Do závodů ve zbrojení se zapojily prakticky všechny země, které mají alespoň minimální politické a geopolitické ambice. Vojenské výdaje USA se zvýšily o 4,6 procenta, Číny o pět procent, Saúdské Arábie o 6,5 procenta, a Turecka až o 24 procent. Mezi světovými předáky v růstu obranných výdajů je Arménie (plus 33 procent), Lotyšsko (24 procent), Ukrajina (21 procent), Litva (18 procent), Česká republika (18 procent) a Kazachstán (16 procent).

Na tomto pozadí vypadá poněkud divně na první pohled Rusko, které už v průběhu několika let důsledně snižuje vojenské výdaje. Podle výsledků roku 2018 opustilo dokonce první pětici (v níž bylo od roku 2006) a obsadilo v nynějším seznamu šesté místo za Francií.

Formální vysvětlení je nasnadě. Rusko úspěšně splnilo úkol reformování a modernizace ozbrojených sil, do něhož usilovně investovalo od roku 2000.

Státu se nejednou vytýkalo, že za existence vážných problémů v ekonomice a sociální sféře utrácí příliš mnoho za armádu (3,9 procenta HDP v roce 2018), ten přímo ústy svých prvních osob odpovídal, že rozpočtové výdaje na vojenskou sféru se budou postupně snižovat na úroveň 2,7 až 2,8 procenta, národní bezpečnost je však bezpodmínečnou prioritou a je nutné nejprve dosáhnout cílů, které byly v této oblasti vytyčeny.

A proto, když byly nejrozsáhlejší a nejnákladnější úkoly reformování ozbrojených sil úspěšně splněny, může si Rusko dovolit snížení obranných výdajů. K čemuž vlastně dochází už čtvrtý rok za sebou.

Kromě tohoto jednoduchého vysvětlení je také méně očividné, ale snad mnohem zajímavější a důležitější.

Finanční a politické poměry sil, které zveřejnil SIPRI, a jím naznačené světové tendence svědčí o tom, že Rusko prokazuje mnohem větší efektivitu investic do armády a vojenskoprůmyslového komplexu než jeho partneři a konkurenti na světové scéně.

Už dávno pominuly časy, kdy nás astronomické výdaje Američanů na obranu udivovaly a znepokojovaly. Nyní se už stal pověstným rozsah krádeží rozpočtových prostředků v Pentagonu a v americkém vojenskoprůmyslovém komplexu. Pravidelně přicházejí zprávy o letounu F-35, který nebyl dosud pořádně dokončen, nebo o epických torpédoborcích Zumwalt.

Na tomto pozadí je úroveň efektivity ruských investic do ozbrojených sil a vojenskoprůmyslového komplexu prostě fenomenální. Často se ale zapomíná na to, že úkol spočívá nejen v tom, aby byly vyčleněné peníze vynaloženy účelně. Je mnohem důležitější, aby i samotné tyto účely, které se financují, byly určeny správně – a tady se Rusko má také čím pochlubit.

Když už dost dávno (nejméně před patnácti lety) projednávalo politické a vojenské vedení země různé varianty modernizace ruských ozbrojených sil, byla učiněna volba, jejíž plody nyní Rusko sklízí.

Za dost omezených finančních zdrojů a velmi vážných politických problémů, a to jak vnějších, tak i vnitřních, byla přijata rozhodnutí, která nejen pomohla zastavit degradaci armády a velké zaostávání země ve vojenské sféře po krizi z 90. let, ale i bezpodmínečně vrátila ruské ozbrojené síly mezi nejsilnější a nejefektivnější na světě.

Z nemotorného dinosaura zděděného po sovětské době se změnila ruská armáda na moderní a vysoce mobilní vojenský stroj, který virtuózně využívá způsoby, jimž se nyní říká „metody hybridní války“. Úspěch reformy byl potvrzen v bojových podmínkách syrské kampaně. A nejen tam.

Kromě toho Rusko uskutečnilo několik vážných průlomů v obranné sféře, a to jak vědecko-technologických, tak i organizačních, což mu zajistilo přední pozice ve světě v těchto směrech a do jisté míry vynahradilo jeho dosud existující zaostávání v řadě jiných směrů.

Tady jsou jen některé z nich:

1. Radioelektronický boj. Ruské prostředky radioelektronického boje uznávají západní odborníci za nejpokrokovější a nejefektivnější na světě, přičemž Západ v tom značně zaostává.

2. Rusko se vymklo z „oprátky“ smlouvy o raketách středního a krátkého doletu a udělalo ji pro USA nesmyslnou. Kalibry počínaje a konče nejnovějšími hypersonickými zbraněmi je všechno zaměřeno na zachování globálního systému jaderného zadržování.

3. Arktida. V posledních dvou desetiletích svět živě diskutoval o zvyšující se politické a hospodářské úloze arktického regionu v 21. století. Když se to ale stalo realitou, vyšlo najevo, že Rusové tam už rozvinuli takový obranný systém (ledoborci a vojenskými základnami počínaje a konče novou výstrojí vojáků), že tam s nimi už nikdo nemůže soupeřit.

Ve světle těchto okolností nabývá zpráva SIPRI nového smyslu, a četná prohlášení ruského vedení, že se Rusko nedá zatáhnout do nových závodů ve zbrojení, mají ještě větší váhu.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce