Mezinárodní právo hovoří jasně a nedvojsmyslně. Podle Charty OSN a dalších právních ustanovení nemůže žádná země z jakéhokoli důvodu napadnout jinou zemi s výjimkou vlastní sebeobrany. To znamená je-li sama jinou zemí napadena, anebo je její napadení zcela jasně na pořadu dne či okamžiku.. A dokonce i v takovém případě může souhlas s napadením jedné země zemí druhou dát jedině Rada bezpečnosti OSN – nikoli tedy prezident USA, Kongres či americké soudy. Venezuela žije se svými sousedy a vůbec se všemi zeměmi v míru. Není s nimi ve válce a žádnou jinou zemi neohrožuje, zvláště pak ne USA, které samy naopak vedou útoky proti lidem a lidskosti doma i v zahraničí.

Dvě hlavní americé politické strany, to je strana republikánská a demokratická, představují s ničím nesrovnatelnou hrozbu světovému míru, a americké superzbraně dokáží zničit planetu Zemi i všechny její formy života.

Žádná země v historii lidstva nezpůsobila více škod, více lidem a po delší časové údobí, než to dokázaly USA.

To je též zhruba vše, o čem imperializmus je. Venezuela Spojeným státům prostě vadí a po více než dva měsíce vrhala tato supervelmoc na svého menšího souseda všechny své mimoválečné zbraně – a neuspěla.

Je tedy nyní na pořadu dne i intervence vojenská? A vstoupí Britanie a další země NATO znovu do „koalice ochotných“ s cílem Venezuelu znásilnit a zničit? Mám tím na mysli strategii použitou v r. 1990 proti Jugoslávii a po 11. září 2001 proti dalším zemím, které nikoho neohrožovaly.

Podle mého názoru je to velice nepravděpodobné. Světová komunita se k takovémuto řešení nepřiklání, zvláště pak ne země EU i národy Jižní a Střední Ameriky.

Trumpův režim stáhl z Venezuely celý svůj diplomatický sbor a americké ministerstvo zahraničí vyzvalo americké občany, kteří ve Venezuele pobývají, aby tuto zemi opustili. A v pátek nejmenovaný představitel Trumpova režimu řekl, že vojenské řešení problému s Venezuelou se zvažuje, protože řešení jiná dosud neuspěla. Doslova řekl toto: „Vzhledem k posledním Madurovým akcím ztrácí naše dosavadní taktika svoji účinnost, což nám nedává jinou možnost než zvýšit náš tlak ekonomický, či prosadit řešení vojenské, jak je už naznačil prezident Trump svými slovy, že všechny karty jsou na stole“.

Přímá vojenská intervence nese ovšem svá rizika. Země sousedící s Venezuelou, např. Kolumbie a zvláště pak Brazilie, se vyjadřují proti intervenci hlavně v obavě z toho, že vojna ve Venezuele by vyhnala země miliony válečných uprchíků, kteří by přes hranice mířily právě na jejich území. A navíc je zde Rusko a otázka, je-li či není odhodláno suverenitu Venezuely udržet a bránit tak, jak to učinilo v případě Sýrie.

Bude tedy USA kvůli Venezuele riskovat konflikt Východ – Západ?

Opakuji znovu, že je to vysoce nepravděpodobné – a to dokonce i v tom případě , kdyby byl Amerikou jmenovaný pretendent na venezuelské prezidenství Guaido zatčen, vzat do vazby a očekával by soud.

Venezuela a její lid si tedy nyní může vybrat. Buď si udrží a ubrání svoji nezávislost a svůj sociální systém, který je nejlepší na celé západní polokouli, anebo se stane dalším státem vazalským, který se později promění ve stát policejně fašistický.

Výběr je to tedy jednoduchý. A základní svobody visí příliš vysoko na to, aby je lidé zatratili. A to bez ohledu na všechna rizika.

Zdroj: https://www.globalresearch.ca/trump-regime-considering-aggression-venezuela/5673747