V sobotu jsme šli s partou uklízet naše oblíbené místečko v Brně v Krpoli v rámci akce „Ukliďme Česko.“  Asi za tři hodiny jsme nasbírali tak osm plných pytlů odpadu. Zašli jsme pak na pivo, celkově fajn den. Jenomže: za stejnou dobu uhelná elektrárna Počerady vypustila do vzduchu 1 928 820 kilo skleníkových plynů. Moji známí, kteří nejsou o moc starší než já, předsedají včelařskému spolku v jednom menším městečku na Jižní Moravě. Aby se včelám lépe dařilo a aby děti měly na výletech co ozobávat, po velkém zápasení se jim povedlo sehnat a vysadit 21 mladých ovocných stromků. Jenomže: každou vteřinu zmizí stromy, které stačí na pokrytí fotbalového hřiště. Chápete to? Každou vteřinu jedno fotbalové hřiště… jedno hřiště…. druhé hřiště… třetí hřiště…

Kamarádka se rozhodla přestat nakupovat oblečení v obchodech s takzvanou „rychlou módou,“ aby nepodporovala vykořisťování dělníků a dětskou práci v Bangladéši a aby nepřispívala ke zbytečné produkci oblečení.
Jenomže: každý rok na skládkách skončí kolem 15 miliónů tun oblečení. To je přibližně tolik, kolik váží 250 milionů lidí,tedy asi polovina obyvatel EU.

Když přijde na ochranu životního prostředí, lidé obzvláště z pravého břehu politického spektra mají ve zvyku argumentovat tím, že je potřeba, aby každý v první řadě začal sám u sebe.

To je sice hezké, ale v zásadě k ničemu.

Rozumím jejich argumentu. Na přístupu „každý se má v první řadě starat o sebe“ stojí podstatná část jejich světonázoru. Obzvláště v ekonomice. Tvrzení „jestli se ti nelíbí, že ti šéf platí jenom tolik, abys nepošel hlady, tak si najdi lepší práci,“ je jejich mantrou snad od jakživa. To, že zastávají stejnou logiku i v jiných oblastech tedy rozhodně není překvapující.

Ale to není všechno. Narativ, že nás spasí individuální zodpovědnost je geniální k udržení současného systému. Vadí ti, že sto miliónů zvířat každý rok umře kvůli plastům? Máš víc třídit. Už třídíš poctivěji? No moc si nevyskakuj, ještě jsem tě neviděl letos sázet stromy. Zasadil jsi pár stromů? Dej pokoj s tím, že ubývají deštný pralesy kvůli korporacím, co si na tom mastěj kapsy, radši mi řekni, jak je možný, že jsem tě teď viděl koupit si plastovou láhev… Hele, hlavně koukej eticky konzumovat a neopovažuj se kritizovat ten systém, co nám tady tak pěkně šlape.

Do předchozího odstavce si můžete dosadit jakékoliv téma a dostanete to, co by řekl bankéř, ředitel nadnárodní korporace, případně pravicový politik.

Celkově je fajn, že se množí lidi, kteří si toto nenechají vykládat.
Lidi, kteří řeknou: „My už u sebe začali! Další krok?“
Přepsat pravidla. Zisk není víc než my.

Andrej Bóna

Zdroj: http://andrejbona.cz/2019/04/dalsi-krok/