Michal Semín se zamýšlí nad diplomatickými iniciativami posledních dnů a dochází k závěru, že ani ty již Ukrajinu od rozpadu – i s možnými tragickými důsledky pro celý svět – nezachrání. Ukrajinská občanská válka se ocitla na křižovatce, z níž vedou jen dvě cesty. První znamená rychlé zastavení bojů a jednání znepřátelených stran o vzniku na Kyjevu nezávislého Novoruska. Druhá směřuje k další dramatické eskalaci konfliktu a otevřenému střetu, nejspíš nejen studenému, Západu s Ruskem.

Michal Semín

Američané na vedlejší koleji?

Z událostí posledních dnů se může zdát, že si „mezinárodní společenství“, navzdory intervencionistickým psychopatům, řídících americkou zahraniční politiku, chce vybrat první z obou možností. Mezi občany západních zemí spontánně narůstá k válečnické politice USA a EU a NATO odpor. Kancléřka Merkelová a prezident Hollande to zjevně vnímají.

Přinejmenším vůdcům Německa a Francie už musí být jasné, že jejich původní představy o rychlé kapitulaci Ruska na jeho životní zájmy (prostřednictvím sankcí a udržení unitární Ukrajiny) vzaly za své. Proto přistoupili na jednání s prezidentem Putinem v Moskvě, bez účasti jak USA, tak jejich poslušného britského psíka Davida Camerona.

A nejsou to jenom Američané a Britové, kteří se moskevských jednání neúčastnili. Rozhovory probíhaly jen mezi nejvyššími státníky, kromě tlumočníků žádný jiný svědek toho, co na jednáních padlo za výroky, není. Snižuje se tím obava z vyzrazení průběhu klíčových jednání i možnost amerických tajných služeb přijít snadno k cenným informacím. Je dost možné, že si to přál nejen Kreml, ale i Berlín, jehož vazalské postavení vůči USA je německou veřejností přijímáno stále kritičtěji.

Sarkozyho „zrada“ a vzdorný Kypr

I podle dalších známek lze soudit, že s takovým úsilím demonstrovaná jednota Západu ve vztahu k řešení konfliktu na Ukrajině je opravdu passé. K odpůrcům protiruské politiky patří zejména Orbánovo Maďarsko, připravující se na Putinovu návštěvu v polovině února. A není to jen maďarská vláda, ale velká část maďarské společnosti, jež odmítá vést na Ukrajině proxy válku s Ruskem. Jak píše dobře informovaný server freeglobe.cz, maďarští národovci a představitelé Donbasu nešetří ve vzájemných vztazích gesty dobré vůle.

Důležitá slova o tomto víkendu zazněla i v Paříži. Předák Unie za lidové hnutí (UMP), pravděpodobně opětovný kandidát na úřad francouzského prezidenta Nicolas Sarkozy, na sjezdu své strany prohlásil, že obyvatelé Krymu mají právo si sami vybrat, v jakém státě chtějí žít. „Krym si vybral Rusko. Nemůžeme mu to vyčítat,“ řekl Sarkozy. Zároveň připomněl, že Rusko a Francie patří ke společné civilizaci a není v jejich společném zájmu, aby začala nová studená válka. „Posláním Ukrajiny není vstup do Evropské unie, ale být mostem mezi Západem a Východem“, dodal bývalý francouzský prezident.

O prohlubujícím se rozkolu v Evropské unii svědčí také postoj nové řecké vlády, která svůj nesouhlasný postoj k dosavadní politice Západu vůči Rusku obratně využívá jako nástroj pro vyjednání nových podmínek pro splácení svého ve skutečnosti nesplatitelného dluhu. K evropským disidentům se nejčerstvěji připojil také Kypr, když jeho vláda nabídla Kremlu podepsání dohody umožňující vytvoření ruských vojenských základen na ostrově, navíc pouhých 40 kilometrů od základy britských vzdušných sil u Akrotiri na jižním pobřeží ostrova.

Statečné ženy brání svoje muže

Odpor k pokračování občanské války je však čím dál tím silnější i mezi Ukrajinci. Dosvědčit to může i představitel ukrajinské armády, oznamující mužům ve Velikaya Znamence, že budou rukovat. Po několika úvodních větách, v nichž apeloval na udržení ukrajinské národní jednoty a státní celistvosti, se mikrofonu zmocnila jedna z naslouchajících žen, aby mu za nadšeného souhlasu přihlížejících vzrušeným hlasem sdělila, že většina Ukrajinců má již války plné zuby a že s bratrským ruským národem chtějí žít v přátelství a míru.

Ruslan Kotsaba