Retro čili připomenutí - Bilderbergové v Čechách: Zle, matičko, zle, Švarcemberci zde

Daniel Solis
 Šifra
Jeden, ten je jenerál, a druhý je kardinál; zle, matičko, zle! Politolog Daniel Solis píše exkluzivně pro Šifru o vlivu nadnárodních struktur na českou společnost prostřednictvím politiky, financí a médií. Aneb Rothschildové, Soros, Albrightová, Schwarzenberg či Bakala v akci.

Bilderberg je mezinárodní soukromá lóže vlivných individuí z klíčových segmentů společnosti, pojmenovaná podle stejnojmenného hotelu v nizozemském Oosterbeeku, kde se poprvé sešla v květnu roku 1954. Skupinu vedli od samého začátku muži s rodovými tituly, konkrétně jeden kníže, dva baroni a po jednom hraběti a vikomtovi. Jediným kmánem ve vedení Bilderbergu byl někdejší nacista (člen NSDAP), nositel železného kříže I. a II. třídy, ministr hospodářství, zahraničí, vicekancléř a prezident SRN (1974–1979) Walter Scheel. Skupina Bilderberg má svým pánům z řad nadnárodní finanční oligarchie, tzv. internacionalistům, pomáhat realizovat jejich hospodářskou agendu. Pod hospodářskou agendu spadá i agenda politická, která se zabývá kontrolou produktivní populace a redistribucí zdrojů, jež zůstávají k dispozici společnosti na chod celého národohospodářského aparátu (v dnešní době již nemůže být řeč o národohospodářství, neb byly národy v původním smyslu slova redukovány, pokud ne rovnou téměř zrušeny, a hospodářství je přesouváno na vyšší nadnárodní či globální úroveň). [sociallocker id=“94522″] Lidi, kteří prosazují přechod politických struktur na vyšší, řekněme nadnárodní úroveň, na úkor zažitých dosavadních a podle těchto lidí přežitých národních států, lze označit jako internacionalisty.

K pacifikaci populace, jež je „dřena z kůže“ na hranici únosnosti, slouží zejména média (vedle farmaceutického a potravinářského průmyslu a dalších moderních vymožeností). Média jsou také vhodná pro manipulaci trhu, ale ta je v době digitální možná i jinak. Již není třeba vysílat do Londýna jezdce z Waterloo, kteří by šířili klamnou zprávu o vítězství Napoleona a prohře Wellingtona. (Přitom, jak se dodatečně ukázalo, tomu bylo naopak, a poslové barona Rothschilda falešnou novinkou přiměli účastníky burzovních obchodů k výprodeji akcií, jejichž cena klesla téměř k nule. Rothschild pak, ještě než vyšlo najevo, že Anglie neprohrála, nýbrž zvítězila, vše skoupil v podstatě za hubičku, čímž získal naprosto bezprecedentní vliv a bohatství.)

Média jsou vhodná zejména během společenského rituálu, který se nazývá „volby“, konané ve jménu nového božstva zvaného demokracie. V dnešní době by bylo možné napsat, že „demokracie“ je „opiem lidstva“ – ale byl by to výrok veskrze kacířský. Jen málokdo by si nechal sáhnout na to jediné, co lidem zbylo z iluze, že mohou ovlivnit chod dějin. Média tuto veskrze materialistickou tezi vehementně přikrmují. Ve jménu demokracie a s pomocí médií se vraždí bezpilotními letouny v exotických zemích, ve jménu demokracie se vedou války a moderní inkviziční procesy s neposlušnými.

Když lidem vládla církev, čekala je za dobré chování odměna alespoň v nebi. Nyní se na nebe již tolik nevěří, takže stačí, když je lidem nabídnut spořádaný život s dostačujícím vzděláním a zdravotní péčí. To vše, pokud možno, téměř zadarmo. Ale, jak již mnozí tuší, nic není zadarmo. Média, která dlouhá desetiletí existenci Bilderbergu popírala, a když už to nebylo nadále udržitelné, bagatelizují jeho vliv jeho popisováním coby konference plné zajímavých přednášek, se totiž starají o to, aby společnosti nevadilo, že je, lidově řečeno, neustále brána na hůl velmi malou skupinou vyvolených, byť nevolených vládců, kteří doslova „dojí“ společnosti na všech stranách a ve všech ohledech.
 

První setkání Bilderbergu se uskutečnilo v roce 1954 v Oosterbeeku.

Války za demokracii nejsou v tomto světle nic jiného než zaváděním a optimalizací systému k efektivnějšímu vykořisťování lokální populace nadnárodními korporacemi, které se v dané oblasti hodlají usídlit. Buď je daná oblast bohatá na zdroje, nebo jinak strategicky významná. Nadnárodní korporace nejsou tak abstraktními entitami, jak by se na první pohled zdálo. Mají své vlastníky, dobře ukryté za svými investičními fondy, právnickými kancelářemi a schránkovými společnostmi.

A právě české země oplývají jedním z klíčových zdrojů. Nejsou to tolik žádané nerostné suroviny, prostřednictvím kterých lze dobře světu vládnout, ale zdroje lidské. Na to málo, co máme, umíme vyprodukovat relativně hodně peněz.

Státní lichva

Z ČR odešlo loni 346 miliard korun na dividendách do zahraničí, zejména Rothschildové si prostřednictvím Arcelor Mittal Ostrava vyplatili do zahraničí 23 miliard korun. Jen letos (2016) padne na splácení státního dluhu 52 miliard korun.

Státní dluh, který u nás převyšuje 40 % HDP, se samozřejmě neustále zvyšuje, neboť si patřičně motivovaní politici v čele vlády půjčují neochvějně dál a dále na mezinárodním trhu (vydáváním státních dluhopisů), aby mohli vypůjčené peníze každoročně nehospodárně rozfofrovat, povětšinou zpět do kapes těch, kteří naše dluhopisy „kupují“, tedy věřitelům státu. Těmi není nikdo jiný než lichváři na té nejvyšší úrovni, kterým dnes patří téměř všechno na světě. A to z toho, co se jim zlíbí, a nepadne do ruky po dobrém, si vezmou silou. Stačí lousknout prsty a vojenská mašinérie válečnických států se rozhýbe a zanechá za sebou jen spálenou zemi – odporovat této moci se prostě nesmí.

Jako vhodný příklad toho, jak to funguje v praxi, může sloužit vyplenění Cařihradu (Konstantinopole) francouzskými (franckými) křižáky v roce 1204, známé jako IV. křížová výprava. Francouzi (Frankové) neměli dost stříbra (20 tun – dvouletý zisk tehdejších francouzských či franckých králů) na zaplacení benátských lodí, které je měly přepravit do Svaté země, tak po cestě splatili dluh tím, že vyplenili Cařihrad, který krátce předtím zavedl vůči Benátčanům cla. Benátčanům byly po dobytí Cařihradu „obchodní bariery okamžitě odstraněny“. Navíc Benátky získaly jako válečnou kořist i významné části východořímské či byzantské říše, města Lemnos a Gallipoli, a četné ostrovy ve Středozemním a Jónském moři, včetně Kréty (Kandie).

Netřeba zmiňovat, že díky šikovnému vyjednávání dóžete Dandola s egyptským sultánem al-Adilou, zvaným Safadin (1145–1218), mladším bratrem proslulého Saladina, Francouzi (Frankové) tehdy do vytoužené Svaté země, tedy do tehdejší Palestiny, nakonec nikdy nepronikli. Nebylo ani třeba, lup z vyplenění Cařihradu byl až do přepadení a vyrabování Nového světa doposud nevídaný.

Jen za poslední dobu jsme totožný scénář mohli vidět v Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Libyi a Jemenu. Jak to dopadne v již pět let brutálním terorismem zmítané Sýrii, je otázkou, která bude rozhodnuta v nejbližší době. Ale opět to v Levantě nevypadá dobře. O generaci dříve se rozvíjely podobné scénáře ve Vietnamu, Kambodži, Laosu, Angole, Íránu, Libanonu a na Korejském poloostrově. Nemluvě o Latinské Americe, kde je všemožnými (v mnoha případech krvavými) prostředky udržován režim tzv. Pax Americana dodnes (takzvané bankovnictví částečných rezerv).
 

Jedna z nejtypičtějších metod práce skupiny Bilderberg.

Za silným ramenem a ocelovou pěstí nejvyzbrojenější armády světa je třeba opět hledat zvrácenou mysl, ničivou vůli a dle potřeb tištěné papírové peníze nadnárodní finanční oligarchie z řad potomstva pradávných lichvářů – dnešní internacionalisty. Lichva je totiž jen dalším, časem osvědčeným způsobem, jak si zajistit hmotnou nadvládu nad světem. Někdejší lichváři, dnešní bankéři, představují moc, která vládne světu již od pradávna. Svůj monopol si zajistili tím, že lichva (neboli rabat – hebrejsky „ribbit“) byla od roku 1311 v křesťanství zakázána, a dokonce považována za hřích.

V islámu je za hřích považována lichva dodnes, zatímco křesťanská kultura se již vůči lichvě, která byl zevšeobecněna, na široké úrovni nikterak nevymezuje. Není také divu, když finanční instituce musejí fungovat v prostředí, kde je lichva obecně uznávána, ač bylo dříve praktikování lichvy v Evropě doslova „nekřesťanské“.
 

K provozování lichvy stačilo být nekřesťanem. Být nekřesťanem byl tedy pro některé rodiny výhodou. Šlo o jakousi inherentní obchodní koncesi. Ti, kteří mohli peníze půjčovat, protože je měli, si mohli snadno pronajmout specializované „nekřesťany“, jménem kterých pak peníze půjčovali. Tato praxe je známa do dnes. Institut tzv. „dvorních Židů“ se jen přeměnil v institut tzv. „bílých koní“.

Dnešní pohnutky nejsou náboženské, ale spíše praktické. Rody finančních elit se za dobu svého působení poučily a naučily se vyhýbat přímému hněvu a útokům na jejich životy, stran rozezleného davu dlužníků. Být totiž věřitelem je velmi nebezpečný úděl. Zatímco dlužníkův život je jištěn jeho dluhem, život věřitele samotný dluh podmiňuje. Z četných neblahých zkušeností za dobu jejího uplatňování byly proto vyvinuty sofistikované techniky a metody lichvy a dovedeny k naprosté dokonalosti. Jako apex těchto snah lze považovat frakční bankovnictví.

Tímto byla obšírněji popsána náplň onoho zájmového sdružení elit, zvaného Bilderberg. Finance, politika a média. Vše ostatní se odvíjí od těchto veličin. Války, revoluce, kolonizace, kampaně, degenerace vzdělávacích systémů, revizionismus, atd. Jako motiv lze snadno označit mamon a touhu po bezbariérovém obchodování a globálním vládnutí jednomu homogennímu světu.

Následující část nám poodkryje záclonku machinací, které toto bratrstvo podniká u nás, v českých zemích.

Zle, matičko, zle!

Zle, matičko, zle! Švarcemberci zde: 

jeden, ten je jenerál, a druhý je kardinál; 

zle, matičko, zle! 

Zle, matičko, zle! Švarcemberci zde: 

jeden drží karabáč, druhý říká otčenáš; 

zle, matičko, zle! 

Zle, matičko, zle! Švarcemberci zde: 

jeden, ten je arcibiskup, a druhý je taky špicbub;/1/ 

zle, matičko, zle! 

(Píseň Čechů r. 1850; Karel Havlíček Borovský.)

Jakým stylem operují Bilderbergové zde, v České republice? To není až tak těžké pochopit. Z tuzemských osobností, které jsou nějak implikovány do osnov nového světového pořádku, je znám zejména čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg (ročník 1937). Budeme-li následovat jeho stopu, tedy onen závan starých feudálních praktik, který se za Schwarzenbergem táhne, dojdeme celkem snadno až k projevům onoho přímého působení nadnárodní oligarchie na politické a hospodářské dění u nás.

Protagonista, médii žoviálně přezdívaný „kníže“, sám přiznává, že se setkání Bilderbergu zúčastnil celkem dvakrát. Pozornému posluchači prozrazuje, že pro některé členy Bilderbergu je naše země velmi zajímavá, neboli slovy „knížete“ v televizním pořadu Hyde Park, „pro většinu členů Bilderbergu zase taky ta Česká republika tak strašně zajímavá není“. Nicméně zde nacházíme celkem tři členy této skupiny, včetně Karla Schwarzenberga, kteří své zájmy v této České republice, jak ještě uvidíme, zjevně mají.

Karel Schwarzenberg

Neblahé ovlivňování českého veřejného mínění internacionalisty, prostřednictvím oblíbeného nástroje od pradávna – médií, začalo tím, že Schwarzenberg v roce 1996 koupil majoritní podíl v týdeníku Respekt skrze firmu R-Presse. Pozoruhodné je, že slovo erpresse v němčině znamená „vydírej“.

O deset let později, v červnu 2006 vstoupil do Respektu Zdeněk Bakala, metaforicky řečeno bílý kůň klusající dlouhodobě po boku Schwarzenberga. Viz kauza Becherovka z roku 1997. Becherovka se privatizovala dne 3. září roku 1997. Jednalo se o jeden z velkých privatizačních skandálů. Tehdy vláda (zejména ministr zemědělství Lux) rozhodla o prodeji 89 % Karlovarské Becherovky ve prospěch společnosti Value Bill s. r. o. za 1,997 miliardy korun. Ke všeobecnému překvapení padlo toto rozhodnutí o krátké přestávce jednání Poslanecké sněmovny.

Bestseller novináře Daniela Estulina Pravdivý příběh skupiny Bilderberg  vydalo v Česku vydavatelství Bodyartbook.cz

Překvapivý byl i vítěz. Firma Value Bill totiž nesplňovala ani jednu z podmínek výběrového řízení. Naopak, ze sedmi soutěžících předložila nejslabší podnikatelský záměr a nenabídla ani nejvyšší cenu. Firmu Value Bill vybrali ministři ODA a KDU-ČSL, k nimž se připojil ještě Jan Ruml, tehdy ještě ministr vnitra za ODS.

Firma Value Bill se později přejmenovala na Salb. Karel Schwarzenberg vlastnil 20 % akcií a „Bakalova společnost“ Patria Finance 40 %. Francouzská firma Pernod Ricard vlastnila 40 %. Bakala a Schwarzenberg obratem prodali své podíly francouzské firmě a skórovali za úspěšnou privatizaci slušný výdělek. Podobně jako v případě uhelných dolů OKD, které opět velmi výhodně získal klusák Bakala v roce 2004, byla Becherovka solidně vytunelována. Za rok 1997 měla Becherovka zisk 149 603 000 Kč, na účtu v bance 220 milionů a zásoby vyrobeného zboží. Zisk trvale klesal a na rok 2000 se už předpokládala ztráta 140 milionů. Becherovka je rovněž zatížena obrovským úvěrem (mimo jiné za podivný nákup ochranné známky). Snížila se produkce, propouštěli zaměstnanci, byla zastavena výroba nealkoholických nápojů, jejíž zachování bylo také jednou z podmínek privatizace…

Čí bílý kůň byl tehdy Schwarzenberg, zůstává v této fázi nejasné.

Schwarzenberg předsedal m. j. Helsinské nadaci pro lidská práva, se kterou je úzce spojován strůjce barevných revolucí, účastník Bilderbergu a maďarský rodák George Soros (ročník 1930), původním jménem György Schwartz.

V knize, duchaplně nazvané Soros on Soros: Staying Ahead of the Curve její protagonista přiznává, že od roku 1980 podporoval disidenty Charty 77 skrze svou nadaci ve Švédsku, kterou vedl František Janouch (ročník 1931) a nadaci International Helsinki Federation for Human Rights ve Vídni (IHF), kterou vedl Karel Schwarzenberg.

Soros podle webových stránek nadace z roku 1999 seděl ve správní radě. Do podpory chartistů podle vlastních slov Soros tehdy napumpoval 3 miliony dolarů; Karel byl mezitím, jak se hezky česky říká, „švorc“. Podle rakouské tiskové agentury APA měla Schwarzenbergova nadace se sídlem v lichtenštejnském Vaduzu ještě v roce 2002 dluhy ve výši 6 milionů eur. V lednu roku 2008 byl někdejší finanční ředitel IHF odsouzen za zpronevěru 1,2 milionu eur. Po svém vytunelování byla nadace poslána do likvidace, aby se převtělila v International Partnership for Human Rights (IPHR).

Podobný osud potkal i další, tentokráte tuzemskou Nadaci Bohemiae, založenou Karlem Schwarzenbergem. Nadace přijímala peníze zajímavým trikem: sponzorská firma si zapsala peníze věnované nadaci do účetnictví jako náklady na reklamu. Nadace Bohemiae si naproti tomu peníze zaúčtovala jako dar, který se nezdaňuje. A to protože (anebo přestože?) byla jedním z jejích sponzorů nadnárodní auditorská a účetní firma Price Waterhouse Coopers. Finanční úřad zpochybnil způsob účtování nadace a doměřil jí daň ve výši asi tří milionů korun. Neochota nadace vyměřenou pokutu zaplatit vedla k likvidaci. Finanční úřad považoval praxi nadace za podvod.

Vydírej

Zděněk Bakala, další loutka internacionalistů v Čechách, od samotného začátku svého neblahého působení u nás po návratu z emigrace (do USA vyrazil jako vyučený dámský krejčí, vrátil se však jako finanční a průmyslový magnát) figuroval viditelně tam, kde nadnárodní oligarchické struktury konaly neviditelně.

O rok později Bakala více než zdvojnásobuje základní kapitál vydavatelství týdeníku Respekt (R-Presse, připomeňme si – německy erpresse v češtině znamená vydírej). V září 2012 Bakalova vydavatelská společnost Economia, a. s. vykoupila zbývající podíl od Karla Schwarzenberga a dalších minoritních vlastníků Respekt Publishing, a. s. (nástupnické vydavatelské společnosti R-Presse, německy erpresse, česky vydírej).

Schwarzenberg tak přestává být akcionářem společnosti. Ke dni 1. července 2014 dokončila společnost Economia, a. s. fúzi se společností Respekt Publishing, a. s., čímž Respekt Publishing jako vydavatelská společnost Respektu zaniká.

Ale o Schwarzenberga, nebo dokonce, nedej bože Bakalu, tu zdaleka nejde. To jsou jen poskoci, malé ryby v globalizačním rybníku internacionalistů. Zde jde o mnohem větší kousky.

Od roku 2007 týdeník Respekt spolupracuje s britským globalizačním časopisem The Economist a publikuje pravidelně jeho aktuální texty. A zde se pomalu dostáváme k jádru věci. Totiž k tomu, že v nakladatelství Economia a.s. několik dlouhých let působil vysokokalibrový člen Bilderbergu Andrew Knight, náhradník samotného mediálního cara Ruperta Murdocha a bezprostřední sekundant bankéřského rodu Rothschildů.

Andrew Knight (ročník 1939) je dík úzkým vazbám na Rothschildy skutečný internacionalistický (globalizační) guru. Velký internacionalista působil od roku 1966 hned v několika zemích v týdeníku The Economist – nejprve v sekci „the international business and investment“. Po dvou letech pracoval dva roky ve Washingtonu a poté v Bruselu. Redaktorem v The Economist byl od roku 1974 do roku 1986, kdy přešel ke skupině The Daily Telegraph Group, v níž působil do roku 1989.

V roce 1990 vstoupil Knight do News International plc. Ruperta Murdocha, který učinil z Knighta svou pravou ruku a svého náhradníka. O rok později se stal členem představenstva News Corporation, a od r. 1994 byl jmenován na post ředitele, kde působil až do roku 2012. Komu stále není jeho vazba na Rothschildy zřejmá, tomu snad bude dostačovat fakt, že Knight působil i v přímých strukturách správy nedozírného majetku rodu Rothschildů. Konkrétně v Rothschild Investment Trustu (RIT), od roku 1996 do roku 2008, kdy se stal ředitelem J. Rothschild Capital Management Limited, což je řídící struktura RIT. Tam působil až do roku 2013.

Zajímavá je v tomto kontextu též Knightova činnost v rámci nejrůznějších internacionalistických či globalizačních think tanků, jako je Centre for Policy Studies, kde byl členem správní rady, či prestižním Royal Institute of International Affairs (znám jako Chatham House) a oxfordské Ditchley Foundation. Anebo investičních fondů, jako je Kingsley Capital Partners, kde působil v dozorčí radě. Kingsley Capital Partners je doslova a do písmene partnerem fondu Albright Capital, který má přímou vazbu na českou rodačku Marii Janu Korbelovou, známou jako Madeleine Albrightová, která na postu ministryně zahraničí Spojených států amerických proslula mimo jiné jako „balkánská řeznice“, známá kvůli svému opovržení vůči Srbům a úzkým vazbám na kosovskou politickou garnituru kolem Hashima Thaciho. Kosovský premiér a prezident byl dříve vůdcem teroristické organizace UCK, zapleteným v obchodech s drogami a prodeji lidských orgánů.

Co však nejvíc pojí Knighta s Bilderbergem, je jeho řídící výbor (Bilderberg Steering Committee), kde dlouhodobě působil. Pozoruhodné je i Knightovo působení v různých orgánech Oxfordu, který jako magnet přitahuje české podnikatelsko-politické podsvětí, zejména kmotra Mrázkova Luďka Sekyru a Sekyrovy tuzemské politicko-mediální loutky, například kazatele Tomáše Halíka. V rámci inaugurace Sekyra House v areálu Oxfordské univerzity se zřízení lavičky Václava Havla v roce 2014 účastnil i Karel Schwarzenberg.

Knight Rider

U nás v České republice mezitím, v roce 2008, vzniká společnost Economia a.s. Jakmile je vše připraveno, přebírá ji v polovině roku 2009 firma BXR MEDIA LIMITED se sídlem v kyperské Nicosii a vlastní ji až do 21. 3. 2014.

Dne 20. 10. 2011 vstupuje Andrew Knight do představenstva nakladatelství. O dva měsíce později se přesouvá do dozorčí rady, kde působí až do konce kyperské éry, tedy přesně do 21. 3. 2014. S Andrewem Knightem nastupuje do statutárních funkcí v Economia a.s. také jeho syn, diplomat 

Casimir Knight (ročník 1968).

O Bilderbergu a jiných běsech, které mainstream považuje za „konspirační teorie“,  píše i bývalý americký guvernér Jesse Ventura.

Casimir Knight spolu s bývalým poslancem a tajemníkem sněmovního branně-bezpečnostního výboru Tomášem Svobodou (ročník 1966) založil již roku 1996 PR agenturu Knight & Svoboda, spol. s r.o., která se mimo jiné podílela na volební kampani TOP 09, ale také na aférách Zemanův kufřík nebo „výbuch před domem ministra Ivana Pilipa v době, kdy mu padaly preference“. Jako statutární člen ve společnosti působil dva roky.

Třetím společníkem, který to tehdy vše platil, byl, také do roku 1998, princ Heinrich Liechtenstein, jehož rodina vznášela u mezinárodních soudů nárok na 21 miliard Kč vůči České republice za 160 tisíc hektarů půdy, zámky, kulturní sbírky.

Prince Heinricha Liechtensteina nalezneme v záznamech statutárních orgánů správní rady (Board of Trustees) Templetonovy nadace. Zde se kruh pomalu uzavírá. Economia, a. s. v roce 2013 přistupuje také k akvizici internetových médií a kupuje od společnosti Volný internetový portál Volny.cz, jeho součástí je i portál Aktuálně.cz. Vlastníkem společnosti Volný byl tou dobou investiční fond Warburg Pincus další bankéřské rodiny Warburgů, která úzce spolupracuje s rodem Rothschildů.

Mašinerie

Akvizice internetových médií následuje prohrané prezidentské volby Karla Schwarzenberga. Bakala chtěl podle expertů na mediální trh koupit Centrum Holdings proto, aby posílil svou roli na internetu. Analytici totiž spatřovali potíž neúspěšné kandidatury Schwarzenberga na prezidenta v nedostatečném marketingovém tlaku na voliče v elektronických médiích.

To se muselo změnit do voleb příštích a do voleb obecně. Tak nějak vznikla další drtička veřejného mínění. Manipulační mašinérie zvaná DVTV, která zvídavému pozorovateli poskytuje nádherný příklad mediální manipulace takřka v přímém přenosu. Zejména během volební kampaně.

Zde na scénu opět přichází George Soros. O jeho úmyslech manipulovat volby v Evropě nejpozději od zveřejnění e-mailové korespondence, známého jako DC Leaks, nemůže být pochyb. A zde se uzavírá další kruh. Podíváme-li se, jak se audiovizuálně činí stále prodělečná Economia a. s. prostřednictvím internetového televizního pořadu DVTV, který má pod svým jménem tandem bývalých redaktorů pořadu Události, komentáře České televize Daniela Drtinová a Martin Veselovský.

Zastaví někdy někdo nechvalně proslulý nadnárodní gang?

Shodou náhod pak nacházíme Danielu Drtinovou ve správní radě Sorosovy nadace Open Society Fund, která mimochodem v Česku udílí i novinářské ceny žurnalistům, kteří nejpilněji prosazují agendu internacionalistů.

Uveďme si jeden takový příklad za všechny, takříkajíc z první ruky. Před volbami do Senátu jsem se zúčastnil předvolebního rozhovoru v DVTV. Velký vševědoucí moderátor a malý zakrslý host, kterého je třeba rozmáčknout jako hnidu. Je také potřeba jej veřejně ocejchovat, onálepkovat jako cynického oportunistu, kterému nevadí podpora jeho kandidatury do Senátu za Prahu 6, udělená novinářem Adamem Bartošem, známým svými provokacemi veřejného diskurzu na tabuizovaná témata, jenž je dlouhodobým trnem v oku internacionalistů.

I za cenu, že si to redakce vymyslí a vloží svému hostu do úst něco, co neřekl, musí manipulační mašinerie v režii globalistů produkovat patřičně zpracované, a podle předem daných not upravené veřejné mínění. Protože je nutné ovlivnit volby ve prospěch preferovaného výsledku a zavděčit se zadání zaměstnavatelů.

DVTV k inkriminovanému záznamu rozhovoru z 1. 10. 2016 uvádí lživý a diskvalifikační titulek Sestavování seznamu Židů mi nevadí, podporu Adama B. Bartoše vítám, říká Daniel Solis. Orwell by měl radost! Šifra o tomto grilování psala zde.

Z rozhovoru je ale jasné, že nic takového nebylo řečeno. Je to zřejmé i ze záznamu videa, pořízeného během velmi nepříjemného rozhovoru na DVTV. Je to jen další střípek do mozaiky, která stále zřetelněji ukazuje, o co zde internacionalistům a členům Bilderbergu jde. O neomezenou hospodářskou a politickou moc, skrze mediální a ekonomickou kontrolu české populace. Kdy už to konečně pochopíme?

/1/ špicbub, slovo původu německého Havličkem zkrácené z původního schpitzbube, darebák.

Tento text vyšel v tištěném měsíčníku Šifra č. 10/2016, jenž je dostupný i v digitální verzi.
Pokud se Vám práce redakce Šifry líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.