Na str.6, v odst.7 jsem uvedl, cit.: „V čl.17, odst.3 …se uvádí „Členové Evropské komise jsou vybíráni podle...evropanství“… toto)ustanovení… odporuje… čl.21, odst.4 Listiny „Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.“

Pro stručnost dále cituji z pouhé Wikipedie: „Důležitou pravomocí je účast na tvorbě legislativy, právo předkládat návrhy legislativních předpisů má výhradně Komise. Další pravomoci jsou vydávání doporučení a stanovisek, Komise vykonává i pravomoci v přenesené působnosti (delegovaná legislativní pravomoc).“

A do třetice cituji z čl. 10a, odst. 1 „euronovely“ Ústavy ČR, „Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.“
 

Co vyplývá z uvedených citací, které doplňuji konstatováním, že Lisabonská smlouva zavedla supremaci, nadřazenost práva eurounijního nad právem členského státu?

Tak za prvé, jak známo, vedle práv zákony ukládají občanovi povinnosti. Tím jej omezují, donucují... Pokud je to v jeho bytostném zájmu, budiž. Ale nesmí to být na jeho úkor, tedy v „cizím zájmu“. Proto občan „chodí“ k volbám do zákonodárného orgánu, aby do něho za sebe poslal osobu, které důvěřuje, že zná jeho potřeby a zájmy. A bude je chránit a prosazovat v procesu, zdůrazňuji, právotvorby vycházející z vůle lidu.  Neboť jak vyplývá z čl. 2, odst. 1 Ústavy ČR „Lid je zdrojem veškeré státní moci, vykonává jí prostřednictvím orgánů moci zákonodárné…“. Zákonodárný orgán je tudíž suverénním orgánem „vůle“ lidu, nikoli výkonu vůle např. zahraničního úřadu. To je smysl demokratické tvorby zákonů v právním státu, v němž je „suverenita státní moci“ svázána „suverenitou moci lidu“. V tomto smyslu k nám promlouvá už „Prohlášení práv a svobod člověka a občana“, či „Všeobecná deklarace lidských práv“. První dokument je znám již od roku 1789, druhý od roku 1948, kdy OSN začala vést členské státy k respektu nadřazenosti zájmu občana nad zájmem byrokratické moci.

Za druhé. V návrhu Ústavnímu soudu ČR jsem varoval, že pokud ČR ratifikuje Lisabonskou smlouvu, tak se její ústavně proklamovaná nezávislost promění na závislost na vůli EU.

Např. zda využije čl. 17, odst.3 „smlouvy“ a prosadí nátlakem na členský stát za zástupce ČR do legislativního orgánu EU jen osoby povolně upřednostňující před zájmy občanů ČR zájmy „evropanství“. Varoval jsem před tím, že projevem ve „smlouvě“ nedefinovaného „evropanství“ může být ad hoc třeba i to, co jsme nyní zažili v otevřené, excesivní podobě. Když z Bruselu přišel do Česka zákaz nekontrolovat zdraví ohrožující potraviny!

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)