Autorem daného článku, který byl zveřejněn na oficiálním webu, je Radek Nejezchleb, jenž je předsedou OV KSČM Jindřichův Hradec.

Ten v článku píše, že v současné sobě se tyto květnové dny nesou ve znamení připomínání si osvobození naší vlasti od nacistického Německa. Tedy doby, kdy byla po šesti letech definitivně ukončena hrůzostrašná druhá světová válka.

V článku se píše, že ač se to mnohým novodobým vykladačům historie nemusí líbit, před čtyřiasedmdesáti lety měla na osvobození tehdejšího Československa největší zásluhu Rudá armáda.

„Na našem území tehdy padlo 144 tisíc rudoarmějců. Tehdy byli příslušníky Rudé armády Rusové, Ukrajinci, Bělorusové a další národnosti. Své životy u nás dále položili Rumuni, kterých padlo na 33 tisíc, u 1. Československého armádního sboru při bojích na čs. území od září 1944 do konce války to bylo asi 3500 mrtvých. Fakta jsou fakta a čísla vše jasně dokládají. Jenže přišel Listopad 1989 a s ním vše sovětské, ruské – ba i slovanské – muselo ustoupit novému obrazu prozápadní společnosti. Takže osvobození Československa dostalo zcela jiný ráz a podobu. Zato se zde objevil nový osvoboditel – americká armáda,“ píše autor článku.

Člen KSČM poukazuje na to, že na našem území při osvobozovacích bojích jihozápadních Čech padlo sice méně takových vojáků než těch z Východu, ale některým to lze jen stěží vysvětlit. Přitom však zdůrazňuje, že za žádnou cenu nechce dehonestovat oběti amerických vojáků. Jde mu spíše o to poukázat na způsob, jímž jsou Američané adorování například v Plzni. Podle jeho názoru je totiž až směšně tragický.

„Mýtus o osvobození západočeské metropole americkou armádou byl vytvořen v roce 1990, ale historie hovoří trochu jinak. Američané se s odporem nacistů setkávali ještě na Chebsku, zde jich tak ponejvíce přišlo o život. Dále už němečtí vojáci chtěli mít válečné utrpení za sebou, takže se Američanům houfně vzdávali. Vojska U.S. Army tak přijela do již téměř osvobozené Plzně. Američtí vojáci museli zlikvidovat pouze výjimečný odpor posledních fanatických nacistů,“ vysvětluje.

V textu se také zdůrazňuje, že před příchodem Američanů došlo dne 25. dubna 1945 k velkému náletu amerických letadel na Plzeň. Jak píše Nejezchleb, bylo při něm zabito 66 lidí a zraněno 73 osob. Poukazuje přitom také na zajímavý fakt, kterým je to, že si Američané nechali nejděsivější nálet na někdejší největší zbrojovku Rakouko-Uherské monarchie až na samotný sklonek války. Tento poslední nálet byl tak devastující, že zničil 29 továrních budov ze 123, těžce jich poškodil dalších 21 a lehce pak 33. Ani strojní zařízení nedopadlo dobře – ze 40 % bylo zcela zlikvidováno nebo poškozeno tak, že jej nebylo možné opravit.

„Taková jsou historická fakta, jež se k monumentálním oslavám v Plzni věru nehodí. Zato je statečnost sovětských vojáků při osvobození ČSR mnohdy snižována, dehonestována a marginalizována,“ píše autor článku a závěrem dodává: „Je tedy na nás, na komunistech, abychom svým potomkům vysvětlovali, že takovéto jednostranné vykládání dějin pouhou hrou zbabělých a pomýlených. Za zbavení se od fašistického jha děkujeme především těm, kteří přišli od východu. A historii nelze přepisovat.“