Na stokilometrovém úseku tzv. „linie příměří“ mezi LLR a Ukrajinou je jen jediný hraniční přechod na rozbitém mostě přes řeku Severní Doněc mezi Luganskem (LLR) a Stanicí Luganskou (Ukrajina). Stanici Luganskou, od r. 1938 městys, založili donští kozáci ve 2. polovině 17.století. V roce 2014 se o Stanici Luganskou vedly velké boje. Začátkem roku 2015 ukrajinští diverzanti vyhodili do vzduchu část mostu na levém břehu řeky (Stanice Luganská). Přes most se tak od té doby dostanou jen pěší (druhý most přes řeku, ležící 1,5 km východně, je zničen úplně). Od přijetí tzv. Minských dohod v únoru 2015 zde vede „linie příměří“ středem řeky. Stejně jako jinde i zde však žádné příměří není. Ukrajinci často ostřelují přes řeku chatovou osadu Lugančanů na pravém břehu, část osady je zničena. Ostřelují však i samotný most, například 2.12.2018.

Federace odborů LLR připravila pro zájemce z řad účastníků Antifašistické konference na 1.5. odpoledne zájezd na tento hraniční přechod. V doprovodu Olgy Kobzové (účastnice rozhovorů v Minsku) a Andreje Kočetova (předsedy odborové organizace malých podniků), za účasti novinářů z televize Lugansk-24, jsme přijeli auty k mostu, na pravý břeh řeky Severní Doněc. Od konce Lugansku k mostu je to 9 km. Vystoupili jsme a porozhlédli se. Byli jsme poučeni, že fotografovat a filmovat můžeme všechno kromě celnice, blok-postů a vojáků LLR. Mezinárodní červený kříž na tomto břehu postavil malou budovu, kde je možno se ohřát v zimním období, a přístřešek proti dešti. Kolem blok-postu LLR jsme přišli k celnici LLR. Po kontrole dokladů jsme prošli kolem dalšího blok-postu a vstoupili na most přes Severní Doněc. Doprovázel nás voják se samopalem.

Most je dlouhý 280 m, z toho 110 m nad řekou. Severní Doněc je 1053 km dlouhá řeka, pramenící v Bělgorodské oblasti Ruska, tekoucí převážně přes Ukrajinu, ústící v Rostovské oblasti Ruska do Donu. Přišli jsme doprostřed mostu a porozhlédli se. Na zábradlí mostu i na vozovce jsme viděli stopy střelby a výbuchů. Pohled na řeku na obě strany mostu byl úchvatný. Klidně tekoucí řeka jakoby nic nenapovídala o tom, že zde probíhá válka. Na pravém břehu ale o tom ví své stromy, zničené ukrajinskou střelbou. Nízké břehy po obou stranách řeky jsou lemovány listnatými stromy. Na pravém břehu (LLR) se však kus dále od řeky zvedají mírné kopce do výšky 50 m nad řekou, na nichž se rozkládá chatová osada Lugančanů. Ta je snadným terčem Ukrajinců, takže část osady je úplně zničena. Východním směrem vidíme 600 m od nás železniční most přes řeku, na němž stojí nákladní vlak. Jedná se o trať, která vede z města Šachty v Rostovské oblasti v Rusku přes LLR (Sverdlovsk) do Stanice Luganské na Ukrajinu (a dále přes Ukrajinu do Bělgorodské oblasti Ruska). Nákladní doprava z LLR na Ukrajinu byla přerušena v únoru 2017 v souvislosti se zavedením úplné hospodářské a obchodní blokády LLR. Jak dlouho bude ještě vlak stát na mostě?

Přešli jsme řeku a zároveň jsme přišli ke zřícené části mostu nad levým břehem řeky. Zde je i poslední blok-post armády LLR. Na zřícené části mostu byly vybudovány provizorní lávky. Odtud byl vidět i nedaleký blok-post Ukrajiny. Olga Kobzová nám vyprávěla o možnostech obnovy mostu. Od roku 2017 se LLR v Minsku snaží na rozhovorech s Ukrajinou dosáhnout opravy mostu. Ukrajina si však vymýšlí různé důvody, proč obnova není možná. Nejčastěji uvádí, že je most ostřelován (ostřelován je, ale Ukrajinou). Pro starší občany je přechod přes provizorní lávky velmi obtížný a nebezpečný, zvláště v zimním období, kdy je led a sníh. Jen v roce 2019 zde na přechodu zemřelo šest důchodců (nejen v souvislosti s lávkami). Představitelé OBSE, Rady Evropy, Rady pro lidská práva OSN a dalších organizací konstatovali, že situace na mostě je absolutně neudržitelná, nedůstojná a že je nutné urychleně most opravit. Ukrajinci však nereagují, resp. obviňují z neochoty most opravit LLR.

Sestoupili jsme po provizorní lávce dolů na zřícenou část mostu. Poté jsme po další provizorní lávce vylezli zase nahoru na silnici. Na silnici, vedoucí do ukrajinské Stanice Luganské, jsme asi 400 m před sebou viděli mohutný ukrajinský blok-post se třemi ukrajinskými vlajkami (asi podle ukrajinského znaku-trojzubce). Zatímco kolem nás procházeli lidé oběma směry (tento den však zde neprocházelo mnoho lidí), my jsme již dále nešli. To bychom se příliš přiblížili ukrajinskému blok-postu, odkud nás jistě pozorně sledovali. Případů střelby na novináře a zahraniční návštěvníky není málo. Po nezbytném fotografování a filmování jsme se vrátili přes most na „naší“ stranu a odjeli do Lugansku.

Zážitky z této cesty jsou velké, převážně ale smutné. Snad se brzy Severní Doněc a jeho okolí, ale hlavně lidé, žijící po obou stranách tzv. „linie příměří“, dočkají vytouženého míru. A most opravy.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR