Podle agentury AP jde o platby Salvadoru, Guatemale a Hondurasu za roky 2017-18. Celkový počet přistěhovalců do USA sice nedosahuje rekordní úrovně, avšak výrazně roste podíl nelegální migrace.

Na tom jsou dvě zajímavé věci. V roce 2019 USA pozastavují platby deklarované na období až dva roky zpět. Jinými slovy, vypadá to, že se stírá rozdíl mezi slíbenou a neprovedenou podporou. Ta je pak účinná jak pro mrtvého zimník.

Druhou věcí je, že deklarovanou, ale neprovedenou pomoc zdrojovým zemím migrace lze počítat mezi důvody zvýšené migrace. Jednak ekonomické, protože čím větší rozdíl mezi životní úrovní sousedních zemí a Spojenými státy, tím větší bude migrační tlak, tak ale i psychologické (motivační), protože je jasné, že se ve zdrojových zemích migrace situace jen tak nezlepší, perspektiva je špatná.

Nota bene, když USA – když ještě „pomáhaly“ – dovezly do těch chudých zemí lacinou telekomunikační techniku, aby se v každém slumu mohli chudí přesvědčit, jak pěkně se v USA žije. Mnozí pak dostanou neodolatelnou chuť si pro podíl na tom blahobytu dojít, když už k nim nedorazí sám. Ale podíl na tom blahobytu mají, vždyť i my víme, jak snadno jsme se stali kolonií a umíme si spočítat, kolik zisků od nás „legálně“ odchází. A počty ekonomicky vzdělaných potenciálních politických lídrů v těchto zemích stoupají .....

Profesorka Greenhillová již před nějakým časem napsala knížku „Migrace jako zbraň“ (zatím bohužel nikomu nestála za český překlad). Je důvodné se domnívat, že kniha bude konstatovat nedostatečnost jakékoliv humánní obrany před migračními tlaky. Těm se jistě lze ubránit válkou, ovšem s tím výsledkem, že to, co bude ubráněno, již nebude režim, který by měl mnoho společného s demokratickými ideály humanity, svobody a spravedlnosti.

Takže to vypadá, že Trump si buď nevidí na špičku nosu a prchlivost cloumá tím, co by mělo být majestátem amerického prezidenta. Anebo jinak – možná má Trump ve skutečnosti migranty rád, a zastavením podpory zdrojových států migrace chce urychlit jejich příchod a zvýšit jejich počty.

Trump však není sám, kdo si šlape po rozumu. Nedávno Evropský parlament schválil regulaci legální migrace – a spustil se nekultivovaný řev. Nikoliv potlesk, že to měl udělat už dávno, aby si ze zájemců evropské země mohly vybírat, mimo jiné i proto, že podmínkou by byla nezpochybnitelná identita žadatelů, dovolující posoudit jejich vzdělání, schopnosti – a co je z bezpečnostního hlediska podstatné, i jejich minulost a vztahy. Takže co vlastně ti křiklouni chtějí? Snad nelegální migraci? Nebo je jejich řev jenom obdobou pavlovovského podmíněného reflexu při zaslechnutí slova „migrace“?

A další věc. Nyní Němci hodlají migrantům revidovat podporu ve smyslu snížení finančních částek za současného zvýšení naturální podpory, a prodloužit dobu jejich poskytování. Kdyby tomu odpovídaly i první navrhované kroky, byl by to pohyb správným směrem, i když by se zase jistě spustil řev populistů, kteří odmítají být nazýváni populisty, ačkoliv v žádném případě nemohou být nazýváni racionalisty ani pragmatiky.

Proč?

Protože snížení poskytované podpory a zkrácení doby jejich vyplácení patří od jisté (pouze empiricky zjistitelné) hranice již neoddiskutovatelně ke kriminogenním faktorům. Migranty v Německu již mají a nemohou se s tímto problémem vypořádat jinak, než v rámci platné legislativy. Ovšem udržet v této situaci kriminalitu na co nejnižší úrovni, to něco stojí. Jsou dvě cesty – prevence a represe. Prevence není samospasitelná, samotná represe také nefunguje. Optimální je vyvážení obou přístupů. Budou-li však zhoršovány materiální podmínky migrantů příliš rychle anebo pod určitou mez, zvýší se nutně kriminalita a veřejnost začne volat po zlepšení bezpečnostní situace formou zvýšené represe.

Takový přístup je sice pro někoho záludně žádoucí, pro demokratickou společnost však není ani racionální, ani pragmatický. Možná v první fázi zafunguje, pak ale vzniká další problém: když bude systém represí výrazně posílen, kde se zastaví? A když v první fázi nezafunguje, nutně dále rozbují tak, že se už nezastaví. Ani před těmi domácími. Pak ale bude pozdě.

Historie se neopakuje, to by bylo příliš snadné. Historie se rýmuje, pokaždé aktuálně, a toto jsou hrozné rýmy.

A o co komu jde, můžeme se tedy dohadovat, a to tím lépe, čím dále se pokusíme dopočítat důsledky navrhovaných činů, opatření a postupů.