostat část platů zpětní. Stát by to mělo naštěstí vyjít pouze na zhruba 1,2 miliardy korun, uvedla ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO)…

Zdroj: Blog autora