„Hordy uprchlíků, kteří se dostávají do italských velkoměst i malých obcí jsou naprosto bez jakýchkoliv zábran. Obsazují objekty, u kterých si vyhlédnou, že jsou krátkodobě opuštěné a pak se v nich zabarikádují. Policie si údajně s těmito Afričany, Rumuny a cikány neví rady a netroufá si nezvané uprchlíky vyhánět, protože oni vyhrožují, že vyskočí z oken. Skuteční nájemníci těchto objektů jsou na ulicích a nezbývá jim, než hledat útočiště u svých příbuzných a přátel“.

Příliv migrantů se zvrhl v násilné dobývání prostoru pro život. Ti migranti dosáhnou pouze na několik dnů nebo týdnů, kdy budou pány prostoru, ale oni jsou v situaci, kdy je jim vše jedno, žijí pro tuto chvíli, pro toto krátké vítězství.

Je nejvyšší čas, aby tento nebezpečný jev byl podnětem pro nepropustné uzavření přístupových cest. Nelze na uprchlíky pohlížet jako na zoufalce, kterým je nutno pomáhat tím, že se budou sytit a nechají se zahálet. Ti lidé musí poznat a pochopit, že tento koncept skončil a nebude pokračovat. Že si oni sami musí udělat doma pořádek a nikoliv své zoufalství šířit do všech stran. Těm prchajícím lidem nedochází, že si ze svých zemí vlečou i své násilí, takže to, před čím prchají, jde stále za nimi.

Zajištění nepropustnosti hranic vůči Africe není krutost, je to nezbytnost. Prostředky plýtvané na humanitární pomoc těmto uprchlíkům nechť jsou plně přesunuty do zemí, ze kterých uprchlíci pocházejí.

Běžní lidé planety exodus z Afriky nevyřeší. Je řada na těch, co si přivlastnili 98% bohatství Země, aby začali odčiňovat svou nenasytnou hrabivost. Jejich bohatství totiž pochází z Afriky především.

Zdroj: ePortal.cz