Čísla, která nyní hlavní mainstreamový proud uvádí,  nelze zpochybnit. Bohužel, ohýbá a odvádí pozornost. Ukažme si i tu druhou část: co nám vstup do Evropské unie vzal a proevropští "demokraté" to odmítají zveřejnit.

Bohužel i mnohé lepší média na tuto strunu naskočila. Toto se uvádí:

Česká republika získala od roku 2004 do konce loňského roku z rozpočtu EU zhruba 1,31 bilionu korun, do rozpočtu unie poslala 565 miliard korun. Celkem tak ČR získala z EU o 741,3 miliardy korun víc, než zaplatila. Vyplývá to z údajů ministerstva financí. Nejvíce, 192 miliard korun, Česko vyčerpalo v roce 2015.

To je pravda. Pouze však pravdy půl.

I přes urážky let devadesátých se naše ekonomika za Václava Klause během krátkého období otočila z východu na západ bez zadlužení. Odmítli jsme úvěry. Platili jsme šílené sta miliard na odlučovače, čističky a likvidaci škod. Pak to Zeman zastavil. Bylo to moc drahé. Proč to nikdo neříká? Po prvním liberalizačním šoku v roce 1990 a 1991 se ceny stabilizovaly a byly konkurenční!

Proč nikdo v České televizi a mainstreamu nepředloží fakta, že to vše se dařilo naší pílí a

nemuseli jsme být součástí Evropské unie do roku 2004?

Vstoupili jsme do Evropské unie a co nám vstup vzal?

Převzali jsme zákony a tím jsme se stali jejich vazaly. Že jsme celkem získali 741,3 miliardy navíc, než jsme tam přímo poslali, je pravda. Takže máme kladné saldo? NE! Dramaticky nikoliv: krmíme a krmíme naše západní bratry a ještě jim za to, že jim odvádíme výpalné děkujeme. Kolik to ve skutečnosti dělá?

A  transfer peněz ven je strašný

A pokud se započte vnitropodnikové účetnictví, tak tato tabulka vypadá u ČR takto

Kolik to dělá v korunách? Posaďte se, ať s sebou "nešlehnete".

V dividendách a odvodech jde na západ cca 260 miliard ročně. Díky vnitropodnikovému účetnictví se odhaduje, že stejná částka se vyvede ven ke svým matkám, což dohromady dělá 520 miliard korun ročně. (Někteří odhadují až 600 miliard, ale nelze přesné číslo dohledat) Kolik to tedy dělá?

Finance.cz udává přesné číslo: Z České republiky v roce 2018 odteklo na dividendách do zahraničních firem téměř 257 miliard korun, což potvrdil i premiér Babiš a ČNB. Díky vnitropodnikovému účetnictví se odhaduje, že stejná částka se vyvede ven ke svým matkám, což dohromady dělá 520 miliard korun. (Ročně!) A jak vypadá odhad za 14 let?

 Takže čistá ztráta za vstup do Evropské unie je tedy odhadem

Vážně tato ztráta je zisk?

 Nechť experti zkusí tuto sumu vyvrátit

K této pasáži krátké vysvětlení: vše je dle práva a mezinárodního zákona. V devadesátých létech k nám přišel kapitál, který zde nebyl a vybírá zisky. To je v pořádku. Bohužel lidé jako Kalvoda, Rychetský a další do smluv nedali časový harmonogram, jak dlouho budou inkasovat, takže třeba rakouská Česká spořitelna kasíruje desítky miliard ročně na doživotí. A stejně tak další. Smlouva o prodeji akcií rakouské Erste Bank byla podepsána 1. března 2000 pod ČSSD a Milošem Zemanem za 19 miliard korun a proto mnozí ekonomové považovali za poměrně nízkou. Oprávněně. Jenom loni měla rakouská Česká spořitelna za jeden rok  prakticky cenu, za kterou banku koupila Erste: 15,4 miliardy korun!

A čistý zisk zahraničních bank u nás ...

Vážně jsme jejich zátěží, když jsme jim za vstup do EU už zaplatili 6,5 bilionu korun a dnešní rok bude další ztráta?

A můžeme pokračovat - potraviny

Před vstupem do EU jsme zde měli normy na potraviny, kterými jsme pohrdali. Byly přece komunistické. Brusel nám nařídil, že nás nepřijme, pokud je nezrušíme. Důvod jsme pochopili později: ty separáty a odpad by k nám nevyvezli, protože se do norem nevešli. My byli lepší, pouze málo druhů. Dnes jsou potraviny šíleně drahé a ještě hnusné, dokonce závadné. Epidemie stíhá epidemii, salmonela je na Moravě jak doma, protože kontrola skoro není. Nebo nám ji Brusel zakazuje.

Pivo, bylo levné. Kvalitní. Bylo to pivo. Tekutý chleba, chcete li. Dnes by točené mělo stát díky inflaci kolem deseti korun. Nejdražší patnáct. Vše, co je výš, odchází nenažraným majitelům do zahraničí.

Rakovina u nás byla minimálně vůči západu. Každý kouřil, v hopodách stoupal dým. Kouřilo se i v nemocnicích. Začali jsme žít zdravě, nesmí se kouřit ani v hospodě, ani v "nálevně", ale rakovina stoupá geometrickou řadou. Něco je špatně. Už i děti nekuřáků mají rakovinu a asi kouřili v minulém životě. Blábol.

Kupujeme mléko, které mlékem není, nekysne, ale hnije. Kupujeme maso, které masem není, ale pouze válečnou náhražkou jako cikorka místo kafe za války. Zmizely normy na výrobky, takže co výrobek, to originál, který do sebe nepasuje, proto se kupují celé kufry šroubováků, spojek, bitů...

Měli jsme průmysl, nyní máme až na výjimky sklady a montovny. Zmizela řepa, vepřové i hovězí, ale máme cyklostezky, po kterých nikdo nejezdí, máme plavecké stadiony, kde nikdo neplave.

 Mezi léty 1990 - 2000 zde byla naprostá svoboda slova. A lidé byli nadšeni. Pak spacákový terorista Ruml obsadil v roce Českou televizi se slovy, že musí znít jediná správná pravda, ta bruselská, že nám opět řeknou, co si máme myslet, protože je to v zájmu Evropské unie. Vyhnali jsme komunistickou svobodu slova dveřmi, vlezla k nám bruselská oknem.

Pepa Nos, pronásledovaný komunistickou totalitou složil píseň: když jdeš na západ, příjdeš z východu, když jdeš na východ, příjdeš ze západu. A ta nová svoboda slova nám ze západu přišla.

Opět nám říkají, co si máme myslet. Opět nám říkají, co máme dělat. Opět nám říkají, kdo je ten dobrý a kdo ten špatný a kdo nejde s nimi, jde proti nim. Mění se dějiny, přepisuje se historie. Nemáme ženy, nemáme muže,  máme půlženy, máme půlmuže, základem rodiny není muž a žena, ale dva muži a dvě ženy. Děti se kupují, sperma se nastřelují. Máme opět kancelářskou přezaměstnanost, dřív se chodilo válet "do výzkumáku", kde se nic nezkoumalo, dnes do nezisku, kde se nic nevyrobí. Opět nejsou lidi. Na práci. Jinak je lidí dost. Mandatorní výdaje stoupají tempem, že za pár let budou na výši roku 1988.

Část, malá část vrchnosti tvrdí, že se máme dobře, že máme všeho dostatek, mezi řádky ale čteme, že už toho lidé mají dost. Tisknou se peníze jak o život, aby se vrchnost udržela ještě chvilku u vesla.

Je rok 2019. Evropská unie nám dala vše. Bohužel vše jiné, než jsme si přáli. Ale televize hlásí, že lidé jsou ve 100% spokojeni a někdo topřesáhne až 110% lidí. Nová doba si žádá nové myšlení. Jenom většina lidí v České republice se ptá, v čem je rozdíl mezi Evropskou unií a RVHP.

V době, kdy jsme nenáviděli Sovětský svaz za okupaci, zde bylo nejbezpečněji. Dnes nás hlídají USA, jsme v EU a připravujeme se na válku. Všude vzkvétají raketové základny a přes nás se prohání americká armáda jako dříve sovětská. Dokonce hůř, ta sovětská armáda se po čase stáhla. Nebyla vidět. Americká provokuje stále víc a my platíme stále víc. Budujeme prý tím mír. Humanitární bombardování. Ukrajina. To jsme vážně chtěli?

 

Lež se stala normou, pravda se neností. O pravdě se mlčí. A celou Evropou se nese stále silněji výrok, který vyslovil Gyurcsány v roce 2006: lhali jsme ráno, lhali jsme večer.