Protože analyzovat minulost stylem, co by bylo, kdyby, nelze. Je to jako koukat mrtvé kočce do p. a není tím míněna „pussy“. Každý totiž ví, že „pussy“ je domácí mazlíček, ergo kočička a žádný takový nesmysl, jaký tomu proruský agent Zeman připsal, aby poškodil statečný protiputinovský kopulační odboj a jeho hromadné vystoupení v Biologickém muzeu v Petrohradě a následně i v Katedrále Krista Spasitele. Tam kočičky opravdu mňoukaly, že se to až dodnes Internetem rozléhá.

Gustáv Husák

Ale teď již vážně. Každého politika je vždy třeba hodnotit v souvislosti s jeho dobou a okolnostmi, za kterých přišel k moci. Toho, jehož jméno nesmím vyslovit, nesmím samozřejmě ani hodnotit, ale třeba jeho následovník Klaus prožil svoji nejskvělejší hodinku při rozdělování státu.

Není se čemu divit, měl a má slovenskou manželku a proto si na ty launy za ta léta již docela zvykl a s Vladimírem Mečiarem, ze kterého mnozí čeští postkomunističtí bafuňáři, jako třeba Petr Pithart, padali přímo do vývrtky, dokázal komunikoval. I když možná česky.

Nebo si vezměte třeba Winstona Churchilla, Ten, kdyby nepřišla druhá světová válka, tak by ji snad musel sám vyvolat. Jinak by až do své smrti zůstal víceméně neúspěšným politikem, proslulým pouze svými nevázanými kousky v Dolní sněmovně a nevalnou vojenskou kariérou.

A kdysi jsem si natočil film, odehrávající se v roce 1887 a tam se jednoznačně hovoří o Winstonovi jako o pihovatém nevychovaném třináctiletém chlapci. No a vida, až na Nobelovu cenu za literaturu to dotáhl. Myslím, že bez té války by mu ji nedali. Neměl by o čem psát.

Ale konec s návodnými příklady. Tématem je přece Gustáv Husák a dvacet let jeho vlády v komunistickém Československu. To slovo komunistické je v našem vyprávění zcela zásadní a ten, kdo to nepochopí, nepochopí ani roli Gustáva Husáka.

Na rozdíl třeba od Rakouska, kde se vývoj, v kontrastu s přítomností Rudé armády v zemi, vyvíjel naprosto jinak než u nás. A v roce 1955 Chruščov, ve snaze uvolnit mezinárodní napětí, se rozhodl, po legendárním jednám v Heurigera, odvolat z Rakouska sovětská vojska.

On sám u toho vínečka samozřejmě neseděl, ale Rakušané se od té doby prsí, že sovětské vyjednavače tím vínem tak opili, že jim odsouhlasili vše, co chtěli. Pochybuji, protože, kdyby se vyjednávači zachovali jinak než si Chruščov přál, dostali by každému místo Krymu Volhu. Třikrát přeplavat.

A Husák nastoupil po těch nejhorších amatérech, které kdy československá politika nosila. Tito pomatenci naslibovali lidu Hory, Doly, Černý les, aniž by měli jakoukoli šanci to splnit. Nikdo totiž nevěděl, co si pod vágním pojmem „demokratický socialismus“ má představit a v tom byla ta největší tragédie.

Mnozí si totiž toto sousloví vyložili jako návrat k demokratickému systému, ke svobodným volbám. Vím, ež to Dubček vůbec tak nemyslel, ale bohužel, kromě československého obyvatelstva si to tak vyložil i Politbyro KSSS v Moskvě a Leonid Iljič Brežněv.

Takže takto a jenom takto lze na působení Gustáva Husáka nahlížet. Někomu ublížil a to hlavně zarytým komunistům, kteří „zradili“. Vůbec nechápu, proč je za to litovat, glorifikovat a slavit a k tomu ještě se snažit o jejich rehabilitaci. Strana je na funkce dosadil, strana je vyházela. Vůbec žádná rehebilitace vyházených komunistů odkudkoli neměla být.

A jinak? Huská nám zakázal jednoduše cestovat do ciziny an pozvání, ale nechal složitější cesty, podstatně od roku 1969 do roku 1975 zvedl živtní úroveň a přiškrtil „chochcárnu“ v kultuře. Prý byla Nroamlizace kulturně šedá, ale dnes se o všechny pořady z té doby naše televize perou.

A jsem opravdu zvědav, jak se naši potomci az dvacet let budou prát o filmy a pořady z posledních 25 let. Něco jistě projde, Troška možná také, ale většina vyznamenaných filmů, jak třeba zrovna Cesta domů by zájem o jakýkoli film z Husákovy normalizační éry dala nevím co.

Takže, prote a jednoduše, všude a vždy je chleba o dvou kůrkách a v tom Husákávě dvacetiletí tomu nebyli jinak.

Zdroj: Blog autora