Luganskou dětskou oblastní nemocnici 23.4.2019 opustila Lerka Rasskazova, kterou střelbou zranili Ukrajinci doma v Zolotom-5 (LLR, 4 km severně od Pervomajsku). Připomeňme, že 14.4.2019 Ukrajinci ostřelovali obytné domy v Zolotom-5 ze Zolotovo-4 (1 km západně) z BVP-1 a z minometu 82 mm. Jedna z min se roztříštila několik metrů od okna místnosti, kde seděla Lerka. Lerku zranila na uchu střepina skla z okna a utrpěla psychický šok. Zranění Lerky naštěstí nebylo vážné. Odvezli ji do pervomajské a poté luganské nemocnice.

Když jsme s novinářem LICu (Luganského informačního centra) Sašou Mamajem přišli k nemocnici, řekl nám táta Lerky Alexandr, že uvnitř natáčí s Lerkou luganská televize. Mezitím jsme se bavili s Alexandrem. Vyprávěl nám o situaci v Zolotom-5. Město Zolotoje bylo na základě tzv. Minských dohod rozděleno v únoru 2015 na dvě části: části 1.,2. a 3. připadly Ukrajině, část 4. zůstala v šedé zóně (později byla zabrána Ukrajinci) a část 5. připadla LLR. Vzdálenost mezi obytnými domy částí 4. a 5. je 700-1000 m, na jednom místě jsou však dva osamocené domy od sebe vzdáleny jen 40 m. Zolotoje-5 je ostřelováno již pět let prakticky každý den. Mnoho domů je rozbito nebo poničeno, několikrát byla ostřelována také škola, a to i v době vyučování. Zahynuli někteří Alexandrovi příbuzní. Mnoho lidí odešlo, mnozí ale nemají kam jít. Rasskazovi zůstali.

Televizní štáb odešel, z budovy vyšla Lerka, její mladší sestřička Karina (6) a maminka Jelena. Seznámili jsme se a Saša natočil předání dárků Lerce od českých přátel. Pozdravil jsem Lerku od českých přátel a popřál brzké uzdravení. Lerka, které je 11 let (nikoliv 12, jak bylo uvedeno v první zprávě), poděkovala za dárky, měla z nich radost. Vyprávěla o škole a svých zájmech. V 5.třídě, kde se učí, je devět žáků. Podobné je to i v dalších třídách, mnoho rodin odjelo. Často jsou ve školním krytu nebo sedí doma. Na druhé straně si na střelbu již zvykli a klidně jdou za zvuků střelby do školy nebo ze školy. Lerka ráda kreslí, hraje si s kamarády a zajímá ji počítačová technika.

„Až vyrostu, chtěla bych mít nějakou kreativní práci, např. možná budu vizážistkou nebo manikérkou“, řekla o svých plánech. Lerka popřála Čechům mír! Já jsme jí za všechny popřál totéž.

Saša pak natočil ještě rozhovor s maminkou Lerky Jelenou. Jelena vyprávěla o tíživé situaci v Zolotom-5 a vyjádřila přání brzkého míru. Měla radost z dárků pro Lerku, vyjádřila vděčnost Čechům za věnovanou pozornost.

„Děkuji moc za vaši podporu, za pochopení, protože v tuto chvíli je to pro nás velmi důležité. Jsme vděčni takovým lidem, kteří sympatizují s tím, co se děje v naší zemi,“ poděkovala Jelena.

Jelena zdůraznila, že děti z vesnice nemohou kvůli agresivitě ukrajinské armády už pět let využívat volný čas venku, jsou nuceny sedět doma a při střelbě ve sklepích.

„Situace je u nás složitá, už velmi dlouho, pět let. Střílejí každý den, málokdy je u nás klid. Zvlášť silně střílejí ráno, když jdou děti do školy. Je to strašné, když víte, že kdykoliv se může stát něco hrozného. Děti si nemohou normálně hrát… Jestli jsme my v dětství mohli sáňkovat, lyžovat, ony nemohou nic, v létě nemohou sbírat květiny, protože všude jsou miny. Nemůžeme je pustit do parku, kde se dříve děti scházely, protože kdykoliv může začít střelba, a nevíš, kdy a kam střela přiletí. Je strašné jít do práce. Jednou jsem šla v šest ráno, začali střílet, tak jsem prostě deset minut ležela na asfaltu, protože jsem se vůbec nemohla zvednout“, vyprávěla Jelena.

My přejeme Lerce šťastnou cestu domů a celé rodině klid a mír!

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR