Kudy kráčí (česká) neurologie a její vyšetřovací metody? Medicína už není kovařina. Vyšetření nebolí.

Poznámka: Protože změny v mozku mohou vykazovat určité psychiatrické příznaky, dané téma jsme konzultovali s MUDr. Ivanem Davidem, psychiatrem. Další informace nám poskytli na Masarykově onkologickém ústavu v Brně. Škála vyšetření a zobrazovacích metod je samozřejmě širší. Pro zajímavost zde uvádíme snad již obsoletní, pro pacienty jistě „nezapomenutelnou“ metodu PEG.

Do mozku se dá podívat. Ale proč? Hlavně jak? Jak přitom nezabít pacienta…

Nejpozoruhodnějším lidským orgánem je určitě mozek. Odpovídá za celkový chod těla, za naše duševní zdraví, sebeprožívání, za integritu vlastního já („self“). Od jistých dob lze lidské tělo zkoumat. Tou nejstarší cestou je zákrok, při kterém je nutné se k danému orgánu dostat a jednoduše se vizuálně přesvědčit o jeho stavu. Pro pacienta je tato metoda nejdrastičtější a nese i riziko určitého poškození. Ve starověku se otevíraly lidem lebky. Pokud pacient trpěl zvýšeným nitrolebním tlakem, není překvapující, že se tato metoda (spíše léčby než vyšetření) mohla vyplatit. Bylo v tom však více štěstí než rozumu. Velkou revoluci do medicíny vnesly tzv. zobrazovací metody. Tou asi nejznámější je aplikace paprsků X vynálezce Wilhelma Röntgena. V kombinaci s počítači je rentgen významným zdrojem informací o zdravotním stavu pacienta. Nebylo již nutné třeba pacienta kvůli vyšetření „otevírat“. Důležitou otázkou pak bylo, co s výsledky vyšetření. Jak je interpretovat? Jak na jejich základě léčit… Správné pochopení problému (příčiny nemoci) je i základem úspěšné léčby. Proto je důležité vědět, jak mozek vypadá. Nabízí se také varianta, že by možná vstup do politiky měl být provázen doložením CT hlavy. Politiky by to dnes ani nebolelo…

Všemi obávaná pneumoencefalografie (PEG – zobrazovací metoda užívaná i v psychiatrii)

Potíž je v tom, že za časů dřívější medicíny vynález rentgenu sám o sobě nestačil a muselo se mu pomoci. Bylo třeba vytvořit takové prostředí, aby objekt zobrazení nabyl kontrast. Jednou z cest zvýšení kontrastu byla diagnostická insuflace, tedy zavedení plynu do tělní dutiny. Hovoříme-li o mozku, pak mělo vyšetření zajímavý průběh: nejprve se odvedl mozkomíšní mok z hlavy pacienta pomocí lumbální punkce („vpich jehly do páteře“) nebo pomocí subokcipitální punkce („vpich do hlavy“). Místo uniklého likvoru se vháněl vzduch, který páteřním kanálem stoupal do hlavy pacienta. Mozkové komory se daly nafouknout i přes trepanovanou lebku, což je ještě primitivní způsob z doby, než se začala používat metoda PEG pomocí punkcí. Rentgenový obraz za použití insuflace („nafouknutí“) nicméně získal požadovaný kontrast. Bylo možné s větší přesností stanovit diagnózu.

Postpunkční syndrom. Pacienti kdysi mohli dostat i epileptické záchvaty…

Metoda PEG byla používána od roku 1918, používala se do konce 70. let 20. století. Pracovnice jednoho radiologického oddělení v Brně nám potvrdila, že i když je v oboru už 30 let, na použití PEG si prakticky nevzpomíná. PEG byla poměrně drastickou metodou a obvykle se u jednoho pacienta neopakovala vícekrát. Ve filmu Exorcista (1973) herečka Linda Blairová hraje postavu Regan, která podstupuje vyšetření pomocí PEG. Dnes už se od této metody prakticky opustilo, byla vystřídána moderními metodami počítačové tomografie CT či magnetické rezonance MRI. Obě metody jsou šetrné, neinvazivní. Bell, White a Mellick v článku Následky pneumoencefalografie (Journal of Neurology, Neurosurgery, and Psychiatry, 1973, 36, 146-151) uvádějí, že po vyšetření PEG mělo 78 % pacientů bolesti hlavy, 34 % trpělo strnulostí šíje, 38 % mělo horečku, 34 % zvracelo, 74 % mělo zvýšený srdeční rytmus, 18 % uvedlo změnu vědomí (zmatenost) a 30 % neurologické abnormality. Pacienti zůstávali v nemocnici na pozorování. Když vás dnes proskenují pomocí CT či MRI, můžete jít zase hned domů. Autoři uvádí, že následkem takového vyšetření PEG mohly být také snížené kognitivní funkce pacienta, ale i epileptické projevy. Jinými slovy velmi pěkné vyšetření před případnou operací… Naštěstí je dnes řada věcí jinak. 

Němečtí blázni mají pro své šílenství fotku z CT. Čeští blázni jsou jen blázni bez fotky…

Podle MUDr. Davida v německých blázincích naleznete přístroje pro CT vyšetření mozku, nebo i magnetickou rezonanci MRI. MUDr. Ivan David říká, že toto není obvyklé v ČR, kde možná nikde takovéto zobrazovací metody v „blázincích“ nevedou. Vychází se z toho, stěžuje si David na obecné poměry, že sice něco změříte, ale co pak s tím (tvrdí někteří jeho kolegové). Německý model by se mu zamlouval. MUDr. David hlavně soudí, že příčina je spíše v tom, že dotyčná zařízení jsou drahá a že na to prostě nejsou peníze. Dnes je prý jasné, že řada psychiatrických abnormalit má svou příčinu ve změněné struktuře mozku, kterou moderní sofistikované přístroje již umí odhalit. Bylo by škoda nevyužít všech nabízejících se možností, zvláště pak, jsou-li šetrné k pacientovi. Usnadnily by se i některé soudní (forenzní) expertízy, které mají určit příčetnost ať už žijících, nebo již zemřelých lidí. Například by se vyjasnily okolnosti významné pro průběh dědičných spojení. A jestli bylo v historii neurologie ještě něco ohavnějšího než PEG, pak byla, lobotomie. O té ale někdy příště. 

Aforismus na závěr: Nenechte si nikým udělat díru do hlavy. Jsme moderní a takové jsou i naše technologie.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce