Jelena, známá spisovatelky Liany Musatovy, se dozvěděla, že jsem byl loni u Iverského kláštera v Doněcku (DLR) , a pozvala mě na tam brigádu. Byl jsem rád, že se zase po roce ke klášteru podívám, a navíc pomůžu při obnově okolí kláštera. Subbotnik se konal v sobotu 13.4.2019. Sešel jsem se s Jelenou a jejími přáteli za hlavním doněckým nádražím na začátku frontové čtvrti Doněcka Okťjabrskij. Jelenini přátelé nás odvezli auty ke klášteru. Projeli jsme celou čtvrtí Okťjabrskij, poslední ulice a domy byly již pusté. Haldy sutin a věcí ze zničených domů, které se tu ještě loni povalovaly, již zmizely.

Rozstřílený klášter, kostel a hřbitov se nachází hned vedle zničeného letiště, dva kilometry od tzv. „linie příměří“. Jelena mě seznámila s matkou představenou, vyfasovali jsme nářadí a šli pracovat. Sešlo se zde asi 100 lidí. Ženy čistily cesty, muži obrývali záhony. Pustil jsem se také do jednoho. Práce nám šla pěkně od ruky, najednou slyšíme střelbu. Bylo devět hodin. Ukrajinci ostřelovali z Pisků Žabičevo, vzdálené od nás dva kilometry západně. Nejprve bylo slyšet jen samopaly a kulomety, později se přidala děla a minomety. To už byl pěkný rachot. Lidé si toho nevšímali a pokračovali v práci. Já sice pokračoval v práci také, ale přece jen je pro mě nezvyklé pracovat za takového hlomozu (i když jsem loni v Zajcevu za zvuků střelby sázel brambory). Po deseti minutách vše utichlo. V 10 hodin začala střelba znovu, tentokrát trvala jen pět minut, a v 11 hodin opět, stříleli jen z pěchotních zbraní asi dvě minuty. Potom jsem již musel jít, protože mě čekal další koncert v Domě kultury, kde opět vystupovala gymnastka Milana Verzilova, tentokrát s hip-hopem. Matka představená mě za odměnu dovolila fotit a natáčet uvnitř kostela. Viděl jsem, že uvnitř pokročily opravy stropu a dalších částí, obnovuje se i výzdoba. Na jedné stěně jsou fotografie zničeného kostela a kláštera po skončení bojů o letiště a první úklid trosek.

Bylo příjemné vidět, jak lidé s nadšením obnovují okolí kláštera, zničeného Ukrajinci. Vždyť je to jejich klášter, jejich půda, jejich země.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR