Aniž by se to ve zprávě výslovně uvádělo, z textu je patrné, že vláda USA, ani americká média nemají kousek morální zásadovosti a charakternosti. Jsou to zločinecké organizace, které jsou ochotné riskovat válku s Ruskem ve snaze o dosažení úzce zpolitizované agendy.

To jsou důležité informace pro Američany a zbytek světa. Každý člověk, každá vláda a každá soukromá organizace, podporující rusofobní politiku Washingtonu, přispívají k rostoucí hrozbě jaderné války.

Můžeme jen doufat, že celá ruská vláda, média a obyvatelstvo si také přečtou tuto zprávu, neboť obsahuje stejně důležité poselství pro Rusko. Toto poselství je bezpochyby neúmyslné, nicméně však vyplynulo z této zprávy, kterou vydalo velvyslanectví.

Ruská vláda by měla žasnout nad svou naivitou ve spojitosti s důvěřováním Washingtonu, americkým institucím, jako je Citibank, a dodržováním mezinárodního práva ze strany USA. Na 121 stranách zpráva uvádí přestupky proti Rusku, poté další přestupky a lži, a zase další lži; přesto však ruská vláda i nadále posílala diplomatické nóty, na které nikdy nedostala odpověď, žádosti o schůzky, které zůstaly bez odpovědi, žádosti o důkazy, na které nikdo neodpověděl. Člověk by si pomyslel, že po všech těch měsících zneužívání bude ruská vláda dohnána k tomu, že se začne podivovat nad tím, kde zůstala inteligence, „kooperativní duch“, soudnost a „společný zájem o globální bezpečnost“. Rusko se domnívalo, jak je patrné z jeho reakcí na chování Washingtonu, že to všechno jejich „partner“ má.

Naivní a důvěřivá reakce ruské vlády vůči Washingtonu hrála do rukou Washingtonu. Tím, že ruská vláda reagovala na organizovanou rusofobii Washingtonu jako by to byla nějaká chyba, založená na špatných informacích, umožnila Washingtonu udržet proces démonizace živý, čímž přispěla k přetrvávající démonizaci Ruska. Kdyby místo toho ruská vláda veřejně odsoudila démonizaci Ruska jako čin Washingtonu, kterým připravuje Američany na válku s Ruskem, a zaujala spíše útočný postoj místo pouhého stěžování si, potom by se v USA a Evropě rozšířily myšlenky o tom, že politika Washingtonu stojí velkou cenu, a povstaly by hlasy proti této nebezpečné a bezohledné politice Washingtonu. Dnes by namísto jednotnosti hlasů proti Rusku existovala také opozice proti nezodpovědným provokacím Washingtonu.

Nebezpečí ruského sebeklamu ještě neskončilo. Zpráva velvyslanectví vyjadřuje naději, že nyní - když Muellerova zpráva dospěla k závěru, že mnohé zprávy o tajných dohodách neměly ve skutečnosti žádné opodstatnění - mohou být vztahy mezi Washingtonem a Ruskem normalizovány, a lze dosáhnout spolupráce.

Taková možnost však neexistuje. Demokraté vykřikují, že to je „kamufláž“, a požadují rezignaci generálního prokurátora Barra a obžalobu Trumpa. Prestituti tvrdí, že Muellerova zpráva potvrzuje správnost jejich zpravodajství. Trump nadále využívá americkou zahraniční politiku k páchání trestných činů. Prohlásil, že prezidentem Venezuely je člověk, kterého sám vybral, a nikoli osoba, kterou si zvolili sami Venezuelané. Dal Izraeli část Sýrie, jako by mu syrské území patřilo. Vyhrožuje Íránu válkou, tak jak požaduje Izrael. Jinými slovy, americká arogance stoupá do stále větších výšin.

Ruská vláda a ruský lid budou muset v určitém okamžiku přijmout fakt, že k dosažení shody s Washingtonem by se Rusko muselo buď vzdát své suverenity, nebo se stát tak agresivní, jako je Washington, a místo zbytečného vyvracení obvinění, s nimiž přichází Washington, začít se svými vlastními obviněními. V opačném případě bude Washington pokračovat v úsilí, dokud válka nebude jediným možným výsledkem.