Ve třicátých letech bývalo podobné počínání nástrojem politických hnutí, které se tehdy označovala za fašistická. Mezi jejich obvyklé manýry patřilo narušování schůzí a demonstrací jiných, zejména levicových politických stran a pouliční násilí. Pro atmosféru doby bylo příznačné, že státní moc obvykle fašistické násilí tolerovala.

Dnes se stejným způsobem chovají aktivisté, kteří sami sebe označují za demokraty a demokracií se zaklínají při každé příležitosti (Demokratický blok, Milion chvilek pro demokracii). Média, včetně veřejnoprávních, tuto hru hrají s nimi a jejich oponenty vesele nálepkují jako extrémisty, pravicové radikály, populisty. Stejně jako kdysi státní moc v tomto ohledu uplatňuje oblíbenou politiku dvojího metru v duchu Orwellovy Farmy zvířat - „Všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější.“

Takže když na Novém Zélandě došlo k teroristickému útoku v mešitách, ministr vnitra a policejní prezident okamžitě vystoupili s varováním, že schvalování atentátu se bude trestat. Slovo dodrželi, problémy má asi 30 lidí, kteří se na sociálních sítích v tomto duchu vyjádřili. Ovšem, když radní z Jesenice napsal, že prezidenta je třeba podříznout a spálit, žádné reakce jsme se ani od Jana Hamáčka, ani od Jana Švejdara nedočkali. Trvalo měsíc než orgány činné v tresním řízení oznámily, že výrok prověřují.

Mediální nálepkování a dvojí standardy vnitra nese své ovoce. Násilí se přesouvá z virtuálního prostoru do naší reality. Násilníci dobře pochopili, že dvojí metr znamená, že když si vyberou oběť, která má nálepku „kontroverzní“ nebo „extremista“ nikdo je stíhat nebude, protože noviny napsaly, že ten Jakl si za to může sám a orgány činné v trestní řízení se zatím řídí mediální nápovědou. Takže náhle zde máme politiky dvojí kategorie. Jedny médii a policií hájené a chráněné (např. Dominik Feri), jiné pak nehájené, takže na odstřel, podříznutí, zmlácení atp.

Připočtu-li k tomu, že každý týden se na náměstích scházejí demonstranti ke svým podivným dvouhodinkám odporu vůči prezidentovi, premiérovi a momentálně (trochu nelogicky) právě jmenované ministryni spravedlnosti, začínám mít obavy. Budou-li mít jejich sponzoři dost trpělivosti s financováním chvilek nenávisti, nakonec se z toho vyklube další barevná revoluce. Sametová určitě nebude.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)