Pokud jde o volby do Evropského parlamentu, tak Klaus st. uvádí, že atmoféra začíná houstnout, a proto budeme v následujících týdnech svědky velkého střetu o přínosech či nepřínosech našeho členství v EU.

„Já nepatřím mezi ty, kteří by si mysleli, že nám členství v EU přináší větší výnosy než náklady. Byla to investice, ale její přínos je sporný. Vstup České republiky do Evropské unie byl ve své době nevyhnutelným krokem, opačné řešení – jak potvrdily výsledky tehdejšího referenda – u nás nemělo dostatečnou podporu. Bylo a je však evidentní, že to byl krok vysoce problematický! Já jsem v referendu hlasoval proti a nijak jsem to neskrýval,“ uvádí Klaus.

Dodal však, že efekt členství Česka v EU se špatně měří. Navíc uvedl, že data o tom, v čem nám členství neprospělo, chybí téměř úplně.

K volbám do EP pak podotkl: „Od evropských voleb žádnou výraznou změnu neočekávám, všechno zůstane při starém, a já nebudu mít koho volit.“

V besedě se ale také zaměřil na neopravitelnost EU, která je dle něj v poslední době snad nejzřetelněji dokumentována na osudu brexitu.

„Evropské unii nejde o klidný a spořádaný odchod jedné členské země, ale jen a jen o ponížení a potrestání „hrdého Albionu“, který si dovolil něco, co v EU dovoleno není. Srovnání s dělením Československa (které bylo také jistou formu exitu Slovenska) je relevantní, ale ukazuje zcela zásadní odlišnost,“ myslí si Klaus.

Podle jeho názoru totiž tehdy obě strany chtěly najít dohodu. Dnes však jedna strana dohodu za žádnou cenu nechce a ta druhá je rozhádaná a rozpolcená a chová se nedůstojně. Uvádí tak, že Československo tehdy na rozdíl od brexitu hrálo tzv. kooperativní hru.

Václav Klaus také podotkl, že by dnes hlasoval o vstupu do EU stejně, jako v roce 2003 – byl by proti. A odůvodňuje to následovně:

„Důvodů pro takové hlasování sice za uplynulých 16 let výrazně přibylo, ale kvalitativní změnu pro mne nepředstavují. Patří mezi ně fakticky neřešitelná dluhová krize řady zemí používajících euro, přijetí pro nás (a všechny malé země EU) zcela nevýhodné Lisabonské smlouvy, nikdy neschválený a neplánovaný vznik transferové unie (placení dluhů za deficitní země), blahosklonné smíření se, ne-li dokonce vědomé vyvolání masové migrace, výrazné přispění politiků EU k ukrajinské krizi, které nás vrací do doby studené války, zcela nepřijatelné osobnosti jako Macron, Juncker, Verhofstadt a mnoho dalších, agresivita EU při jednání s Velkou Británií o brexitu (a totální nepřipravenost Angličanů na tento krok), hrubé útoky EU na Polsko a Maďarsko, atd.“

Závěrem uvedl, že nic se na jeho názorech na EU ve své podstatě nezměnilo, ale uvedl, že doufá, že u mnohých lidí to snad jistý názorový posun vyvolalo.