Poslední soutěž v sezoně čekala 26.5.2019, první den prázdnin, pěvecký soubor Eťud-Tais z Centra kultury a lidové tvořivosti v Alčevsku (LLR). Soutěž pěveckých a tanečních souborů „Hvězdopád nadějí“ se konala v nedalekém městě Brjance a tuto událost jsem si nemohl nechat ujít. V místnosti-sídle Eťud-Taisu v Kulturním domě Metallurgů v Alčevsku bylo od rána rušno. Postupně přicházely děti s kostýmy a s batůžky na zádech. Děti měly jako vždy dobrou náladu. Připravovalo se jídlo, pití a další nezbytné věci na cestu. Děti se podepisovaly na seznam účastníků. Pro nezúčastněného zde vládl zmatek, ale vše bylo dokonale připraveno. Před devátou se dal průvod dětí s kostýmy a vedoucích na pochod z místnosti k autobusu, který stál připraven před budovou. Petr Sevosťanov navíc nesl velkou bandasku s pitím pro děti. Děti, vedoucí a já jsme se naskládali do autobusu a v devět hodin vyrazili na cestu. V autobusu vládla dobrá nálada a za 40 minut jsme byli u kulturního domu v Brjance.

Šli jsme do kulturního domu. Prošli jsme dovnitř. Ve foyeru u vchodu do zákulisí po mně chtěli lístek. Choreografka Katarina Jurjeva odvětila: „To je náš zpravodaj!“ A byl jsem vpuštěn. Tak jsem se stal nečekaně dvorním zpravodajem Eťud-Taisu! Moc si toho vážím, díky!

Dětem byla přidělena místnost na převlékání. Tam si uložily své kostýmy a batůžky a najedly se. I na mě se ze společných zásob dostalo. Potom už hurá na zkoušku na jeviště! Před vstupem na jeviště byl vyvěšen seznam vystupujících. Celkem nás čekala 104 taneční a pěvecká vystoupení. „Naše“ děti si vyhledaly a zapamatovaly pořadí svých vystoupení, Některé děti vystupovaly i vícekrát. Z jeviště po své zkoušce po chvíli odešel nějaký soubor a pro Eťud-Tais bylo pole volné. Přiznám se, že jsem byl v zákulisí poprvé. Pořádně jsem si to tam prohlédl, bylo to zajímavé. Hlavně mě zaujal systém několika opon. Mezitím probíhala zkouška. Tentokrát se nejednalo o nácvik písní, ale o zkoušku mikrofonů a o orientaci v prostoru. Pro mě to všechno bylo nové, ale pro děti již rutina. Pohybovaly se tam s naprostou přirozeností. Pokud děti zrovna nebyly na řadě, znovu nebyla nouze o legraci. Nikol Storoženko, Kira Rubanova, Polina Labutina a Petr Sevosťanov se legračně předváděli u zapomenutého mikrofonu. S těmito dětmi si tedy člověk užije legrace dosytosti! Zkouška skončila a děti se vrátily so své místnosti. Nějaká nervozita před vystoupení vůbec nebyla znát. Inu-profesionálové.

Přiblížil se začátek soutěže a tak jsem se vydal do velkého sálu hledat výhodné místo v hledišti. Soutěž začala. Soutěže se kromě místních dětí zúčastnily děti ze Stachanova, z frontového města Pervomajsku, z Alčevska, Kirovsku, Lutugina, Arťomovsku a Sverdlovska.

Pěvecká i taneční vystoupení byla nádherná! Překrásné kostýmy, nádherné melodie, tance a písně. Výkvět a budoucnost této země! S jakou radostí a úsměvem předváděly děti i dospělí svá vystoupení! To se nedá popsat, to se musí vidět! Alčevci- děti z Eťud-Taisu i dospělí z pěveckého souboru Akkord Donbassa, si vedli zdatně a rozhodně se ve velké konkurenci neztratili. Vybojovali několik druhých a třetích míst a několik čestných uznání. Ale i ti, co tento den nezískali žádné ocenění, netruchlili. Vždyť zpívají přece všem pro radost! A tak nálada na zpáteční cestě do Alčevska byla opět skvělá. Já jsem všem dětem rozdal bonbony. Seděl jsem vedle usměvavé (jak jinak) Daši Kostěnko, tak jsme si cestou pěkně povídali.

Blahopřejeme všem k dosaženému úspěchu na soutěži a přejeme hodně dalších!

A já? Inu, kdo by nebyl spokojen, když se stal dvorním zpravodajem pěveckého souboru?

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR