Po celé zemi se na školách Luganské lidové republiky 6.5.2019 konala slavnostní shromáždění k 5.výročí vzniku LLR (12.5.). Byl jsem pozván na shromáždění do 30.ZŠ (gymnázium č. 30 N.T.Fesenko). V této škole jsem byl již před dvěma lety, kdy jsem si celou školu prohlédl. Ve škole mě přivítala ředitelka školy Lina Anatoljevna Vokalova. Nejprve jsem však absolvoval besedu v 11.třídě. Nejprve jsem žáky seznámil s naší Společností přátel LLR a DLR a její činností, poté s činností Českého kulturního centra Julia Fučíka v Lugansku. Vyprávění o České republice, jejích přírodních krásách i historických památkách včetně památek UNESCO bylo doprovázeno promítáním videí. Žáci vše velmi pozorně sledovali. Video o Praze je doslova nadchlo. V následné besedě se ukázalo, že žák Danila v ČR již byl (2011). Moc se mu v Praze líbilo. Také rodiče jedné žákyně byli v Praze (taktéž byli v Paříži a Praha se jim zalíbila více pro útulnost jejího historického centra). Otázek bylo mnoho, např. na český vzdělávací systém. Žákům se Česká republika zalíbila a mnozí by ji rádi navštívili.

Ve velkém sále se konalo pro 1.stupeň (celá škola by se sem nevešla) za přítomnosti luganské televize slavnostní shromáždění k 5.výročí vzniku LLR. Ředitelka školy mě představila jako hosta z České republiky, vedoucího Českého kulturního centra v Lugansku.

Sál, vyzdobený vlajkami LLR a Lugansku, byl plný dítek z 1.-4.třídy, oděných do překrásných školních uniforem, vyzdobených georgijevskou stužkou. Děti měly slavnostní náladu. Už začátek slavnosti byl impozantní a dechberoucí. Po příchodu čestné jednotky s vlajkou LLR zazněla hymna LLR. Ke zpěvu hymny se však přidal celý sál! Bylo krásné vidět a slyšet, jak hrdě děti pějí hymnu své země. Paní ředitelka připomněla, jak těžce se rodil nový stát před pěti lety. Vzpomněla na smutné 1.září 2014, kdy do školy nepřišel nikdo. Již 1.října však škola své brány otevřela a začala znovu žít. Nyní je již nejtěžší za nimi a naplněná škola žije bohatým životem. Svůj projev ředitelka zakončila zvoláním „Ať žije republika! Hurá!“, a děti se přidaly. Následoval program, složený z básní, vyprávění a písní. Malé děti byly perfektně připraveny a zanechaly nezapomenutelné dojmy. Líbila se mi ta radost a smělost, s jakou přednášely děti své básně a zpívaly písně. A nejkrásnější byla hrdost dětí na svůj mladý stát, jejich odhodlání se podílet na jeho rozvoji. O svou budoucnost má stát tak postaráno!

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR