V devadesátých letech si autoři těchto podrazů vystačili s archivy bývalé Státní bezpečnosti (např. aféra Bartončík), když toto téma poněkud zavál čas, sáhlo se po čerstvějším materiálu, příznačně také z rezortu vnitra. Prorůstání organizovaného zločinu do státní správy (Kubiceho zpráva) také odvedlo svou špinavou práci, píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Naposledy se u nás tento obehraný politický trik použil ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017. Měl to být drtivý úder černé propagandy, který kombinoval osvědčené nařčení ze spolupráce se Státní bezpečností (před více než 30 lety) s obviněním z podvodu téměř svatokrádežného, protože v roce 2007 (tedy před desetiletím) mělo dojít ke zneužití dotací Evropské unie. Ne nadarmo se říká, že opakovaný vtip přestává být vtipem a nezabírá. Přes tento dvojí úder v čase předvolebním Andrej Babiš volby s drtivým náskokem vyhrál.

Pravda, již dva roky demonstrují občané, kteří nechápou proč si voliči vybrali trestně stíhaného politika s temnou lustrační minulostí. Dle mého názoru odpověď na jejich otázku je prostá – už to je stereotypní a okoukaný způsob nedemokratického ovlivňování demokratických voleb. Navíc u většiny starších občanů funguje imunita vůči neobratné propagandě.

Žijeme však v době, kdy Evropskou unií zmítá krize. Dalo by se říci slovy klasika, že milou EU ovinula mračna. Brexit, vzpurná Itálie, Maďarsko, Polsko, Slovensko a Česká republika také nejsou právě oporami mocnářství. Klíčovou roli (nejen geograficky) však hraje Rakousko. Tam se odpůrci migrace a euroskeptici dokonce dostali do vlády.

Sleduji-li skandál, který vypukl deset dní před volbami do Evropského parlamentu, musím ocenit předvídavost lidí v pozadí, kteří ho zorganizovali. Vyhodnotili psychologický profil dlouholetého předsedy opoziční politické strany Svobodných Heinz-Christiana Strache a dobře odhadli výsledek předčasných parlamentních voleb v říjnu 2017. Proto již na konci července téhož roku zorganizovali na španělské Ibize provokaci s údajnou neteří ruského oligarchy, natočili sedmihodinové (více méně) opilecké blábolení, které sestříhali na sedmiminutové úderné kompromitující video. Pak nechali pana Strache, aby se stal vicekancléřem, počkali téměř dva roky a materiál zveřejnili.

Se zcela jednoznačným cílem – kompromitovat všechny protimigrační a euroskeptické strany ve volbách do Evropského parlamentu. Rozpad vládní koalice v Rakousku a předčasné parlamentní volby zřejmě představují nečekaný bonus. Stejně jako oslabení strany Svobodných, v jejichž čele H.-C. Strache stál od roku 2005, tedy 14 let. Doufám, že následné vyšetřování objasní nejen „provinění“ pana bývalého vicekancléře, ale bude si všímat i organizátorů komplotu a jeho načasování. Své k tomu nepochybně řeknou dnes rakouští voliči.

Asi bychom jim měli prozradit, že (stejně jako my již od roku 1990) vstoupili do éry postdemokracie a na podobné předvolební aféry si holt musejí v budoucnu zvyknout.