Na světě stále existují nemalé hrozby katastrof. Velké hladomory snad již jen v rozvojovém světě a totéž platí pro nejrůznější pandemie. Ale zemětřesení a tsunami hrozí stále a třeba obyvatelé amerického San Francisca si nikdy nemohou být před zemětřesením jisti. A pak jsou tu také velké záplavy a samozřejmě, katastrofa ze všech největší válka. 

Jiří Hermánek – Bloger

Po všech takových katastrofách poskytuje okolní svět postiženému státu solidární pomoc. To je normální a přirozené. Nicméně, katastrofa, která nyní Ukrajinu postihla nebo do které se nenávratně řítí, má zcela jiný charakter. Není způsobena nějakými přírodními, ale především vnitřními a importovanými vlivy.

Ukrajina samozřejmě byla postižena jak sovětskou mocí, tak i druhou světovou válkou. To ale bylo Rusko a další státy také. Nakonec to ale byla Ukrajina, která si vytáhla onoho Černého Petra. A nemůže to být v jejích jednotlivých obyvatelích. Je to spíš tím, že tam vůbec nefunguje jakási synergie.

Ta nefunguje dokonale v žádném státě na světě, ale stupeň jejího nefungování na Ukrajině lze považovat za otřesný. Za skoro čtvrtstoletí od rozpadu SSSR se Ukrajině „podařilo“ dosáhnout těch nejhorších výsledků ze všech větších postkomunistických zemí.

A ke znásobení toho je třeba říci, že Ukrajina vůbec nemá špatné přírodní podmínky a že, kdyby to bylo možné, bez ovládnutí celé země, Hitler by se možná spokojil s žírnými ukrajinskými lány, po kterých tak toužil ve svém hesle „Drang nach Osten“ a dál vůbec nešel.

Mnoho lidí na Ukrajině čekalo, že jako kouzelným proutkem se vše zázračně zlepší po vysněném vstupu do EU. Větší trh samozřejmě dává větší šance. Ale musím mít co mu nabídnout. Že by se třeba po našem vstupu do EU nějak výrazně snížil odstup našich průměrných platů od těch německých, si vůbec nemyslím.

A nemyslím si to ani ve vztahu EU k Ukrajině a po nedávném pádu Hřivny už vůbec ne. Ale vstup do EU mnoho lidí na Ukrajině lákal a láká a byla to dobrá návnada. My vám zařídíme vstup do EU a Vy nám za to prodáte neutralitu Ukrajiny, abychom toho ruského medvěda trochu vylekali.

Nemyslím, že by západní plánovači opravdu chtěli na Rusko z území Ukrajiny zaútočit, ale myslím si, že kompletní ztráta Ukrajiny by pro prezidenta Putina znamenala neodvratný konec jeho politické kariéry. A přesně to mohlo být za celým Majdanem.

A teď Ukrajina a s ní celá euroatlantická civilizace sklízí hořké plody této akce. Místo „ejchuchu juchuchu“ na Jaltě a slavení, jak jsme toho Putina vypekli, následoval trpký konec. Ať už byl průběh referenda na Krymu jakýkoli, ať už tam ruská vojska byla nebo nebyla, jedno je jasné. Bez Majdanu by se to nestalo.

A ať už bylo pnutí na Východě Ukrajiny jakkoli silné, k tomu výbuchu by bez Majdanu, celkem spolehlivě, také nedošlo. Takže výsledek celé té avanturistické akce je zbídačená a katastrofálně zadlužená zem, jejíž šance obnovit své „předmajdanské“ obrysy jsou prakticky nulové.

Po „obrovském úspěchu“ v Iráku, Libyi a dalších zemích naprostý debakl pentagonských plánovacích krys. A po vzoru velkého Stalina bych je nechal tak dlouho plavat přes řeku Potomac, až by na tom byli tak bídně, jako jejich zásluhou Ukrajina.

To ale nic nemění na mém veskrze kladném postoji k USA jako velké zemi přírodních a jiných krás a kdysi velmi pracovitého lidu. Ale socialistický pokrok se nedá zastavit, hlavně pak, když je prezident volen na základě pozitivní diskriminace a politické korektnosti.

Ještěže do toho zatím nezamotali homosexualismus, sňatky  a adopce 4% prezidentským párem.

Zdroj: Blog autora