10.6. 1942 došlo k vypálení obce Lidice. Obec byla srovnána se zemí a název vymazán z mapy. Obec čítala 104 domů s 503 obyvateli. Navečer dne 9. června byly Lidice obklíčeny jednotkami SS a německé policie a nikdo nesměl obec opustit. Starosta byl přinucen vydat veškeré obecní cennosti a obyvatelé začali být po půlnoci vyváděni ze svých domovů. Muži starší 15 let byli shromažďováni ve sklepě a chlévě Horákova statku. Všechny cennější věci, koně, dobytek, zemědělské stroje apod., byly shromažďovány a odváženy do sousedního Buštěhradu. Ráno 10. června 1942 se na místo osobně dostavil K. H. Frank, aby dohlížel na likvidaci obce.

Ženy s dětmi byly za úsvitu autobusy převezeny do tělocvičny kladenského gymnázia. Mezitím byly zdi stodoly v sousedství Horákova statku obloženy slamníky a matracemi (proti odraženým střelám) a přichystána popravčí četa. Lidičtí muži byli posléze vyváděni ve skupinách na přilehlou zahradu a tam stříleni. Celkem jich na tomto místě bylo povražděno 173. Nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu Josefu Hroníkovi 14 let. Všechny domy včetně školy, kostela a fary byly polity benzínem a podpáleny.
V následujících týdnech a měsících byly zbytky vypálených budov vyhozeny do povětří, zničen hřbitov včetně exhumace zemřelých, vykáceny stromy, sutí zavezen Podhorův rybník a vše srovnáno k nepoznání. Prostor, kde stávaly Lidice, měl být učiněn holým polem a jméno obce vymazáno z map.

Po druhé světové válce se vrátilo 143 žen a po usilovném pátrání i 17 dětí.Dnes opět rostou snahy o revizi výsledků 2. světové války a vidíme to na zvedání hlav sudeťáků, kteří by rádi v naší vlasti uspořádali sjezd.

My vlastenci toto NIKDY nedovolíme a vaše hlavy spolu s hlavami kolaborantů budou podle dekretů prezidenta Beneše opět SRAŽENY!

My NIKDY nezapomeneme.