Ve Spojených státech se rozjíždí „Ukrainegate“, čili vyšetřování zaměřené proti kyjevským mocným, které lze označit už za bývalé, neb prohráli prezidentské volby. S výhledem na volební kampaň před prezidentskými volbami v USA v roce 2020 to Washington podle všeho myslí vážně. Kyjevu je totiž dáváno za vinu, že „pracoval“ pro Trumpovu soupeřku Hillary Clintonovou, konkrétně že strůjcům protitrumpovské kampaně předával informace o Trumpově tehdejším blízkém spolupracovníkovi Paulu Manafortovi. Tomu sice nakonec Muellerova komise žádné „ruské vměšování“ přišít nedokázala, ale i tak skončí ve vězení, kvůli daňovým a jiným podvodům. Vyšetřování „ukrajinské stopy“ už se naplno věnuje americký ministr spravedlnosti William Barr, který kvůli tomu na svém úřadu prý vytvořil speciální odbor… Potud Donald Trump v rozhovoru pro „jeho“ Fox News, v němž ukrajinské vměšování do amerických voleb označil za „velké“ a „neuvěřitelné“.

Čili, „Ukrainegate“ střídá „Russiagate“. A nejdůležitější rozdíl spočívá samozřejmě v tom, že tentokrát už není vyšetřovaným Trump, ale jeho odpůrci. A je pozoruhodné, že se má o co opírat, protože když někteří „kyjevští“ v posledních měsících pochopili, že kdysi vsadili na „chromou kobylu“, začali se sami do Bílého domu hlásit a vyprávět tam, co všechno se v Kyjevě za Obamy vlastně peklo (a upeklo). Spolu s tím se na stole zničehonic zjevil „kompromat“ na americké demokraty. Prim hrál Obamův viceprezident Joe Biden, který měl v časech Majdanu (a po něm) Ukrajinu „na starosti“, a to včetně miliardové pomoci do Kyjeva, a jehož syn Hunter (za to?) zaujímá lukrativní místo ve vedení ukrajinské těžařské firmy Burisma, která patří Nikolaji Zločevskému, někdejšímu ministru ve vládě svrženého prezidenta Janukovyče. Je to mimochodem týž Biden, který nyní oznámil, že bude kandidovat proti Trumpovi, a okamžitě v popularitě předstihl úřadujícího prezidenta.

Logickým výsledkem je, že se Ukrajina z prostoru, který Trump běžně vyhrazuje pro naprosto nezajímavé věci, přesouvá do centra jeho pozornosti. Je rozhodnutý získat i druhý mandát a informace z Kyjeva pro něj určitě mají cenu zlata.

Podle amerických médií lze poskládat následující obrázek: Obamova administrativa už v lednu 2016, tedy devět měsíců před prezidentskými volbami v USA, po Kyjevu chtěla důkazy o Trumpových vazbách na Rusko. Zajímal je především Paul Manafort, který mimo jiné působil coby poradce kdysi vládní a „proruské“ Janukovyčovy Strany regionů. Obamův Washington tehdy vyslal do Kyjeva své zástupce, kteří chtěli od ukrajinské prokuratury získat „špínu na Trumpa“, čili na Manaforta. Všechna tato jednání organizoval dnes už bývalý diplomat ukrajinské ambasády v USA Andrij Těleženko, který nyní v rozhovoru pro americký The Hill připouští, že právě tyto kontakty nakonec vytvořily základ pro obviňování Trumpa už v roce 2016.

The Hill rozeslal příslušné dotazy na příslušné americké úřady, ale žádnou odpověď neobdržel, paměť jako by ztratila i většina „kyjevských“, kteří ve své době Obamovi pomáhali. Jen vysoký činitel ukrajinské generální prokuratury Konstantin Kulik dodává, že Kyjev byl tehdy s to doložit, že peníze od Janukovyčova režimu brala i spousta jiných Američanů, včetně Obamova poradce Gregoryho Craiga. Ale bylo mu řečeno, že ve Washingtonu mají zájem jen a výhradně o „Trumpova“ Manaforta. „Potřebovali jen jeho, nikoho jiného,“ shrnuje pro The Hill. A portál dodává: „Ukrainegate se může stát mnohem vážnějším případem, než bylo prázdné Muellerovo vyšetřování Russiagate. Sami Ukrajinci totiž potvrzují, že se to vše ze všeho nejvíc podobá na spiknutí s cizí zemí, a to mnohem víc, než co všechno je popsáno v Muellerově zprávě.“

Mimochodem, nové světlo může do nového skandálu vnést i WikiLeaks, jejíž zakladatel Julian Assange, po sedmi letech azylu na ekvádorské ambasádě v Londýně, nyní v britské vazbě čeká na případné (nebo spíš skoro jisté) vydání do USA. Právě WikiLeaks totiž publikovaly zprávy ze serverů americké Demokratické strany, v nichž byla Ukrajina zmiňována víc než stokrát. A odhalovaly mimo jiné spojení mezi Hillary Clintonovou a ukrajinským oligarchou Viktorem Pinčukem, který mimochodem do Clintonovic rodinné nadace v dobách, kdy byla Hillary ještě ministryní zahraničí – kvůli ovlivňování americké zahraniční politiky -- přispíval víc než superbohatí ropní Saúdové.

Není bez zajímavosti, že Donald Trump ve zmíněném rozhovoru pro Fox News halasně chválil nového ukrajinského prezidenta Vladimira Zelenského, s nímž se prý chce osobně setkat hned po jeho inauguraci. Vcelku logicky lze předpokládat, že od něj bude chtít další „střelivo“ proti svým oponentům. A za Zelenským stojí Porošenkův úhlavní nepřítel, bezskrupulózní oligarcha Ihor Kolomojský, takže se dá předpokládat, že nový ukrajinský prezident tomu stávajícímu americkému vyhoví. A dostane se mu za to královského „backingu“. Ukrajinský portál Strana situaci shrnuje lakonickým „V Bílém domě čekají Zelenského k rozhovorům a Porošenka k výslechu.“

Honem pro popkorn. Napínavá americká vnitropolitická válka pokračuje druhou řadou…