Největším odchýlením oficiálního líčení historiků i „pamětníků“ událostí mezi roky 1945-48 od Pravdy je založeno na nepochopení způsobu myšlení válku přeživších Čechů. Dále příčinu povrchnosti interpretací tehdejších událostí spatřuji osobně v tom, že jednak nemají představu o praxi nejrůznějších skrytých „sítí“ ve státě (nebo záměrně mlčí), jednak se aktivně ve funkcích neúčastní a neúčastnili „organizování“ státu. Lidově řečeno neví, „jak to chodí“. Proto historici a politologové nebyli tehdy, a nejsou ani i dnes schopni (ochotni?) prohlédnout zpravodajské a informační hry „sítí různých bratrstev“. (V současné době hlavně finančních.) Válečné prožitky řadových Čechů a následné působení těchto „her“ přitom konstituovaly myšlenkové procesy masy řadových (tj. naivních) Čechů. Absence představy o nenáhodnosti poválečných politických dějů vedla a některé naivy ještě vede k bláhové představě, že prezident Beneš „nepodepsáním demise“ ministrů v únoru 48 mohl další vnitřní běh státu změnit! Nikdo dosud (a má dodnes své důvody) národu jasně neřekl, jak vypadala skutečná mocenská situace kolem prezidenta. A jak ve státní správě celkově! Skrytá realita byla odlišná od té zevní, národu jako demokracie předváděné.