Nemalou kořistí byl též železniční vozový park. Německý průmyslový potenciál byl sice velmi rozsáhlý, ale v době přípravy na válku se ukázal nedostatečným. Další výrobní zdroje byly mimořádně cenné.

Tím, že přes mnichovskou zradu otevřeli Britové a Francouzi nacistům cestu k 15. březnu 1939, sami sobě si pomáhali plést oprátku. S jistou nadsázkou lze říci, že díky tomu Francie po březnu 1939 „do roka a do dne“ ochutnala českou pomstu za zradu. Pomstu ukovanou v českých rukou…

Čas žranice

Pro Němce, podobně jako v českém pohraničí na podzim 1938, nastal v březnu 1939 v Čechách a na Moravě čas žranice hned ve dvou rovinách.

Němci, kteří připochodovali z Německa, se přežírali a skupovali v obchodech co se dalo, protože u nás byl volný mírový prodej, ne vychrtlý přídělový systém.

Další žranice byla technická a zbrojní

Když Hitler nechal zavelet „Na Varšavu“, netušil, že na konci polského tažení (1939) budou jeho němečtí dělostřelci téměř bez munice. Přitom po 15. březnu 1939 využili Němci zásoby české munice některých ráží pro svůj arzenál.

V Československu byly v roce 1938 zásoby dělostřelecké a minometné munice na tři a půl milionu ran. Více než dva a půl milionu ran bylo pro lehká a horská děla od ráže 75 mm do 150 mm. Další munice a technika byly vyráběny i po obsazení pohraničí (1938) nejen pro ministerstvo obrany, ale také na objednávku pro našeho souseda – Německo.

Pokud jde o dělostřelectvo, Němci se zamilovali např. do destrukční krásy škodovácké houfnice ráže 150 mm vzoru K4. Wehrmachtu učarovala také šikovnost plzeňských těžkých 240 mm kanónů např. při dobývání Řecka.

Na našem území byly 4 velké zbrojovky – Československá zbrojovka v Brně a Česká zbrojovka ve Strakonicích (na lehké pěchotní zbraně – pušky a kulomety), Českomoravské strojírny a plzeňský koncern Škodovy závody. (viz. Petr Pavlík, Zbrojní výroba v protektorátu Čechy a Morava, Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická – diplomová práce, 2014).

Česká pomsta ve Francii

Československé lehké tanky LT–35 a silněji vyzbrojené lehké tanky LT–38 měly sice nýtované pancéřování oslabující při zásahu odolnost pancíře, ale tehdy šlo o cenné stroje. Perspektivu měl především LT–38. Výkonností převyšoval německé tanky PzKpfw I. a PzKpfw II., které nepříjemně překvapily vysokými ztrátami ve válce o Polsko (1939). Výkonnějších tanků měli Němci tehdy ještě málo.

Proto němečtí generálové rádi pod označením PzKpfw 35(t) a PzKpfw 38(t) zařadili naše tanky do výzbroje.

Při dobývání Francie v roce 1940 československé (protektorátní) PzKpfw 38(t) tvořily významnou část tankových jednotek. Měla je též 7. pancéřová divize (přezdívaná „Divize duchů“) pod velením generála Erwina Rommela, která jako první dorazila k atlantskému pobřeží. S Rommelem na Francii spočinul (v zastoupení) i stín československé pancéřové pomsty.

V té době naši předci v Protektorátu doufali, že Francouzi Hitlera porazí. Marně. Francouzi zklamali i tentokrát.