Studená válka 2.0. se začala postupně projevovat po roce 2000, jasné obrysy získala v roce 2008 v souvislosti s krizí kolem Gruzie. Propukla naplno v roce 2014 po prozápadním převratu na Ukrajině.

Čína je protiruským postupem USA a západních států velmi potěšena, protože se snaží oslabovat potenciál Ruské federace. Čína není proti, neboť je také konkurentem Ruska. Zároveň konfrontací s Ruskou federací dochází i k oslabování USA a EU, uvedl Jaroslav Doubrava ve své nové knize „Studená válka 2.0“ .

Stará strategie v novém

Konfrontačním cílem USA je destabilizovat vztahy sousedních států s Ruskem. O vliv může přijít Rusko výhledově též v post sovětských státech, kde vzrůstá vliv Turecka. Turecko je v blízké budoucnosti pro Rusko nebezpečným nepřítelem. Dnes je mezi Ruskou federací a Tureckem jakési ne-spojenectví na zcela pragmatické bázi.

S rozkladem Varšavské smlouvy a SSSR je NATO pro USA prostředkem pro rozšiřování amerického vlivu ve východní Evropě a na Balkánu.

Vyvrcholením byla dlouhodobá podpora revizionistických sil na Ukrajině, která vedla v roce 2014 k puči a převzetí moci aktéry tzv. Majdanu.

„Od tohoto okamžiku nejpozději lze hovořit o Studené válce 2.0., protože protiruské aktivity USA byly již zcela zjevné. NATO má pro USA cenu jenom pokud bude akceschopné ve východním protiruském směru,“ zdůraznil senátor.

NATO jako poslušný sluha musí za samotné USA vytvářet tlak vůči Rusku a poškozovat Rusko i obchodně embargem a sabotáží ruských investic. Mentálně jsou představitelé států EU podprůměrnými politiky, v podstatě jenom mluvčími nadnárodních korporací ovlivňující evropský prostor pomocí EU, vysvětluje Doubrava.

Evropská část NATO je kromě vymezování se proti Rusku v podstatě nepoužitelná. Jižní část NATO prakticky neexistuje. Turecko je dnes součástí NATO spíše jako predátor, kterého nelze bez problémů odstřihnout od dosavadního systému NATO. Další jižní státy NATO jako Albánie či Černá hora jsou v podstatě v područí Turecka či obecněji řečeno islámské skupiny anti NATO v rámci NATO.

„Státy NATO nebyly schopny a ochotny zastavit tvrdě nelegální invazi migrantů do EU, ani nejsou schopny nelegální migranty vyhostit. To je v podstatě veřejný signál kapitulace před islámským vlivem a Tureckem. USA tato situace nevadí. I kdyby islámský živel pod vedením Turecka okupoval státy EU, důležité je pro USA, aby byl zachován tlak evropské části NATO na Rusko. K tomu začíná přistupovat i snaha o alespoň částečné omezení investic Číny do zemí EU. Ale to se zatím emisarům USA v EU až na výjimky nedaří. Vítejte ve Studené válce 2.0," upozorňuje senátor Doubrava.

Ztracené naděje

Na začátku knihy „Studená válka 2.0“ Doubrava uvádí, že již v knize „Evropa opět spěje ke katastrofě“ v roce 2016 uvedl co platí i dnes:  

„…Rusko nikoho napadnut nechce. Stejně Čína. U Ameriky si tak jistý nejsem. Ta nemá ráda, když je někde klid a mír, lidé se nevraždí mezi sebou a velmi pilně pracuje na tom, aby tomu tak nebylo. Dokáží dodávat zbraně oběma stranám, jen když je jich hodně. Kšeft je kšeft. Dělali to tak prý i za druhé světové války. Zkušenosti uplynulých desítek, ne li stovek let, to dokazují. Konflikty zde již jsou, ale zatím naštěstí na poměrně nízké úrovni – z pohledu naší Evropy nebo USA či Kanady nebo Mongolska. Uklidnění nečekejme. USA si chtějí udržet agresivním tlakem na Rusko (a jeho nejbližší okolí) zbytek své slábnoucí moci, Rusko chce tento tlak vydržet a vůbec nic jim nedarovat, Čína získává převahu pomalu a opatrně (správně řečeno kapilárním vzlínáním), neboť oceán času a potenciálu je na její straně.“

K citaci z předchozí knihy zdůraznil: „Z napsaného nemusím změnit ani písmeno. Ale musíme dodat: Opět se vrací do módy termín „studená válka“ ne v souvislosti se vzpomínkami, ale se současnou každodenní realitou.“           

(rp,fr,prvnizpravy.cz,foto:arch.)