V článku je řečeno, že deset členů sdružení spolu s Čínou, Japonskem a Jižní Koreou proberou navrhovanou změnu tzv. Čiangmaiské iniciativy na setkání ministrů financí a centrálních bankéřů dne 2. května ve Fidži.

Cílem iniciativy, která byla založena v roce 2000, je odvrácení opakování asijské měnové krize, ke které došlo v roce 1997. V rámci této iniciativy mají země s finančními problémy přístup k částce dolarů, která může být prodána, aby podpořila klesající měnu, ačkoli ještě musí být použita.

Umožnění účastníkům přístupu k asijským měnám v případě nouze by mohlo podpořit jejich využití, včetně devizových rezerv. Zahrnutí japonského jenu a čínského juanu do měnového swapového rámce by snížilo závislost Asie na americkém dolaru v případě další krize.

Tento krok silně podpoří čínský tlak na internacionalizaci juanu a rozšíření jeho ekonomického vlivu v regionu.

V roce 2016 byl juan zařazen do košíku zvláštního práva čerpání vedle amerického dolaru, japonského jenu, eura a britské libry. Tento krok poskytl juanu status rezervní měny.

Podle Qinwei Wanga, vedoucího ekonoma Amundi Asset Management, by bylo možné považovat měnové swapové dohody uzavřené Čínskou lidovou bankou s jinými centrálními bankami za součást snahy Číny o zlepšení, zvýšení a přijetí internacionalizace juanu. Čínské úřady zřejmě chtějí, aby juan hrál větší globální roli, řekl.

Peking se aktivně snaží posílit využívání své měny ve vzájemných obchodních dohodách s partnery oklikou amerického dolaru.

Myšlenka odklonu od dolaru v globálním obchodu se v poslední době stala trendem mezi zeměmi, včetně Ruska, Číny, Japonska, Íránu, Turecka, Venezuely a dalších.

Ředitel banky Bank of England (BoE) Mark Carney nedávno řekl, že dolar může jednou soupeřit s čínským juanem, který se pravděpodobně stane hlavní světovou rezervní měnou. Další stratégové a ekonomové také tvrdí, že celosvětový význam juanu je předurčen ke vzestupu, protože toky v měně vzrostou v dlouhodobém horizontu, pokud Peking bude i nadále postupně otevírat svůj finanční systém.