Vědci objevili v sedimentech starých asi 252 milionů let stopy rtuti, které se uvolnily do atmosféry planety během spalování uhelných zásob, v nichž se tento kov hromadí. Ty se pak spolu s deštěm dostaly do oceánů a následně i do mořských sedimentů po celém světě, které vědci zkoumali.

Dále vědci zjistili, že centrum erupce bylo na území dnešní Sibiře, tzv. sibiřské pasti. Erupce trvala stovky tisíc let, a nedocházelo k ní jen ze sopek, ale také z obyčejných trhlin v zemské kůře. Kromě toho bylo do atmosféry vypuštěny asi 3 miliony kubických kilometrů popela, což mělo za následek růst průměrné teploty na Zemi až o deset stupňů.

V důsledku toho byly narušeny potravinové řetězce a zvýšila se kyselost moří, což následně vedlo k zániku asi 96 % mořských druhů, 73 % suchozemských obratlovců a 83 % druhů hmyzu. Taková ztráta biologické rozmanitosti trvala asi 60 tisíc let.