Proč je nemožné nasbírat peníze na projekt, jehož cílem je lidská pomoc?
30. dubna 2019 - 07:20
- Proč se mstít v kostelích nebo synagoze?
- Proč je prakticky nemožné nasbírat peníze na projekt, jehož opravdovým cílem je lidská pomoc?
- Proč nikdo z bohatých ze Západu se nenabídl jako příklad a iniciátor sbírky na rekonstrukci Palmýry?
- Proč se musí organizovat již třetí předčasné volby ve Španělsku během necelých čtyř let, které s pravděpodobností hraničící s jistotou stejně nic zásadního nevyřeší? Přitom je zcela jedno, kdo vyhraje volby.
Následky si lze pouze a těžko představit v době, kdy zbrojní výdaje dosáhly nejvyšší úrovně za posledních třicet let a kdy mají dále růst. Proto je lépe nespekulovat a nepsat o nich. Nejenom v době Velikonoc se nabízejí srovnání těžko pochopitelných skutečností a otázky. Kdo ví, ať napoví, píše Jan Campbell.
S historií je to podobné jako s jazykem a sousedstvím. Kdo přepisuje historii, řeže si větev, na které sedí. Kdo se trvale nezdokonaluje v používání rodného jazyka, nemůže se zdokonalovat ve znalostech cizích jazyků a kultur. Kdo není zadobře se sousedem, tomu v nouzi nepomůže ani dobrý a bohatý příbuzný žijící daleko od něj. Co tím mám na mysli?
Druhou věcí, jsou dva nepřátelé ducha času (Zeitgeist): Hloupost a Rozum. Často se setkávám s tímto párem ve formě chytré, řekl bych až vychytralé bezduchosti, duchaprázdnosti. Tu znovu objevilo a připomnělo Esperanto. O něm napsal Landauer v roce 1907 krásný příspěvek s názvem Lernt nicht Esperanto (Neuč(te) se Esperanto). Zmiňuji se o Esperantu a Landauerovi, jako upřímném ochránci rodného jazyka a potřeb jeho hluboké znalostí, a současně potřeb jazykové různorodosti v Evropě, píše ve svém komentáři Jan Campbell.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
Zdroj
