Zdeněk Zbořil: Třetí nebo věčná říše?
12. března 2019 - 03:20
Historici přicházejí s novými, někdy až originálním interpretacemi, jejichž fakticita je většinou uznána a potvrzena. To ale neznamená, že Mnichov (1938), ale i 15.březen 1939 , jsou vykládány jen ve prospěch národní nebo „evropské“ mytologie a že zejména historická publicistika nezapomíná, že s historií a historiografií se dá pracovat ve prospěch politické ideologie.
A tak je možné se dočíst o fotografii Adolfa Hitlera, Heinricha Himmlera a Reinharda Heydricha pózujícími na prvním nádvoří Pražského Hradu 16.března 1939, že má svoje tajemné pozadí, o kterém se mluví už od počátku šedesátých let minulého století v Německu.
Tehdy, v době kdy většina německých válečných zločinců či hrdinů již byla na svobodě, se snad v Der Spieglu objevil příběh pojmenovaný „Třetí nebo Věčná říše?“ (Drtittes oder Ewiges Reich). Dostal se mi do rukou prostřednictvím studentského časopisu až v roce 1967, tedy v době, kdy se pod tlakem protestů podruhé mírně denacifikovalo. Důvodem, proč někdo s tímto nápadem přišel na veřejnost, bylo hledání jiného výkladu příběhů z let nacistického Německa, než bylo tehdy běžné.
Rodící se legenda byla postavena na spekulaci, že mezi Hitlerem a Himmlerem existoval „dodnes“ utajený spor o velikost a věčnost velkoněmeckých plánů. Jedna strana tohoto neprokázaného sporu snila o monumentální Germánii, kterou podle přání Adolfa Hitlera navrhoval Albert Speer. Druhý sen byl o „Věčné říši“, jejíž metropolií mělo být „starobylé říšské město Praha“, hlavní město Svaté říše římské kmenů/národů germánských.
K takto zřejmě vymyšlenému příběhu, který se, jak u podobných věcí bývá, dobře čte, ale také se k němu dají vyhledávat nejrůznější důkazy. Měl mezi ně patřit i Heydrichův nástup do funkce protektora v Praze a zájem o svatováclavskou korunu, která mu měla způsobit jeho tragický osud. Také dvě drobné citace z jeho prvních pražských projevů na Hradě a v Černínském paláci, ve kterých opravdu použil slovní spojení „věčná říše“, měly být příznačné. Také H+H plán „germanizace tohoto prostoru“ (ve skutečnosti plán na likvidaci celého národa) měl hrát svou roli. Když si k tomu přidáme i napjaté vztahy mezi ním a admirálem Canarisem, šéfem vojenského zpravodajství, můžeme mít námět pro historický román, anebo alespoň hraný filmový dokument.
Konečně tento žánr filmové tvorby je dnes tak oblíbený, že by stačila jen trochu obratná fabulace a dílo by bylo skoro hotovo. A kdyby do toho všeho autor nebo autorka zapletli ještě aktuální porovnávání Evropské unie se Svatou říší římskou, dal by se možná v EU sehnat i nějaký grant a třeba by to byl i kasaštyk.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
Zdroj
