Šedesát procent ztrát dobrovolnických oddílů, které bojují na straně Kyjeva vedle pravidelné ukrajinské armády, je zapříčiněna palbou do vlastních řad a nesprávnou manipulací se zbraní, píše The Sunday Times na základě výpovědi profesionálního vojáka ukrajinského původu, veterána z Afghánistánu a Blízkého východu. A do toho je nutné započítat i karamboly regulérní armády Kyjeva, která na tom též není s uměním rozpoznat nepřítele zrovna nadvakrát dobře…  

Publicista Břetislav Olšer

Žoldáci navíc nevnímají vlastenectví, jsou to patologičtí zabijáci, takže jejich vnitřní souzení s nadšením revolucioářů Majdanu je takřka nulové. Zabij a nenechej se zabít. Děs a hrůza ukrajinské armády se poprvé dostala na světlo Boží na Krymu… Dnes se kdysi naverbovaní stateční Ukrajinci bouří, nechtějí dál bojovat za Národní gardy, přitom to není tak dávno, co Kyjev povolal do zbraně všechny vojenské zálohy. Bylo prý nezbytné zajistit, aby byly ukrajinské jednotky připraveny k boji, co nejdříve to bude možné. Přání bylo otcem myšlenky Andrije Parubije, ex zatímního šéfa ukrajinské Rady národní bezpečnosti a obrany. Tak organizoval výcvik s nezbytným počtem osob ve věku do čtyřiceti let.

Národní garda měla mít asi 60 tisíc dobrodruhů, hlavně nacionalistické strany Svobody a ultrapravicového Pravého sektoru. Za stovky hřiven týdně. Cvrlikají si to už vrabci na střechách Majdanu, že ukrajinská armáda utrpěla u hranic s Ruskem další nezanedbatelnou ztrátu. Došlo na nové mrtvé ukrajinské vojáky zastřelené samotnými Ukrajinci, jelikož neuměli střílet a hlavně nevěděli, kterým směrem. A to se ještě nebojovalo o Debalcevský kotel v Novorusku, končící obklíčením ukrajinských jednotek a dalším fiaskem Ukrajiny.

Pak šlo pro vlastence Ukrajiny o možná bolestivější věc než je smrt – o ruský azyl totiž požádali ukrajinští vojáci pohraniční stráže v ruské Rostovské oblast, v níž právě žije Janukovyč. Velení ukrajinské armády zneuctěně informovalo, že do Ruska přeběhli bojovníci ze 72. ukrajinské motorizované brigády. Přesný počet přeběhlíků však ukrajinská strana nezveřejnila. Rusko ale má o přesných počtech žadatelů o azyl jasno; celkem jich podle vyjádření mluvčího rostovské pohraniční stráže Vasilije Malajeva bylo 438, z toho 164 ukrajinských pohraničníků. Už předtím dezertovalo 40 ukrajinských vojáků z 51. mechanizované brigády. Přešli hranici Ruské federace. Jak jinak, když jim Jaceňuk odmítl dávat až do odvolání žold?

Kde nic není, ani čert nebere. Ukrajině ubývají dezertující vojáci, proto jsou nervózní také v EU a USA. A konkrétní zvyšování příjmů krymských dezertérů? Pro vojáky s ruským pasem bude na Krymu plat pětkrát vyšší, než měli v ukrajinské armádě, pětinásobné jsou i slibované penze, a co víc, lze je dostat o dvacet let dříve, než v ukrajinské armádě. Putin nařídil zvýšit na Krymu všechny penze na ruskou úroveň, což v praxi znamená jejich takřka zdvojnásobení. Bratru zvýšení životní úrovně Krymu za 36 miliard rublů. Proč ne, ušetří přece za nájemní smlouvy v Sevastopolu a za zrušení slevy na svůj EU zaplacený plyn pro Ukrajinu. Nechal vytvořit federální ministerstvo pro záležitosti Krymu, už v červnu se zvýšily platy státních zaměstnanců na Krymu na ruský celostátní průměr. Obdobně chce Moskva pomoci i krymským důchodcům, se zvýšením výdělků mohou počítat i ruští vojáci a policisté, kteří slouží na Krymu.

Naštěstí pro separatisty a k neštěstí Ukrajinců je jejich nový vůdce známý čokoládový politik Porošenko, co poklonkoval jako ministr čehokoli několika ukrajinským vládám, čítankový politický turista a špičkový převlékač kabátů, Kučmou počínaje, přes Tymošenkovou, Juščenka a Janukovyčem konče. Sliboval pomstu, jeho krvavé násilí bez příčiny je vize, hodná psychopata s vražednou patologií. Není proto divu, že mu důstojníci ukrajinské armády dál za velkého aplausu dezertují k Rusům…

Problém ukrajinské armády a dobrovolnických sborů z polská PMC (soukromá vojenská jednotka) „ASBS Othago“, americká PMC „Greystone“, americká PMC „Academi“ (do roku 2009 zvaná Blackwater) a dalších zemí je prostě v tom, že nemá jednotné velení, řada velitelů si plete taktiku se strategií, podnikají útoky bez koordinace s ostatními oddíly a bez jasného strategického přínosu. Nekoordinovaný přístup je velký problém ukrajinských sil: „Na východě země působí zhruba 30 dobrovolnických oddílů a řada běžných jednotek, ale každá z nich vede svou vlastní válku,“ citují britské noviny vojáka. Chybí centrální velení, velitelé neplánují souběžně své operace, nepoužívají a nesdělují si používané rádiové frekvence, takže spolu nemohou pružně komunikovat.

Totálně dezorientovaní ukrajinští bojovníci, jež vlastní pouze nekoncepční „zelené mozky“, dělají vše opačně, než čemu se naučili ve svých žoldáckých válkách v Iráku, Čečensku, Afghánistánu. Libyi či Sýrii. Katastrofou je používání mobilních telefonů. Zcela perplex z této činnosti jsou velitelé; nemohou se naučit, jak používat vojenské šifrované vysílačky Motorola. Takto se naopak dostávají ke snadnému odposlechu mobilů povstalci, jež bezpracně získají představu toho, co je na bojištích čeká. Nalijme si čistého vína; velitelé nejsou zase tak velcí blbci, ale vojenské vysílačky zkrátka nejsou v ukrajinské armádě k mání…

A další informační šum; obvinění separatistů, že jim tanky přijely přímo z Ruska. Omyl; je to nepodložené a zavádějící; což tak konstatovat, že se jedná o vozidla ukořistěná přímo Ukrajincům pod nosem? Všichni víme, že většina ukrajinských armádních útvarů se nejen doslova rozložila, vojáci jednak odešli zrazeni a pokořeni svými náčelníky domů a svou vojenskou techniku vztekle opustili, jednak se mnozí ke všemu  přidali k proruským vzbouřencům. Ti tak dokázali zabít dvě mouchy jednou ranou; získali vojáky i  „domácí“ zbraně; buď byly ukořistěné přímo v bojovém chaosu, nebo pochází z opuštěných záložních skladů ukrajinské armády či z pracovišť místních zbrojních firem.

Dle oficiálních údajů (Wikipedie) se pozemní síly Ukrajiny opírají o sovětsko-ruskou výzbroj. Nejvýkonnějšími stroji ukrajinského vojenského letectva je 42 sovětských stíhacích letadel Su-27, z toho je jich však pouze 16 v provozu. Páteř „sovětsko-ruského“ letectva tvoří 80 „ukrajinských“ stíhaček MiG-29, dalších 100 strojů MiG-29 se nachází ve skladech. Proto je třeba zakoupit nové zbraně, Rusku naschvál. Ukrajina je sice na pokraji ekonomického bankrotu, dluhů má za bilion USD, ale na výzbroj se peníze vždycky najdou; psychických lichvářů je stále víc. Já na bráchu, brácha ne mě. Tak to funguje: Vy nám, zbrojařům, dáte vydělat, my přimhouříme oko nad vašimi dluhy  budeme vás mít v hrsti.

Vydírání po „natovsky“. Arabové, na rozdíl od Evropanů a Američanů, se nebojí hrozeb Putina o rozpoutání třetí světové války v případě dodávky zbraní a vojenské techniky Ukrajině. Všichni vědí, že Putin je nejen nevlivnějším politikem světa, ale také čestný chlap, jako každý špičkový judista. Proto mu arabský svět věří, že když řekne: … „do 3. světové války nepůjdu“, je to jak slovo Boží. Ne jako Powell či Bush, kteří si vymysleli zbraně hromadného ničení, jen aby mohli rozpoutat válku se svým bývalým spojencem Hussainem, resp. s Irákem, jemuž ještě nedávno kvůli ropě pomáhaly ve válce s Íránem, s nímž zase nyní Kerry přátelsky jedná o jaderném programu… Navíc je jasné, že Saudi mají své vlastní účty s Putinem a tak dodávky zbraní Ukrajině bude jejich malinká pomsta, uvedl zpravodajský server lenta.ru.

A opět jsme svědky veletrhu zbraní v malém; právě na základě toho předchozího v Libyi se dnes dělá inkriminovaný byznys s Ukrajinou. Taková je zkrátka důvěryhodná pokrytecká politika západních spojenců, co bojují ve stovce zemí světa a plivají po Putinovi, co je sám proti třiceti nejvyzbrojenějším armádám planety. Na férovku a demokraticky po americku… A  je snadné si připomenout, jak tyto USA a spojenci zbraně ve velkém prodávaly zemím celého světa v rámci bezletové zóny v Libyi, tedy i do Saúdské Arábie, aby nyní jejím prostřednictvím jako třetí země své zbraně americko-britského původu prodávaly dál. S posvěcením OSN bylo 19. března 2011 slavnostní „přestřižení pásky“ veletrhu zbraní páté generace v Libyi. Z amerických i britských lodí a ponorek bylo vypáleno prvních 112 střel Tomahawk. Nasazení britských sil potvrdil premiér David Cameron. Ropa a přehlídka nejmodernějších zbraní v nejvyspělejší zemi Afriky, tenkrát, dnes je zde krutá občanská válka.

„Vystavovatelé“ se drželi hesla, že stroje vyzkoušené v přímém boji mají nejlepší rating. Kralovaly Před třemi roky tak byli lanařící skauti na tribunách Libye a vše na ploše bedlivě sledovali. Potřebovaly super útočníka. Válka je požehnaný byznys. Na „obavách ze zbrojního potenciálu Íránu“ vydělají opět hlavně americké zbrojařské firmy. Obchodníci s deštěm měli jasno; Boeing, Lockheed Martin, Northrop Grumman či General Electric se podíleli na armádní zakázce též pro vystrašenou Saúdskou Arábii v hodnotě šedesáti miliard dolarů. Největší zbrojní obchod v dějinách USA čekal zásluhou hrozeb Ahmadínežáda na podpis Baracka Obamy. A dychtivá Saúdská Arábie nakoupila skoro devadesát nových a sedmdesát zmodernizovaných stíhaček F-15 a 178 vrtulníků. Podle společnosti Boeing, která vyrábí stíhací letouny F-15 a vrtulníky Apache a Little Bird, podpoří saúdská objednávka přímo či nepřímo až 77 tisíc pracovních míst po celých Spojených státech. Firma Sikorski společně s General Electric dodává vrtulníky Black Hawk, jichž si Rijád objednal dvaasedmdesát…

Víme tedy, co nakoupil Rijád a můžeme se domnívat, co dostane nyní Ukrajina do své výzbroje, aby jí pořád nepředhazovali, že válčí sovětskými zbraněmi… Co mě napadne, když vyslovím slova Bush, petrolejář a Saúdská Arábie 13. září 2001? Na to nelze zapomenout; dojemné byly totiž autentické záběry, jak Kennedyho letiště opouští 13. září 2001 bin Ládinova rodina v počtu 26 osob, kdy už jsou zničena Twin Towers. Ve svém soukromém letadle a za pozorné asistence příslušníků tajných služeb CIA odletěli všichni v pohodě, formálně vyslechnuti FBI, do Saúdské Arábie. Přestože jiné vzdušné soukromé dopravní prostředky bez výjimky měly až do odvolání zákaz jakéhokoli startu či přistání, natož pak letu nad Spojenými státy. Co by člen petrolejářské Bushovy rodiny neudělal pro své velké ropné přátele z rodiny bin Ládinů…?

Následující pravda je tolikrát opakovaná a jsou v ní samá čísla, od dolarů, až po počty zbraní, takže se stává matematickým axiomem; tedy tvrzením, které se předem pokládá za platné, a tudíž se nedokazuje. Dejme tomuto tvrzení heslo: Vyděrači a čtěme: Vyděrači…

Vzpomínám si na focení světového rekordmana Sergeje Bubky na povrchu v jednom z doněckých dolů. Byl počátek 90. let. Fáral jsem pak v černouhelném dole Zasjaďko. Provázel mě dvacetiletý Boris, předák party rubačů, co jsem mu vyprávěl, jak jsem dělal brigoše v OKD místo vojny, když jsem si vylepšoval kádrový profil kvůli tátovi, vyhozenému z místa učitele, jelikož byl praktikující katolík, Boris se mě zeptal,  jestli mně nevadí, že je komunista a ateista. Řekl jsem, že je „durak“ a z havířských koupelů jsme šli na vodku. Dnes by asi měl místo sbíječky kalašnikova.

A pokud zůstaneme ve sféře mírového optimismu, musím potvrdit, že Putin jako skvělý šachista má v zásobě několik tahů na hranici věčného šachu, kdy soupeř je stále nucen řešit tento šach (přesunout krále na jinou pozici nebo představit některou svou figuru) a nemůže hrát svou vlastní hru, ani přivodit mat – Rusko je jedinou zemí, která dodává relativně monopolně Evropě život – energetický bezcennou ropu a plyn, až přinutila EU vytvořit za bilionové náklady Evropskou energetickou unii.

A ještě jedna optimistická anekdota:

Jednání v Minsku: Na jednáních o Ukrajině v Minsku se odehrál i tento médii utajovaný rozhovor, mezi Porošenkem a Putinem, v důsledku kterého uražený Porošenko ze zlosti na několik hodin opustil jednací sál. O co se jednalo?

Putin položil Porošenkovi řečnickou otázku, jestli zná historku o slepicích Vladimíra, panovníka Kyjevské Rusi. Putin nečekal a sám odpověděl: „Kníže Vladimír odešel z Kyjeva na hon do Novgorodu, a když se vrátil, zjistil, že všechny jeho slepice jsou pryč… a přišlo se na to, že mu ty slepice ukradli Ukrajinci.“

Porošenko navztekaně na to: „Nesmysl, tehdy ještě žádní Ukrajinci v Kyjeve nebyli“. Spokojený Putin mu s úsměvem řekl: „Tak a nyní můžeme na těchto historických základech začít jednat o Ukrajině…“

Inu, co s tím, když pohádka o dodávkách břidlicového plynu z USA skončila poté, co se zjistilo, že technicky a tím i ekonomicky je dodávání této suroviny přes oceán zatím čirou utopií, zvláště když její těžbu provází riziková zemětřesení a ruský zemní plyn už bude mezitím dávno frčet do Číny….

Zdroj: Blog autora