1. Německo si v Evropě bude dělat co chce. Běda, jestli ne.
2. Francie si v Evropě taky bude dělat co chce, pokud nenarazí na bod 1).
3. Pokud se bod 2 dostane do sporu s bodem 1, platí ZATÍM bod 1 (vono se jestě uvidí…).
4. Na Anglii kašlem, ta je za vodou.
5. Na Španělsko taky kašlem, to je za Pyrenejema.
6. Na Itálii taky kašlem, ta je za Alpama.
7. Na ostatní státy EU kašlem o to víc, jsou mrňavý a zaostalý.
8. Státy, zmíněné v bodech 4 – 7 budou radostně odebírat zboží Německa, popř. Francie.
9. Dojde-li ke konfliktu s domácí konkurencí, domácí konkurence se přizpůsobí.
10. Pokud se domácí konkurence nepřizpůsobí, bude zlikvidována.
11. Státy, zmíněné v bodech 4 – 7 budou za všech okolností podporovat prosperitu a hospodářský rozvoj Německa (no jo, dobře, tak teda Francie taky).
12. Dojde-li ke stagnaci či k recesi Německa (no jó, Francie taky) je to vina USA a ostatních států EU. V tom případě Brusel neprodleně zajistí nápravu a potrestání viníků.
13. Rozhodování Bruselu se řídí zájmy Německa a mozná i Francie. Bruselský úředník se zdrží jednání, které by mohlo Německo a Francii popudit.
14. Národní parlamenty států zmíněných v bodech 4 – 7 mají právo schvalovat rozhodnutí Bruselu aklamací. Pověřený úředník kontroluje spontánnost projevu. Při nedostatku spontánnosti budou zjištěné nedostatky neprodleně odstraněny (i s jejich nositeli).
15. Národní parlamenty států zmíněných v bodech 4 – 7 mají právo vysvětlovat občanům svých států blahodárnost rozhodnutí Bruselu.
16. Občané států zmíněných v bodech 4 – 7 mají právo:
a. držet hubu a krok
b. radostně přijímat a naplňovat vsechna usnesení Bruselu
c. pověřeným úředníkům oznamovat osoby, které dle jejich názoru nedostatečně vyuzívají práva dle 16a a 16b
17. Pokud u občana vznikne podezření na nedostatečné využití práva 16c, bude považován za neuvědomělého a podroben převýchově.