Volba, která rozhodne o osudu
Michail Chazin
11. 4 2019 blog autora, překlad Outsidermedia
Dnes jsme v besedě u Solovjeva probírali politiku USA v podání Steva Bannona.(Pozn. překl.: Protože tento článek navazuje na předchozí besedu, pro informaci uvádím, že obsahem rozhovoru u Solovjeva bylo mj., že Steve Bannon je nejen velmi chytrý, což už všichni pochopili, ale přitom i velmi efektivní, protože už stihl vyměnit vedení v Austrálii, kde všichni očekávali, že ji Čína sní, ale ukázalo se, že zatím ne úplně, a teď se Američané snaží ji sebrat zpátky. Ale hlavně vyměnil vedení Brazílie. Bannona nazývají ideologem stojícím za Trumpem, je lídrem neokonzervativního názoru, který bývá nazýván izolacionalizmem. Ten termín je relativní, protože liberální model, kdy světu vládnou bankéři, vybudoval svůj systém globalizace, zašel do slepé uličky. Nikoli proto, že systém budovali špatně globalisté – Brzezinski a spol. – a mimochodem, Brezinski krátce před smrtí přiznal, že se tento model dostal do slepé uličky, ale svým žákům, že to nedokáže vysvětlit, protože ti to zatím nepochopí. Takže, model, kterým se řídí Bannon – a podívejme se pravdě do očí – Trump, to není člověk, ale figura představující některé americké elity, které se poprvé projevily v doplňovacích volbách 4. 11. 2014, které republikáni neočekávaně fenomenálně vyhráli, včetně voleb do zákonodárných sborů států. Tedy, podíváme-li se na ekonomický model těchto lidí, vidíme, že považují za nutné obnovit průmyslový obrys Ameriky. Jistěže dnes USA nadále kontrolují celý soubor technologií, ale nemají hromadnou výrobu, bez které nelze na svém území kontrolovat hospodářský model. Nejsou schopni se obnovit bez účasti zvenku, protože nemají dost inženýrů a technologů. A tím se dostáváme k nejzajímavějšímu místu: Lidé jsou hrozně konzervativní, a stále se snaží své staré zkušenosti přenést do budoucnosti. Vedle toho je pár lidí, kteří vidí, jak by to mohlo vypadat jinak. Náš dnešní život je vybudován na dvou základních událostech: Jaltské konferenci z r. 1945) a Bretton-woodské konferenci z r. 1944. Kdo byl na těchto konferencích? Vítězné mocnosti. Bylo jasné, koho porazily: Japonsko a Německo. Otázka zní: Musí být nová Jaltská konference a nová Bretton-woodská konference – nikoli v rámci demokratických procedur, ale v rámci lidí, kteří myslí. Z toho plyne, že na této konferenci musí být mocnosti vítězné – ale nad kým? Bannon nám v podstatě řekl, nad kým. Tím je liberální režim, který je po celém světě a proti kterému on bojuje. Vyštípali ho z Bílého domu, protože liberální parta v USA je stále ještě velmi silná, vidíme souboj liberálů s konzervativci na území Ruska. Už je jasné, koho porazíme – onen liberální Breton-woodský model. Otázkou je, kdo budou vítězové…)
Klíčovým momentem je, že Bannon představuje elitu „kapitalistického“ projektu, který dnes bojuje o moc v USA s elitou projektu „západního“.
„Západní“ projekt se ale nalézá v imperiálním stadiu, je dávno zformován a prosazuje svoji ideu globalizace, zatímco „kapitalistický“ projekt je zatím ve stadiu síťovém a o globalizaci nepřemýšlí. Prostě na to nemá zdroje – zdroje, kterými dnes (jak si někteří myslí) USA řídí svět, které jsou pod kontrolou finančníků, a jakmile Trump definitivně vyhraje, ztratí k nim přístup. Ony ale ve skutečnosti úplně zmizí!
Hospodářská moc USA přitom prudce zeslábne (jak tomu bylo v období „Velké deprese“), ale vojenská se může zachovat. Zajišťovat světovou stabilitu vojenskou silou však možné není (zatímco finanční to lze), ta je potřebná jen k zajištění bezpečnosti.
To znamená, že před USA nevyhnutelně vyvstane úkol rozdělení odpovědnosti za situaci ve světě.
Bannon to chápe, třebaže to nemůže říci nahlas kvůli útoku liberálů-finančníků, protože to odporuje obecné americké mentalitě. Takže je třeba vyřešit přinejmenším dvě otázky:
Otázka je technicky zřejmá, svět se rozpadá na měnové zóny (čímž bude formalizováno vítězství nad světovým liberalismem – tedy bankéři a finančníky) a v důsledku tohoto rozpadu se vítězné mocnosti sejdou na nové „Jaltské konferenci“ a nové „Bretton-woodské“ konferenci. Za stůl se tedy posadí ti, kdo budou mezi vítězi.
Myslím si, že je to otázka 2-3 let. Ale to, že bude zopakováno schéma let 1943-45, je zřejmé, protože se už dávno rýsuje a žádné nové varianty prostě netřeba vymýšlet. Hlavní otázka zněla – koho jsme porazili (znovu opakuji, že u stolu mají sedět vítězné mocnosti), ale v této otázce se jakoby vyjasňuje. Rozsah tohoto vítězství nebude menší než v roce 1945. Pokud se ho, samozřejmě, podaří dosáhnout, což zatím není úplně zřejmé.
V podstatě se zatím rýsují tři země: USA, Čína a Indie. Druhé dvě prostě s ohledem na velikost.
Pro nás je hlavní otázka: Je místo i pro Rusko? Podle prohlášení Trumpa a Bannona soudě jsou na to připraveni, a dokonce nám mají co nabídnout, ale jsme na to připraveni my? A tady se ukazuje, že ne tak docela.
Především proto, že k tomu, abychom vešli do tohoto seznamu mocností, které porazí liberalismus, musíme ho porazit především uvnitř země.
Přitom nejen odstraněním několika organizátorů tohoto procesu, ale vážně vyčistit elitní pole od představitelů odpovídající elitní skupiny. A to nejen slovy (jakože „on slíbil, že se zlepší a už nikdy něco takového neudělá“), ale vážně. Lidé, jejichž aktiva se táhnou k velkým nadnárodním korporacím, nesmí mít možnost ovlivňovat ruskou politiku! Jinak nás, v lepším případě, čeká osud Francie po 2.světové válce, kdy ji na odpovídajících konferencích nechávali na chodbě.
Za druhé – musíme odpovídat formálně.
Nelze na závažných konferencích vypadat jako trhovkyně na bazaru. Jinak se můžeme stát personáží známého vtipu:
Slečno, odkud jste?
Šo??
Aha, z Ukrajiny?
Pošel na ch…!
Aha, takže jste z Donbasu!
Na „Jaltské“ konferenci, tak i na „Bretton-woodské“, mohou být přítomni jako účastníci (tedy sedící kolem „kulatého stolu“) jedině impéria. Ale pak – tomu laskavě odpovídejme. My na to ale nejsme připraveni, protože u nás dlouho vládnoucí liberálové naučili celou úřednickou vrchnost k čistě bazarovým vztahům ve stylu: „Co je vám libo? Tuhle součást naší nezávislosti? Tak řekněte cenu!“. Dnes (podívejme se pravdě do očí), u nás je jen jeden člověk, plně odpovídající imperiálním představám – (a tím je Putin – za což ho upřímně nenávidí všichni liberálové, ať „naši“, či „cizí“) a ještě několik částečně. A takové lidi je třeba urychleně pěstovat.
Příklady takové „nepřipravenosti“ jsem vlastně už uvedl dříve. Poznamenám, že posledním případě na straně „sil zla“ vystupují právě lidé, které byste mezi liberály neřadili, ale kteří plně přijali liberální koncepci Ruska jako malé bazarové země. Oni prostě docela nepochopili, v jaké situaci se dnes nacházíme, a jak rozsáhlé úkoly stojí před zemí a jejím vůdcem.
Celý systém přípravy a rekvalifikace státních úředníků je pod kontrolou liberálů. A, jak ukazuje předchozí příklad, umožňuje přeučovat dokonce i naprosto patrioticky a státně naladěné úředníky a jejich příbuzné k chování trhovkyň. Ale jak je potom vracet zpátky, to je velká otázka, přeučovat je vůbec vždy mnohem dražší, než učit hned.
Takhle my, jak Rusko a jeho mnohonárodní lid, tak i jeho vůdce (o kterém mohu s jistotou prohlásit, že rozsah problémů chápe) stojíme před závažnou historickou volbou. Buď se můžeme v blízkých letech vrátit mezi světové mocnosti, anebo (a nejspíš už navždy) zůstat zpočátku průměrnou a potom už malou zemí. Přičemž v posledním případě jistě ztratíme podstatnou část našeho území.
Dnešní ruské elity přitom zkrátka kráčí do nebytí, protože kdopak jim asi dovolí držet aktiva, jestliže je chtějí mnohem „hodnější a váženější“ osoby. A nástroje, pomocí kterých bude takového výsledku dosaženo, nám ukazují ti, kteří chtějí přerozdělit trh kvót výlovu krabů. Nebo si myslíte, že pokud Rusko nebude u „kulatého stolu“ nové „Jaltské“ konference, budou dnešní majitelé ruského podzemního bohatství toto bohatství i nadále kontrolovat? Skutečně si to někdo myslí?
Mimochodem, ještě ke slovutné otázce o družbě nebo nepřátelství s Čínou. Tentýž Bannon velmi dobře chápe, že nás s Čínou dnes rozhádat nelze. A navrhuje naprosto důstojnou variantu, při které se s Čínou stáváme rovnoprávnými regionálními lídry. Potom, samozřejmě, přestaneme být spojenci ve věci odporu proti USA. Ovšem zase – musíme tomu návrhu odpovídat. Což s nynější rolí liberálních elit zcela určujících finanční a hospodářskou politiku Ruska je zkrátka nemožné. Z naprosto pochopitelných důvodů.
Takže před námi vyvstaly naprosto jasné a konkrétní úkoly. A ty je nutné dnes řešit, přičemž k tomu máme nejen nepřátele, ale i spojence. Onen Bannon, jakož i síly stojící za ním. Jistěže je to spojenec přechodný, ale pojďme využít jeho zdrojů naplno. USA, koneckonců, nám už od roku 1946 začali házet klacky pod nohy, ale do léta 1945 (kdy jsme porazili Kvantungskou armádu) nám zcela vážně pomáhali.
Obecně je možné říci, že se dnešní geopolitická mapa světa nachází na prahu obrovských změn. A my tomu musíme odpovídat!
Zdroj
