Kampaň, která vyzývá Černohorce a Černohorky, aby sloužili vlasti, probíhá v šesti černohorských městech: Berane, Bijelo Polje, Tivat, Bar, Nikšić a Pljevlja. Mladí vlastenci a zájemci jsou agitováni pomocí kamuflážních reklamních štítu a autobusů se sloganem „Staň se součástí nás“. Aby bylo odhodlání branců podpořeno, nabízí jim ministerstvo obrany „stimulující“ platy – 250 až 300 eur měsíčně.

Část obyvatel Černé Hory taková aktivita úřadů udivuje, protože před zapojením země do NATO v roce 2017 místní političtí předáci tvrdili, že členství v alianci je samo o sobě dostatečnou zárukou bezpečnosti Černé Hory, po jejím vstupu do NATO se postarají o její ochranu noví silní partneři, vlastní armádu už ani nebude země prakticky potřebovat.

Je důležité podotknout, že současně s myšlenkou obnovení praxe branné povinnosti přišlo Ministerstvo obrany Černé Hory se zákonodárnou iniciativou, podle níž bude účast v mezinárodních misích NATO pro černohorské vojáky, a to jak profesionály, tak i brance, povinnou. O osudu tohoto návrhu zákona se nemůže rozhodnout od loňského prosince, kdy nedokázal získat potřebné dvě třetiny hlasů kvůli bojkotu opozice. V daném okamžiku zůstává účast v zahraničních misích pro černohorské vojáky dobrovolnou.

V rozhovoru pro Sputnik černohorský publicista Marko Vešovič podotýká, že spokojenost ministerstva obrany s výsledky vlastní kampaně se odůvodňuje mimořádně těžkou hospodářskou situací, v níž zůstává Černá Hora v průběhu mnoha let a dokonce i desetiletí. Podle jeho slov žijí lidé tak špatně, že se chytají možnosti výdělku, kterou jim poskytuje armáda a účast v bojových akcích po celém světě jako žoldáků.

Vešovič připomíná, že před rozpadem Jugoslávie měla Černá Hora pro tak malou zemi dost vyvinutou vojenskou infrastrukturu a celkem dobrý vojenský potenciál. Avšak po roce 1999 to bylo všechno cílevědomě zničeno.

„Poté, co se Černá Hora stala nezávislým státem, přijala její politická elita rozhodnutí o prakticky úplné likvidaci obranného potenciálu země. Bylo zřízeno naprosto karikaturní ministerstvo obrany s personálem čítajícím 2 500 lidí, z toho nanejvýš 500 aktivních vojáků. Vypadalo to dost směšně. To všechno bylo odůvodněno tím, že naším strategickým cílem bylo členství v NATO, a NATO nám prý poskytne více než dostatečné záruky bezpečnosti, takže tu armádu už jakoby vůbec nepotřebujeme,“ podotýká Vešovič.

„A nyní dochází k něčemu naprosto protikladnému této rétorice. Černohorská armáda se znovu stává čímsi potřebným a žádoucím. Začíná se pomalu mluvit o obnovení vojenského potenciálu země. Pracuje se na zákonodárných aktech, které lidem vnutí povinnost účastnit se mezinárodních misí NATO, budou se tedy muset účastnit bojových akcí na cizím území jako žoldáci,“ říká Vešovič a zdůrazňuje nečekanou změnu linie černohorských úřadů.

„To je pokrytecká politika vlády Černé Hory. A s ohledem na složitou sociálně ekonomickou situaci v zemi nepochybuji o tom, že se najde určitý počet lidí ochotných podobnou práci dělat,“ je přesvědčen černohorský odborník.

Podle jeho slov se v současné době děje právě to, o čem nám představitelé vládnoucí špičky říkali, že k tomu nikdy nedojde, a to, že se vojáci z Černé Hory stanou aktivními účastníky nejnebezpečnějších a nejhazardnějších misí NATO po celém světě.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce