O tom píše ve své knize Imigrace. Vysvětlení Populistů (Immigrazione. Le ragioni dei populisti) Daniele Scalea, prezident Centra politických a strategických studií Machiavelliho (Centro Studi Politici e Strategici Machiavelli), se kterým promluvil Sputnik Italia.

Daniele, jaká je hlavní myšlenka Vaší knihy?

V Itálii se všeobecně věří, že ti, kdo jsou proti přijetí velkého množství migrantů v zemi, se tak chovají z nelidských důvodů (xenofobie, rasismus, „fake news“). Hlavní myšlenkou mé knihy je, že existují lepší důvody pro kritiku nekontrolovaných toků přistěhovalectví a vytváření multikulturní společnosti. Ve své knize jsem analyzoval všechny hlavní body: demografické, ekonomické, sociokulturní a mnoho dalších.

V knize vyjadřujete své znepokojení nad budoucí demografickou situací Itálie a uvádíte, že už na konci tohoto století se domorodí Italové stanou národnostní menšinou v zemi. O jaké zdroje se při vytváření takových předpovědí opíráte?

Národní statistický institut v Itálii (Istat) poskytuje údaje o počtu cizinců legálně pobývajících v zemi (více než 5 milionů) a o cizincích, kteří prošli v posledních 20 letech naturalizačním řízením (asi 900 tisíc). S ohledem na tempo růstu italské populace můžeme předpokládat, jak tato populace v budoucnu vzroste. Podle Národního statistického institutu Itálie bude v roce 2065 v zemi žít dalších 14,4 milionů migrantů. Ukazuje se, že do roku 2065 se bude více než 40 % obyvatelstva Itálie skládat z cizinců, nebo jejich potomků (vezmeme-li v úvahu 1 - 2 generace). Tento trend lze vysledovat v mnoha multinárodních zemích Evropy. Už dnes vidíme, jaké problémy mají migranti druhé a třetí generace při integraci do společnosti. Pokud se bude počet cizinců neustále zvyšovat, bude to mít za následek vznik ghett a nemožnost asimilace. Díky takovým předpovědím je velmi pravděpodobná situace, ve které „noví Italové“, stejně jako „noví Francouzi“ vyprovokují spíše rozkol ve společnosti, než aby se připojili k původnímu obyvatelstvu.

Vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti v Itálii je stále velmi vysoká, často se ve společnosti objevuje názor, že přistěhovalci berou práci Italům. Sdílíte tento názor? Jaké to má důsledky na ekonomiku a každodenní život země?

„Filantropové“ tvrdí, že přistěhovalci pracují tam, kde Italové pracovat nechtějí. Mnoho ekonomů však tuto zdánlivě zjevnou myšlenku vyvrací. Problém je vždy v nabídce a poptávce, to znamená, že každá práce může být poptávaná, pokud za ni bude zaplaceno ve správné výši. Ačkoli sdělovací prostředky a byrokraté z mezinárodních organizací mluví o ekonomických přínosech přistěhovalectví, studie dokazují opak. Většina z nich prokazuje negativní důsledky, které se odráží na mzdě a zaměstnanosti. Známý vědec, George Borjas, ekonom z Harvardu a syn migrantů, se už dlouho snaží všechny přesvědčit, že migrace vede k masivnímu přerozdělování bohatství od chudých (kteří bojují za zaměstnání a sociální dávky s přistěhovalci) k bohatým (kteří využívají služeb migrantů za nízkou cenu).

Ve své knize píšete o „udržitelné migraci“. Co tím myslíte, a jakým způsobem můžeme dosáhnout této „udržitelné migrace“?

„Udržitelná migrace“ je situace, kdy migranti nezpůsobují újmu národu, který je přijímá. Musí být přesně počítána a regulována. V proudu nelegálních přistěhovalců, který bude za 25 let zřejmě tvořit 50 % obyvatel země, není nic „udržitelného“. Kromě kvantitativního faktoru je také důležitý kvalitativní aspekt. Země musí přijmout cizince, kteří mají nějaké dovednosti a schopnosti, které v zemi chybí, nechtějí pracovat úplně zadarmo, a kteří vítězí v soutěži o zaměstnání s místními obyvateli. Hlavním bodem však je, že se migranti musí asimilovat. Jejich „integrace“ do společnosti pod rouškou lidí s různými zvyky, mravy a pravidly není migrační proces, ale invaze. Migrující ghetta jednoho národa jsou etnické kolonie. Asimilace znamená, že migrant, stejně jako jeho děti a vnoučata, se stávají Italy v každém smyslu slova a necítí se jako zástupci jiného národa. Takto vypadala migrace do určité chvíle, kdy se tok migrantů stal nekontrolovatelným a skupiny migrantů se oddělily od společnosti.

Italská vláda přijala řadu zákonů, jejichž cílem je „chránit zemi před invazí“. Jedna ze směrnic ministra vnitra Mattea Salviniho začala „uzavírat přístavy pro vylodění migrantů“, což vážně znepokojilo Evropu. Jsou podle Vašeho názoru opatření přijatá ministerstvem vnitra účinná, zejména s ohledem na poslední „zvláštní zprávy“ OSN vůči Itálii, které odkazují na „mnohočetný výskyt projevů xenofobie“?

Uzavření přístavů pro neziskové organizace přepravující migranty přináší zjevné výhody. V prvních třech měsících roku 2019 klesl počet migrantů, kteří se dostali na souš téměř o 100 % ve srovnání s obdobími v letech 2017 a 2018. Pokud jde o obvinění OSN z „rostoucího rasismu“ v Itálii, není to nic překvapivého. Byrokraté sedící v OSN jsou ideologicky blízcí italské „levici“. Vzpomínáme si na některá z jejich alarmujících prohlášení o „činech rasismu“. Stačí připomenout případ Daisy Osakueové, italské atletky nigérijského původu, po které hodili vajíčko, což jí způsobilo poranění rohovky oka. (Pozn. šetření odhalilo, že útok neměl rasistický podtext a jeden ze tří útočníků byl syn městského radního, který je členem Demokratické strany (Partito Democratico), který aktivně kritizuje pravicové strany, zejména Ligu (Lega) a jejího lídra, ministra vnitra Mattea Salviniho.

Téma „rasově nepřátelské agrese“ se aktivně šíří v zahraničních médiích, novináři také píšou o „represivních opatřeních italské vlády vůči migrantům“. Bohužel, cizinci dostávají jen tyto informace, protože nemohou číst zprávy v italštině, proto vznikají falešné stereotypy o růstu xenofobie a rasismu v Itálii.