„Za život jsem rozeslal asi tři nebo čtyři tisíce dopisů. Ty se teď prodávají. Na internetu se v aukci objevila jedna taková obálka za patnáct tisíc. Chápu, že chudá holka, které muž neplatí alimenty, potřebuje peníze, tak zkusí prodat můj dopis. Ale můžu si za to sám. To je ta moje nesmyslná bezmezná pilnost, která vede k tomu, že chrlím dopisy i obrazy a ty pak ztrácejí cenu,“ uvádí Saudek v rozhovoru.

A Václav Havel? Jana Saudka v roce 1989 německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung požádal, aby vyfotil Václav Havel. Fotografovi bylo nabídnuto šest tisíc marek, proč to nedopadlo?

„Bál jsem se, neudělal jsem to. Tehdy jsem si myslel, že komunismus nikdy neodejde a že mě zase budou tahat na výslechy. Tady lidé pořádně nevěděli, kdo Venca Havel je. Ale Němci už měli jasno, kdo bude prezidentem. A pak najednou národ začal Havla milovat. Vytvořil se kolem něj kult. Lidé rádi takovému kultu podléhají. Potřebují někoho obdivovat, podlehnout většinovému názoru,“ odpovídá Saudek.

Jan Saudek také uvádí, v jaké době se mu nejlépe tvořilo. Pro někoho to možná bude překvapením, ale fotograf říká, že nejlepší pro něho byla doba pod tlakem v šedesátých letech.

„Státní bezpečnost. Podvádění manželky se všemi důsledky, končící vyhazovem. Byl jsem mlád. Nyní je všechno jiné. Dřív mnoho věcí šlo. Třeba přeplavat řeku. Už se ji přeplavat obávám. Nic si nenamlouvám. Je fajn, že mám vedle sebe holku, která mě poznala ještě jako schopného. Teď vidí, jak zvolna uvadám, ale bere to jako přirozenou věc,“ říká na závěr Saudek.

Fotograf Jan Saudek se věnuje hlavně ateliérové fotografii s typickým a nezaměnitelným rukopisem. Nejčastějším předmětem jeho fotografií je žena, ženské tělo a motivy vztahu ženy a muže. Získal řadu ocenění i ve světě, ve Francii například Řád čestné legie. V loňském roce vyšla jeho kniha s názvem Hvězdy, která je složena z fotografií úspěšných českých sportovců.