Zaprvé se mu povedl tenhle majstrštyk:

Člověk by Porošenka skoro politoval: „strašák Putin“ sice báječně zabíral na hlavní sponzory ukronacistického puče a na všudypřítomná siomédia, ale nikdo si Porošenkovi netroufl říct, že většina Ukrajinců tomu nesmyslu nevěří ani za mák. O nic méně směšný není ani názor, že všichni ostatní kandidáti jsou Putinovi agenti. Klamné zdání odstupu od toho počinu (ten billboard prý nebyl vztyčen v rámci Porošenkovy oficiální kampaně – údajně byl dílem „dobrovolníků“) selhalo, každý to hned prohlédl a výsledkem byl poroušův první pád na ústa v kampani.

Jako další přišla tahle katastrofa:

Toto video opět nebylo součástí oficiální kampaně, ale i u něj bylo všem jasné, o co jde. Jasně naznačenou hrozbu vraždy Zelenského Ukrajinci přijali s hrůzou a tento PR průšvih představoval druhý kontakt poroušových úst se zemí.

Pak se ten chudák přestal ovládat. Nebudu vypisovat všechny ty hlouposti a absurdity, které ten člověk říkal a dělal; jen zkonstatuji, že jeho výkon v debatě na stadionu byl také katastrofální.

Tou dobou už bylo jasno, a proto si oba kandidáti museli popovídat se svými pány (osobně v Německu a Francii, telefonicky s Trumpem). Bylo jim sděleno pár věcí:

• Porošenkovi bylo bez obalu řečeno, že nesmí rozpoutat válku, zorganizovat na poslední chvíli falešnou vlajku, zavraždit Zelenského ani zapojit jiné „metody kreativního vedení kampaně“.


• Zelenskyj byl jasně informován, že pokud má vyhrát volby, nesmí na Porošenka ani sáhnout.  Zdá se, že USA poskytly Porošenkovi záruku osobní bezpečnosti.

Západ si to spočítal jednoduše: zkusme Porošenka udržet naživu (doslovně i politicky) a uvidíme, jakou část Rady si udrží. Zelenskyj je extrémně slabý (nemá žádnou osobní mocenskou základnu) a bude skákat, jak Kolomojskyj píská. Chování Kolomojského může Impérium snadno držet pod kontrolou. Nakonec je tu současný premiér Volodymyr Hrojsman, který moc nevystrkuje hlavu, NEMÁ na rukou krev (aspoň ve srovnání s lotry typu Turčynova či Avakova) a neudělal zatím žádný krok, který by ho v Kremlu dostal na černou listinu. Hrojsman je navíc Žid (Židy ve funkci prezidenta a ministerského předsedy mají v současnosti na světě dvě země, Izrael a Ukrajina. Trochu paradox, když si vzpomenete na ten historický festival lásky mezi Židy a ukrajinskými nacionalisty…). Impériu by mohl sloužit jako mnohem efektivnější ukrajinský Gauleiter než Porošenko nebo Zelenskyj. Prozatím odešel z Porošenkovy strany a vytváří si svou. A nezapomeňme na Avakova a Parubije, jimž oběma kape z rukou krev nevinných a kteří si budou chtít udržet svou nezanedbatelnou moc za použití různých nacistických komand smrti, která mají pod kontrolou. A konečně tu máme respekt vzbuzující (a relativně oblíbenou) Julii Tymošenkovou, jejíž politické ambice je nutno držet na uzdě. Porošenko se svým nezměrným bohatstvím a se svými konexemi může tedy být Impériu nadále užitečný.

Je také možné, že si to Západ spočítal špatně: v první řadě Zelenskyj nemůže ukrajinskému lidu dát *nic* smysluplného, především prosperitu a čest. Ukrajinci brzy dospějí ke zjištění, že když si zvolili „novou tvář“ Zelenského, získali nakonec „nikterak novou tvář“ Kolomojského se vším, co k tomu nechvalně proslulému jménu patří. Zelenskyj možná nebude mít jinou možnost než zavřít Porošenka do vězení, což napůl slíbil během debaty na stadionu. Prozatím ovšem říká, že bude s Porošenkem leccos konzultovat a že mu možná přidělí i nějakou oficiální funkci, jenže sliby, které na Ukrajině padnou při volebních kampaních, mají jepičí život. Porošenkova mocenská základna se rapidně zmenšuje, protože nikdo nechce jít ke dnu s ním. Osobně se domnívám, že Porošenko přestal být pro anglosionisty užitečný, protože se z něj přes noc stala politická mrtvola. Jenže tohle je Ukrajina, tak nikdy neříkejme nikdy.

Nelze ignorovat ani fakt, že Impérium tlačí na reformu politického systému Ukrajiny za účelem omezení moci prezidenta a Rady. Z tohoto hlediska dává současný vývoj smysl: Zelenskyj je neznámý herec a členové Rady jsou povětšině na výplatní listině americké vlády (napříč politickým spektrem).

Jakou roli v tom všem hraje Rusko?

Inu, Rusové byli nesmírně obezřetní a nikdo z nich podle všeho nemá o Zelenském žádné iluze. Ostatně Zelenskyj hned den po svém zvolení přišel s řadou protiruských prohlášení. Navzdory názorům tvůrců Porošenkova billboardu (že jeho prohra bude znamenat Putinovo vítězství) v Rusku nikdo neslaví. Nad situací na Ukrajině převládá naprosté znechucení; postupné a bolestné prozření, že naši takzvaní „bratři“ jsou asi takoví bratři, jako byl Kain Ábelovi a že v Kyjevě není s kým mluvit. Rusko bude tudíž vůči Ukrajině muset přistoupit k politice jednostranných akcí. K těm by mohlo náležet:

• Rozhodnutí o uznání či neuznání výsledku voleb. Myslím, že Rusko pravděpodobně uzná fakt, že většina Ukrajinců volila Zelenského, ale nic víc. Prostě uzná tuto skutečnost.


• Zvýšení tempa přidělování ruských pasů občanům DNR a LNR.


• Uvalení dalších hospodářských sankcí na Ukrajinu (Rusko právě zakázalo vývoz energetických zdrojů na Ukrajinu - konečně!).


• Prohlášení, že jelikož miliony Ukrajinců nehlasovaly (jak na Ukrajině, tak v DNR/LNR a v Rusku) a jelikož jsou Minské dohody mrtvé (jestli ne de iure , tak de facto rozhodně), Rusko výsledek voleb neuznává a místo toho se rozhodlo uznat obě zmíněné lidové republiky. Nemyslím si, že by to Kreml udělal, pokud by nedošlo k ukronacistickému útoku na Novorusko (v tom případě by se Rusové zachovali stejně jako po Saakašviliho napadení Jižní Osetie).

Prozatím mluvčí Ruské federace uvedli jen to, že „respektují hlasování ukrajinského lidu“ a že Zelenského budou posuzovat „podle činů, ne podle slov“. Tento postoj mi každopádně přijde vyrovnaný a rozumný.

Závěr:

Pravda je taková, že nikdo neví, co se bude dít dál, dokonce ani Kolomojskyj nebo sám Zelenskyj. Je zapotřebí vzít v úvahu mnoho faktorů; nový mocenský poměr se tak krátce po volbách ještě nestihl projevit. Co se týče skutečných ambic a nadějí ukrajinského národa, ty byly zcela ignorovány: Porošenka nahradí Kolomojskyj pod maskou Zelenského. To je jen stěží důvod k jásotu…

Navzdory velkému počtu kandidátů neměli ukrajinští voliči žádnou smysluplnou alternativu. Udělali tudíž to jediné, co mohli: hlasovali tak, aby vykopli Porošenka. To musel být určitě báječný pocit.

Bude však Zelenskyj lepší? O tom silně pochybuji, ačkoli stejně silně doufám, že se mýlím.