První takový náznak lze pozorovat u Říše západořímské na sklonku 3. a počátku 4. století našeho letopočtu. Tehdejší elity zachvátila iracionální touha nedělat nic obtížného. Proto zcela zrušily výuku matematiky a omezily znalosti čtení a psaní. Naopak nebývalý rozkvět zažily řečnické školy, v nichž se žáci učili, jak přesvědčovat dav, aby je volil na výnosná místa v municipální či státní správě. Společnost sešněrovaná starými římskými tradicemi statečnosti, skromnosti a vnitřní disciplíny se pod vedením vyznavačů nových kultů, předchůdců dnešní Evropské komise a jejích nápadů, osvobozovala od toho duchovního harampádí. Nové myšlenky zvítězili také v římské armádě.

Vojáci nejprve odmítli cvičit v nepraktickém těžkém brnění a přilbách, které jejich předchůdci používali skoro pět set let a nahradili je slušivými civilními tunikami a plstěnými čapkami, přičemž meč a štít vystřídal mnohem lehčí luk. Nové vybavení bylo velmi pohodlné a zvykli si na ně natolik, že si je ponechali i na válečných taženích. Bohužel, zaostalí západní sousedé Římské říše zneužili procesu humanizace a zcivilnění ozbrojených sil a zůstali nadále oděni do svých šupinových pancířů či drátěných kroužkových košil, neodložili svá kopí a pádné meče. Pak v několika málo bitvách pozabíjeli tařka bezbranné a nahé protivníky a nechali se najmout místo nich do legií, takže Impérium nezaniklo ihned, ale postupně se rozpadalo dalších 200 let.

Důvodem toho odkladu byla touha barbarských kmenů usadit se na území říše, nikoliv si ji podrobit. O jejich neuvěřitelné primitivnosti svědčí to, že se dobrovolně stali plátci daní. V Západořímské říši totiž existovaly tři základní vrstvy občanů – oligarchové, kteří vládli a rozhodovali, ale daně neplatili. To byla hlavní povinnost rolníků, řemeslníků a obchodníků, kteří tak financovali nejen oligarchy, armádu, státní aparát, ale také městskou chudinu. Ta nepracovala, ale dostávala od státu chléb a hry, moderně bychom mluvili o sociálních dávkách.

Hrdí Germáni, Keltové, Alani a další barbaři sloužili v armádě, pracovali, obchodovali, platili daně a nakonec se stali dědici římské civilizace, kterou za několik století změnili na evropskou.

Druhý takový příklad představovala v polovině 13. století muslinská civilizace, která se především zásluhou Peršanů stala dědicem antické kultury. Do té doby své evropské sousedy převyšovala ve všech ohledech. Ve vědě, architektuře, literatuře, umění, obchodu a vůbec celé ekonomice. Po skončení křižáckých válek se prakticky všude v islámském světě chopili moci drsní válečníci a celý dosavadní dosažený civilizační rozkvět jednoduše zakázali. Dle jejich názoru nebyl v souladu s učením Proroka. Civilizační úpadek, který tím způsobili, trvá dodnes, stejně jako snaha vrátit se ke kořenům Islámu, tedy do sedmého století.

Třetím, neméně poučným příkladem je osud čínské civilizace za dynastie Ming v patnáctém století. V jeho první polovině byla Čína světovou námořní velmocí. Měla obrovskou flotilu, která se vydávala na objevné cesty nejen po jihovýchodní Asii, ale také do Afriky a možná i Ameriky. Před Říší středu se otvíral celý širý svět, čínští obchodníci a objevitelé nevídaně bohatli. To se nelíbilo starým elitám, které nejprve přesvědčily císaře, aby další cesty zakázal. Pak v roce 1470 vláda spálila všechny záznamy o objevech a námořní mapy a v roce 1525 zničila i zbytky obří flotily. Čína se uzavřela světu a na objevné výpravy se vydali Španělé, Portugalci a další Evropané, kteří si podrobili celou Zemi.

V současné době se stejně pošetile a iracionálně začaly chovat evropské elity. Jdou na věc takovou zvláštní kombinací starořímských a čínských metod. Pod záminkou boje proti globálnímu oteplování Evropská unie páchá technologickou, energetickou sebevraždu, když se současně vzdává fosilních paliv i jaderné energetiky. Přechodem na elektromobily chce zároveň své občany zbavit dosavadní mobility (vzhledem k cenám elektromobilů a technickým problémům s elektromobilitou spojených se počet majitelů aut sníží o více než 90%). Populační krizi chtějí řešit jako ve Starém Římě, tedy migrací.  Využívají toho, že mrtvolný zápach rozkládající se Evropské unie láká asijské a africké zájemce o její upadající blahobyt. Bohužel, dnešní migranti jsou pragmatičtější než starověcí barbaři, takže nechtějí pracovat, nechtějí platit daně, zpočátku se spokojí s postavením vyživované chudiny a počkají si až jim Evropa se svým bohatststvím vytvářeným přes tisíc let, spadne do klína jako zralá hruška. O naši civilizaci nestojí, považují ji za dekadentní.

Dekadentní, hloupé a nebezpečné jsou současné unijní elity. Podobně jako v předchozích třech historických případech jsou ochotny v zájmu svého politického přežití zničit nejen Evropskou unii a její členské státy, ale celou evropskou civilizaci. Máme jednu z posledních příležitostí tyto jejich plány zastavit. Všechny volby v následujících letech proto nebudou o politických a personálních změnách jako doposud, ale o bytí či nebytí evropské civilizace.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)