Proč krize nebyla urovnána, ale vyhrocena?

Slaheddine Jammali: Mezinárodní a regionální organizace podporují mírový proces. Velké mocnosti soudě podle všeho také. Ty ale mají v Libyi bohužel příliš různé zájmy, což se neodráží na oficiálních postojích stran. Brzdí to ale mírové urovnání. Existují zájmy, existuje domobrana, která hájí tyto zájmy. Libye má bohaté zásoby uhlovodíků a výbornou strategickou polohu - přes dva tisíce kilometrů pobřeží. Země stojí na prahu Evropy. Evropané ale projevují zájem o libyjskou ropu nejen kvůli vzdálenosti, ale také kvůli její vysoké kvalitě.

V případě vyhrocení světové situace jsou pro Evropu přístupné Alžírsko a Libye více než Nigérie, nebo dokonce země Perského zálivu. Takže evropské státy, hlavně Francie a Itálie, a možná také Velká Británie, která projevuje obrovský zájem o libyjskou ropu a má tradiční vztahy s touto zemí, mají vlastní zájmy, jež komplikují situaci.

Chcete říct, že tyto země jsou vystaveny nátlaku ze strany národních ropných společností?

Právě tak. Oficiálně podporují urovnání. Například Evropská unie. Spolu se všemi regionálními a mezinárodními organizacemi se většina zemí vyslovuje pro urovnání libyjské krize na jednáních, pro jednotu národa a celistvost země. To vše je teoreticky dobré, ale je třeba sloučit to se zájmy každé země…

Liší se od sebe dokonce zájmy evropských států, například Francie a Itálie...

Ano, týká se to jak ropy, strategie, tak sfér politického vlivu. Zájmy Francie jsou spojeny hlavně se zeměmi jižně od Sahary. Itálie má tradičně zájmy v Libyi, ve které aktivně pracuje společnost ENI. Velká Británie by si přála zachovat a zvýšit přítomnost v Libyi, stejně jako USA. AFRICOM (Africké velení Ozbrojených sil USA) má základny v zemích jižně od Sahary. To vše vůbec nepřispívá k obnovení míru. Západní státy by měly být upřímnější a projevit větší snahu o mír, nikoli sledovat vlastní cíle na úkor mírového urovnání.

Dnes vstupují do hry další země. Mám na mysli Rusko. Má vyvážit situaci, protože patří do jiného klanu, ne evropského, který je zmítán rozpory ohledně Libye. Politická přítomnost Ruska je velmi žádoucí, poněvadž by mohla zajistit rovnováhu na úrovni RB OSN, na jednáních. Rusko nedávno vyvážilo svůj postoj. Má styky s Tripolisem, s Benghází. Účast Ruska je vítána různými stranami.

Rusko má také nepochybně vlastní zájmy, ale nikoli v nejbližší budoucnosti. Možná, že o nich uvažuje. Má ekonomické a vojenské zájmy, protože jedná jako ekonomická a vojenská mocnost. Ale ruská přítomnost není kvůli tomu méně pozitivní, protože nenechává Evropany samotné v tomto regionu a možná posiluje postoj arabských států. Rusko víc poslouchají, je méně agresivní než ostatní v dosažení nejbližších cílů. Má dnes značný vliv na světové aréně. Jinými slovy jeho přítomnost dává libyjské krizi novou dimenzi a přispívá k mírovému urovnání. Internacionalizace libyjské krize a ruská účast možná přinutí Evropany, aby se vážněji věnovali tomuto problému.