Assange se odvážil otestovat tíživé a svazující omezení jeho chování, které mu uložily protokoly velvyslanectví, a předal tuto záležitost Meziamerické komisi pro lidská práva (IACHR). Jeho argumentem bylo, že přísná pravidla, která se vztahují na jeho pobyt, zahrnující monitorování návštěv, kontrolu lékařských účtů, komunikace, výdajů a péče o domácí zvíře, jsou porušením „základních práv a svobod“. Komise, jak vyšlo najevo, na to nezabrala.

Ekvádor reagoval výsměchem. V odpovědi stálo, že stát zachází s Assangem v souladu s mezinárodním právem, a že situace jejich hosta „nemůže takto trvat časově neomezeně, a (Ekvádor) očekává, že záležitost bude vyřešena co nejdříve“.

Ekvádorský generální prokurátor Íñigo Salvador to shrnul samolibým způsobem:

„Rozhodnutí bylo založeno na skutečnosti, že žádost, kterou podal Assange, nebyla v souladu s požadavky na závažnost, naléhavost a nenapravitelnou újmu podle článku 25 jednacího řádu IACHR.“

Podivným zvratem však bylo prohlášení, že uložení těchto omezení by mohlo být odůvodněno ochranou, nikoli poškozením práv Assangeho.

„Tímto rozhodnutím [komise] zůstává v platnosti zvláštní protokol o návštěvách, komunikaci a lékařské péči, což zaručuje práva azylanta.“

Assange byl obviněn z porušování stálých podmínek během jeho pobytu, avšak požadavky se během posledních osmnácti měsíců velmi zpřísnily. Během posledního roku byl Assange umlčen, a omezení jeho chování se stalo kruté, až komické. Zdá se, že prezident Lenín Moreno čeká na okamžik, až poslední vlna znepokojení zbaví Assangeho jakéhokoliv smyslu pro sebeovládání.

V úterý mohl tento okamžik nastat. Moreno trval na tom, že Assange vážně porušil podmínky azylu.

„Měli bychom zajistit, aby život pana Assangeho nebyl ohrožen, ale on tolikrát porušil dohodu, kterou s ním máme.“

Ekvádorský prezident sklíčeně prohlásil, že „fotografie mé ložnice, toho, co jím, a jak moje žena a dcery a přátelé tančí“ kolovaly na sociálních sítích. Přestože Moreno neobvinil otevřeně Assangeho z toho, že za rozšířením těchto materiálů stojí on, vyčítavý hlas byl zřejmý. Viceprezident Otto Sonnenholzner to potvrdil, když důrazně prohlásil, že to, co WikiLeaks udělaly, bylo „odporné“. Ministr zahraničních věcí José Valencia se zaměřil na Assangeovy prostředky komunikace a tvrdil, že se choval špatně vůči svému pronajímateli.

Kancelář prezidenta si také oficiálně postěžovala, což je spíše směšné, u Josepha Cannataciho, zvláštního zpravodaje pro právo na soukromí při Radě OSN pro lidská práva, a obvinila WikiLeaks a další „možné autory“ z rozšiřování soukromých fotografií a osobních informací, které byly získány z Morenových počítačů, tabletů a dalších zařízení. Cannataciho úslužnost je pro změnu využívána k tomu, aby se zabýval tvrzením WikiLeaks, že ho Ekvádor špehuje. Temná tvář se nemění.

Zdá se, že celá ukázka nadutého rozhořčení měla být jen obrovským rozptýlením. Minulý týden totiž schválilo ekvádorské Národní shromáždění rezoluci, vyzývající k prošetření korupce, související s Morenovými záležitostmi, které se týkají dokumentů INA. Panamská investiční korporace INA se proslavila svou specializací na minimalizaci (odvážíme se říci vyhýbání se?) placení daní, a o tom zveřejnila informace 19. února digitální zpravodajská platforma La Fuente, naznačující spojení mezi Morenem, jeho rodinou a touto společností. Díky tomuto konkrétnímu útočišti byly údajně použity bohaté finanční prostředky z offshore účtu na celou škálu plateb, pokrývajících dárky, nákup nábytku a byt ve Španělsku.

V oficiálním prohlášení je uvedeno:

„S počtem 74 hlasů Národní shromáždění schválilo rezoluci, která vyžaduje, aby inspekční komise provedla analýzu zprávy, zveřejněné 19. února 2018 na digitální platformě, nazvané ‘Labyrint prezidentského kruhu, umístěný v zahraničí ’.“

Z detailního čtení rezoluce sotva poznáme, že Moreno bude mít hodně problémů; hlavní pozornost, jak vysvětlila Maria José Carriónová z Morenovy politické strany Alianza PAIS, bude zaměřena na „analýzu této publicistické zprávy. Nebude to vyšetřování, protože není možné, aby byl prezident předvolán k soudu, protože zákon je jasně stanovený, a aby k tomu došlo, muselo by to být v rámci politického procesu, což není tento případ.“

Fidel Narváez, bývalý konzul na velvyslanectví Ekvádoru v Londýně, má pracovní a věrohodnou hypotézu: celá podívaná je navržena tak, aby se zbavili zvědavých a ostražitých diváků, a celá záležitost se stala spíše zajímavou a pikantní. Assange ani WikiLeaks nikdy nezveřejnili žádný dokument, spojený s dokumenty INA, ani se v této věci nepodíleli na žádném úniku informací. Narváez obvinil Národní shromáždění z toho, že se stalo místem naprosto směšných aktivit ve snaze vyšetřovat Assangeho ve jménu ochrany „národních zájmů“.

Zatímco ve stále větší míře nedůtklivý přístup Morenovy vlády naznačuje bezprostředně hrozící rozhodnutí o jeho osudu, Assange nebyl ponechán bez právních a zákonných bojových prostředků. Meziamerický soud pro lidská práva ve svém rozhodnutí z 30. května minulého roku jasně uvedl, že Assange by měl být nejen propuštěn, ale také by mu měl být poskytnut bezpečný průchod do Ekvádoru jako součást práva na azyl. Poradní stanovisko považuje právo hledat a získat azyl v cizí zemi v souladu s americkou Úmluvou o lidských právech (čl. 22 odst. 7) a článkem XXVII americké Deklarace o právech a povinnostech člověka.

Ochrana před navrácením, kdy může být ohrožen život, integrita, bezpečnost a/nebo svoboda osoby, byla považována za závaznou pro státy exteritoriálně, „kdykoli orgány uplatňují svou moc nebo efektivní kontrolu nad těmito osobami, což se může stát na velvyslanectvích, a to může být na základě vlastní povahy na území jiného státu se souhlasem a povolením tohoto státu“. Ale Moreno a jeho kolegové jsou banda zoufalců. Jejich poslední snahy naznačují, že udělat z Assangeho obětního beránka a připravit ho na pád by jim mohly poskytnout určitou terapeutickou úlevu, byť krátkou.