Vystupujeme v našem hotelu z taxíku, ona pokračuje ještě kousek do svého domu. Kroutím hlavou ještě ve sprše. Vnímám pocit hrdosti na onu českou povahu, která se nevzdá, a taky pocit hanby za to, že se takhle úchvatní lidé musí nakonec v podstatě ukrýt v cizině před zlobou jednotlivců, nebo dokonce davu, zfanatizovaném některými z nás.