Magdalena Frazer z Uppsalské univerzity (Švédsko) a její kolegové, kteří se již několik let zabývají genetickou historií Evropy od konce doby kamenné, našli jednoduché vysvětlení pro to, čím tyto záhadné stavby ve skutečnosti byly. Stalo se tak, když zkoumali pozůstatky, které byly nalezeny poblíž tří megalitů v Irsku a na švédském ostrově Gotland.

Vědcům se podařilo úspěšně extrahovat fragmenty DNA a předběžně obnovit verze genomů asi dvou desítek starých Evropanů, z nichž většina byli muži. Všichni byli pohřbeni uvnitř dolmenů, a to asi před 3600-3500 př.n.l. Vědci tvrdí, že patřili k několika generacím prvních zemědělců v Evropě.

Ukázalo se, že všichni zemědělci mužského pohlaví, kteří byli pohřbeni uvnitř a kolem dolmenů, byli přímí příbuzní. To stejné pak platilo i pro ženy pohřbené s nimi – otcovská část jejich DNA se v mnoha ohledech shodovala, zatímco mateřská část byla často odlišná.

To vše tedy naznačuje, že byli členy jedné velké rodiny, v níž dědičnost prošla mužskou linií. Podobné vazby, i když poněkud slabší, vědci odhalili i mezi starověkými Iry, kteří byli pohřbeni v sousedních megalitických stavbách. Vědci uvádí, že toto zjištění naznačuje, že když byla rodina rozdělena, tak si její části mezi sebou udržovaly úzké vztahy.

Zajímavé však je, že z genetického hlediska byli všichni tito „stavitelé“ megalitů z Irska a Gotlandu blíže podobným skupinám lidí ze Španělska než k místním lovcům-sběratelům a „kontinentálním“ populacím prvních evropských zemědělců.

Vědci se domnívají, že to znamená, že se tyto tradice, stejně jako samotné kmeny starých Evropanů, šířily převážně po moři, nikoliv přes migrační pozemní cesty.