V knize Hrobař (ISBN: 978-80-7303-999-8) americké autorky thrillerů pro ženy (Lisa Jackson, 1952), v originálu The Morning After, sní novinářka Nikki Gillettová o kariéře ve světě velkých zpráv. Doufá, že se jí tam podaří proniknout prostřednictvím článku o sériovém vrahovi, kterému dala přezdívku Hrobař. Znepokojující morbidita ji utlumila tušení, jak nebezpečně blízko pravdy se ocitla s pomocí policisty, a jak děsivé následky to pro ni bude mít. Vrah se ji totiž rozhodl vtáhnout do své zvrácené hry.

V hereckém seriálu Sluha lidu (Sluha národa) ukrajinského studia Kvartal 95 se ukrajinští kmotři těsně před prezidentskými volbami rozhodnou nijak nezasahovat do jejich průběhu. Udělali to ze zvědavosti, aby zjistili, kdo z nich opravdu vyhraje. Neuvědomili si ale, že mezi kandidáty je ukrytá hvězda, kritický učitel dějepisu. Toho studenti natočili tajně na YouTube.  Z videa se stane hit a žáci přinutí učitele kandidovat na prezidenta. Ve vakuu bez kmotrů ve volbách poprvé zazní hlas lidu. Ten udělá z pedagoga ze dne na den prezidenta. Následuje řada vtipných situací, v nichž se prezident seznamuje se svým úřadem. Zjišťuje, co všechno je jeho součástí, včetně Putinova dvojníka, psycholožky, která má ale také svého psychologa. Poslouchat, především postsovětské ukrajinské státníky nikdy nebylo, není a nebude lehké. Sluha lidu – dnes prezident Volodymyr Zelenskyj (1978), bývalý herec, dabér, scénárista, televizní moderátor a ředitel studia Kvartal 95, se ani po dvou týdnech pořádně neusadil do prezidentského křesla, aby se již vydal na cestu a kariéru hrobaře. Hrobaře Ukrajiny. Proč?

Kromě scénáře, který se nepíše na Ukrajině, je nutné znát také režiséra. Ten určuje, jak, co a v jakém prostředí bude herec hrát. Manipulovaná západní veřejnost nezná scénář, režiséra, ani prostředí. Apatické Ukrajince, především na venkově, to nezajímá. O to více by to mělo zajímat nás, občany EU. To proto, že budeme platit. Víc než je nám libo. To indikuje cesta prezidenta k ministrům zahraničí Francie a SRN. Ta mimo jiné potvrzuje, že český Petříček nemá mnoho co říci k věci. Američtí poradci ex-prezidenta Porošenko paralyzovaní bolestí amerických Demokratů včas odletěli z Kyjeva do teplejších krajů. Osamělí v okruhu Porošenka nedostali požadovanou předvolební pomoc od Demokratů. A po té, co se herec stal prezidentem, nedostanou ji ani od Republikánů. Ti se nechali již slyšet, že bude lepší zmrazený konflikt než horký. Blíží se přece léto. 

Na tomto se místě v předdveří léta se začíná podobat osud novinářky Nikki Gillettové z thrilleru Hrobař osudu herce – prezidenta Zelenského. Morbidita, jako poměr počtu nemocných vůči počtu všech zdravých a lehce nemocných jedinců, mu utlumila tušení, jak nebezpečně blízko pravdy se ocitl s pomocí oligarchy Igora Kolomejského. Jak děsivé následky to nejen pro něj bude mít, nechat se vtáhnout do zvrácené hry vrahů Ukrajiny, si ještě asi neuvědomil. To dokazuje prezidentův včerejší výrok o dvou válkách, které Ukrajina vede: válka proti korupci a válka proti Rusku. Zapomněl politicky korektně se zmínit o válce mezi ukrajinskými oligarchy o zbytek cenností zbytku Ukrajiny. O Ukrajinu oligarchům totiž vůbec nejde. Ohlodanou kost s trvale přežívajícím obyvatelstvem čítajícím již pouze cca 30—32 milionů nelze zachránit a postavit znovu na nohy. To ví každý hluchý, slepý, hluchoněmý a také voják. Armáda, která jenom křičí, ještě nikdy v historii nevyhrála nad člověkem, který koná. A že se historie opakuje, víme sami a bez pomoci. Neučíme se, máme Google. Faktologická historie není povinným předmětem. Je podobně těžká k osvojení, jako matematika. Přidám-li k uvedenému vlastní životní zkušenost, hodnocení výsledku voleb do EP, krátce popsané v příspěvku Vítězství a hra o trůny (28.5), skutečnost, že po formálním ukončení INF (smlouvy s Ruskem o raketách středního a kratšího doletu) je již jedno, zda má raketa dolet 100, 500, 5000 nebo 15000 km, skutečnost, že k 31. 12. 2022 Pentagon zakázal spolupráci ve vesmíru s RF a další novinky, včetně ticha Pentagonu o svých nových zbraních, se mi jeví, že válka, nejenom Ukrajiny s Ruskem, o které mluvil herec-prezident, jako o již probíhající, je jenom otázkou času. Žádný absolvent akademie, scénárista osudu Ukrajiny a režisér nemá ponětí a představu o tom, co bude následovat, rozhodne-li se prezident Putin opravdu konat a nejenom si hrát s pomatenými politickými šašky. Ti z pudu sebezáchovy v parlamentní různorodosti posílí rusofobii, vydírání a hloupost. Protože hloupost je mocnější než chamtivost, skrupulóznost a moc, a nedá se léčit, její konec lze dosáhnout pouze násilným odstraněním. Žádný strom neroste do nebe.


Jak takové odstranění může vypadat, nabízí předevčírem (29.5) otevřený park ve Walt Disney World Resort, nazvaný Galaxy’s Edge (okraj galaxie). Vyšel na miliardu dolarů. Otevření se zúčastnily Disney CEO Bob Iger, George Lucas, Harrison Ford, Mark Hamill a Billy Dee Williams. Představím-li si, kolik návštěvníků musí navštívit Walt Disney World Resort, aby zaplatili jenom plat CEO Bob Igera (v roce 2018 - 65.6 milionů USD) dostávám další a nepopiratelný důkaz o nevyléčitelnosti lidské hlouposti. Pro ty, kdo nechce počítat: plat CEO je 1,424krát větší než průměrný plat zaměstnance Disney. To znamená také, že při předpokládané průměrné vstupní ceně do Disney ve výši 100 USD pro člověka, 656 tisíc návštěvníků s rozumem a bez, ale s dalšími USD v kapse na nápoje a nezdravé stravování, je  ochotno jít dobrovolně utlumit si tušení, jak nebezpečně blízko pravdy o válce se nacházejí s pomocí nekritické zábavy. Jak děsivé následky nejenom pro ně bude mít dobrovolné rozhodnutí se nechat vtáhnout do zvrácené globální hry o peníze a moc nemluvě.

Do ní se také nechal vtáhnout bohatý sluha lidu na Ukrajině, předpokládám, že dobrovolně. Pokud nebude hrát, nebude dlouho hrát ani ve svém studiu Kvartál 95. Pokud bude hrát zvrácenou globální hru, stane se bídným a pozdě vědoucím hrobařem. O něm je řeč ve stejnojmenném hitu roku 1994 zlínské rockové kapely s kolíbavým osudem Premiér: Kolem projel vůz milionáře, záblesk světel pad´ mi do tváře, marně skřípěj' kola brzdící. Stoupám vzhůru, stoupám ke hvězdám, tam se s černou rakví neshledám, sbohem, bílé město zářící!

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce