Díky mé známé spisovatelce Lianě Musatove jsem dostal pozvání na slavnostní koncert k 75.výročí založení doněcké vysoké umělecké školy-Doněcké školy kultury a umění, který se konal 3.4.2019 v Domě kultury Kujbyševa v Kujbyševském obvodu Doněcka. Před Domem kultury mě přivítala Věra Alexandrovna, přednášející na škole, která mě doprovázela.

Na chodbě v přízemí Domu kultury se pohybovala děvčata a chlapci v nejrůznějších kostýmech, šašci se všelijak legračně předváděli návštěvníkům. Konala se zde také tvořivá dílna, kde si zájemci mohli vyrobit z papíru holubici míru.

Vstupem do foyeru velkého sálu jsme se ocitli v jiném světě. Už jen samotný prostor bylo velkolepé umělecké dílo. Nyní se v něm navíc shromažďovali postupně studenti a jejich učitelé a také diváci. V jedné části foyeru se konala výstavka z historie školy a promítaly se výjevy ze života školy. Ve střední části hrála příchozím školní kapela, která navozovala příjemnou atmosféru.

Vstup do velkého sálu byl ohromující. Sál překypoval nádhernou uměleckou výzdobou, vyplněn pohodlnými křesly. Přesně ve 14.00 slavnostní koncert začal. Žádný dlouhý úvod, žádné proslovy funkcionářů školy. Student a studentka školy pouze uvedli koncert a již se v rychlém sledu střídala jednotlivá vystoupení, jen málokdy přerušená několika větami studentů.

Vystupovali mj. folklorní soubor lidové písně „Aňutiny očka“ (ruská lidová píseň „Kumuški“), lidový soubor tance „Mládí Donětčiny“ (tanec „U naší Káti“), lidový sbor „Blagovest“ (píseň „Saur-Mogila“), soubor moderního tance „Fortuna-Dens“ (tanec „Odno i tože“), studenti oboru „Divadelní umění“ (literární kompozice „Óda divadlu“), lidový pěvecký soubor „Slobožanka“ (píseň „Stejně budeš můj“), lidový mužský pěvecký sbor „Jerel O“ (píseň „Věř v lásku“), lidový folklorní soubor „Ozornyje naigriši“ (ruská lidová píseň „Paraňja“), pěvecký sbor „Mix melody“ (píseň „Na cestě hvězd“).

Přátelé, nezlobte se nyní za má následující slova, ale já prostě nemohu jinak, píšu tak, jak cítím. To, co jsem viděl a slyšel, byl neskutečně krásný umělecký zážitek, srovnatelný jen s několika málo mými uměleckými zážitky mého dosavadního života. Na podiu studenti předvedli s šarmem nádherné ruské písně a tance, především lidové. Mezi nimi zazněly i písně opěvující rodný Donbas, k slzám dojala toužebná píseň o míru. Nebylo poznat, že tančí a zpívají studenti. Před námi vystupovali Umělci. A tak má ruská kultura na Donbase o svou budoucnost postaráno, umělci budou dále uchovávat a rozvíjet překrásné tradice zdejšího     ruského lidu. Je opravdu škoda, že kvůli chamtivosti a ziskuchtivosti několika „politiků“, kteří si neváží ničeho než sami sebe a válka je pro ně jen výborná příležitost, jak rozmnožit své biliony, nemůžeme zhlédnout tuto krásu také v České republice. Budoucnost však patří prostému lidu a tak se snad někdy dočkáme.

Na tato témata jsme po skončení koncertu diskutovali v knihovně Domu kultury u dobrého ruského čaje s Věrou Alexandrovnou a pracovnicemi knihovny a na výše napsaném jsme se shodli.

Děkuji Lianě Musatove a Věře Alexandrovně za krásné umělecké zážitky a pracovnicím knihovny za příjemné posezení.

Troufám si tvrdit, že to, co jsem zhlédl, je to nejlepší z doněcké kultury a z ruské kultury vůbec, a je trvalou částí evropské a světové kultury.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR